Nahlas to žádný z lékařů nepřizná. Ale těch, kteří dali umírajícímu pacientovi záměrně vyšší dávku opiátů, a tak ho usmrtili, je dost. Většinou to udělali na přání pacienta, mnozí však i bez něj – protože si mysleli, že mu pomohou zkrátit utrpení. „Říká se tomu divoká eutanazie a znamená to, že lékař vědomě vede léčbu ke smrti pacienta,“ řekl včera na konferenci o eutanazii Zdeněk Kalvach z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
Divoká eutanazie se na první pohled může zaměnit s takzvanou paliativní medicínou. Což je komplexní léčba o umírajícího člověka, která mu má ulehčit smrt. Ta však směřuje k tišení bolesti. Což mimo jiné znamená, že lékaři zvyšují pacientům dávky opiátů ve chvíli, kdy už nižší nezabírají.
Vedlejším účinkem takové úlevy od bolesti však může být zástava dechu a smrt. Při divoké eutanazii se proto dávky opiátů zvyšují, aniž by kdo zjišťoval, jestli na bolest zabraly. „Cílem je ukončit utrpení nemocného,“ popsal Kalvach.
Právě o tom, co je a co není eutanazie a jak nejlépe pomáhat umírajícím, včera v Praze hovořily desítky odborníků z hospiců, nemocnic, léčeben dlouhodobě nemocných, teologové a vyučující etiky. A názory se značně různily.
Neberme lidem svobodu rozhodovat...
Svobodné rozhodování o způsobu smrti podporuje chirurg Pavel Pafko. „Je rozdíl mezi úmyslným zabitím člověka, to je vražda, a eutanazií, kdy jde o ukončení života pacienta na jeho přání. Člověk má právo ukončit svůj život, když se pro to rozhodne,“ prohlásil. Podle něj je to však dnes tak, že lidé v nemocnicích umírají na přání personálu. „Zdravotníci rozhodují, komu ještě dají infuzi a komu ne,“ říká Pafko.
Opačný názor má ředitel hospice v Rajhradě u Brna Jiří Prokop a spolu s ním i celá Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče.
„Prestižní lékařský časopis Lancet zveřejnil studii, která se opírala o holandské zkušenosti s eutanazií. A ukázalo se, že zemřít kvůli nesnesitelné bolesti si tam přála třetina pacientů. Ostatní chtěli odejít ze života proto, že se cítili být opuštěni a na obtíž. To jsou ale všechno věci, které se dají snadno řešit,“ zdůrazňuje. „Otázka pak nestojí tak, zda povolit, či nepovolit eutanazii, ale jak nastavit podmínky pro důstojné umírání lidí,“ dodává. A varuje před povolením eutanazie. „Je to prolomení hranice. V Nizozemsku poté, co ji povolili, bylo usmrceno bez předchozí žádosti 1000 lidí, říká ta stejná studie z Lancetu. Prostě proto, že se lékařům začalo zdát normální někoho usmrtit. A to je varující,“ řekl.
... jenže svoboda rozhodnutí neexistuje
Podle lékařů je však svoboda rozhodnutí iluzí. „Existuje termín sociální eutanazie. Což je odborný popis toho, že rodina tu babičku vždycky zmanipuluje a přesvědčí, že je pro ni i pro všechny lepší, aby se už netrápila a poprosila o injekci. Zkušenosti z Holandska to dokazují,“ říká Robert Huneš z Asociace hospiců.
Podle práva by pak všechno bylo v pořádku, protože pacientka dobrovolně souhlasila s eutanazií. „Ale že je za tím nátlak třetích osob, to už nikoho nezajímá,“ dodává Huneš.
Poslanec Boris Šťastný (ODS) chce přijít s návrhem na legalizaci eutanazie. Má šanci projít, když před rokem politici zamítli, aby existoval nový trestný čin „usmrcení na žádost pacienta“ s výrazně nižším trestem, než je vražda?
Co chtějí politici?
Sociální demokraté nejsou jednotní. David Rath, předseda zdravotního výboru Sněmovny, však míní, že by se o tématu mělo diskutovat. „Byl bych pro debatu s belgickými a holandskými kolegy o tom, jak se to u nich osvědčilo. Pokud ty zkušenosti budou dobré, já bych se klonil k zavedení podobné právní úpravy i u nás,“ podpořil Šťastného návrh.
Jan Carbol z KDU-ČSL tvrdí, že debatě lidovci nechtějí bránit. „Budeme argumentovat a přesvědčovat kolegy. Chceme mluvit spíš o smyslu života.“ Podle něj je totiž lepší zajistit, aby lidé umírali důstojně. Pak nebudou žádat o eutanazii.
Jiřina Fialová z KSČM má obavy, že je to příliš zneužitelný nástroj. „Naše společnost není ještě tak vyspělá, aby to nezneužívala,“ míní. Samotné ministerstvo zdravotnictví se staví spíš na stranu odpůrců eutanazie. A míní, že v drtivé většině je žádost o eutanazii jen voláním nemocných o pomoc.
Důstojné umírání je však v Česku těžké zajistit. V zemi je jen deset hospiců, dva nové se právě stavějí a dva jsou v plánu. Což je jen několik stovek míst pro důstojnou smrt.
