Ona
Vést dítě ke sportu je fajn. Nic se však nemá přehánět, radí trenéři i lékaři. (Ilustrační snímek)

Vést dítě ke sportu je fajn. Nic se však nemá přehánět, radí trenéři i lékaři. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Z přetrénovaného děcka nadšený sportovec nebude. Spíš si zničí zdraví

  • 39
Přiměřené sportovní aktivity nabízí svým dětem každý rozumný rodič. Vstoupí-li ale do ušlechtilého a zdraví prospěšného hobby přílišné ambice a vidina zlaté budoucnosti, může být veškerý sportovní přínos ztracen…

"Časná sportovní specializace? To je šílenství dnešní doby," říká Jiří Radvanský z Oddělení tělovýchovného lékařství v Motole. Myslí tím situace, kdy například pětileté dítě třikrát, čtyřikrát i vícekrát týdně absolvuje tréninky hokeje (fotbalu, tenisu…), přičemž mnozí z jeho okolí doufají, že z něho bude nový Jágr (Rosický, Lendl…).

"Je nesmysl, aby si rodiče mysleli, že jejich dítě bude Jágr jen proto, že ho dřou od tří let věku. Jistě, bude-li mít štěstí a dobré zdraví, opravdu se třeba nakonec stane skvělým hokejistou. Nemá-li však štěstí, může skončit předčasně s poškozeným hybným systémem," varuje lékař.

Úspěch hlavní, radost vedlejší

Mnozí odborníci poukazují na to, že v dnešním "dětském" sportu jsme příliš zaměření na úspěch a méně na pěstování tělesných aktivit pro zdraví a potěšení. "Je tu nepoměr mezi zaměřením trenérů na vrcholový sport a zaměřením trenérů na obyčejné dítě. Dříve existovaly oddíly, kam přišlo dítě třeba s drobnou srdeční vadou a sportovalo vlastním tempem, zatímco vedle trénovaly děti na vrcholovou úroveň. Šlo to skloubit," upozorňuje docent Radvanský.

To je dnes podle mnohých odborníků obtížné. Oddíly si už mezi předškoláčky vyberou ty, kteří budou mít tu "čest" hrát, navíc se k tomu musí vzdát ostatních aktivit. Při náročném tréninku třikrát týdně a víkendových zápasech to ani jinak nejde.

"Ačkoli se současná společnost snaží propagovat outdoorové volnočasové aktivity, těchto možností využívají spíše starší jedinci," tvrdí docent Luboš Hrazdira, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství.

"Sportovní aktivity výkonnostního typu stojí na opačné straně a trenéři se snaží vybírat nadané a talentované děti. To je přirozené z jejich pohledu, ale určitým způsobem diskriminující pro děti méně nadané. Trenér o ně zájem nemá a do oddílu se nedostanou, i když by je daný sport těšil a bavil."

Talent za plotem

Ještě horší situace nastane v případě, že do nadměrné tréninkové zátěže spadne dítě, které daný sport nebaví a plní tak jen rodičovskou představu.

"Dnes se často setkávám s tím, že na tenis chodí děti spíše na přání rodičů," říká Mirka Melicharová, trenérka z Tenisové školy pro Prahu - východ. "Vidím jen málo dětí, které tenis opravdu baví, chtějí jej dělat a mají talent. Je to také záležitost peněz, na tenis se dostanou hlavně ti, kteří na to mají finančně, takže většinou opravdu talentované děti se dívají jen za plotem…"

Také ona nesouhlasí s předčasným zatěžováním dětí. "Každé dítě je na tom jinak fyzicky i psychicky a nemá smysl je do tenisu nutit," míní. "A už vůbec není nutné v předškolním a mladším školním věku trénovat individuálně. V plném nasazení lze trénovat tehdy, až trenér u svěřence zjistí, že ho tenis opravdu baví a chce v něm něco sám dosáhnout."

Podle trenérky to nelze specifikovat, ale bavíme se o starším školním věku. "Do osmi let by se dítě rozhodně nemělo nijak přetěžovat a mělo by trénovat maximálně 3 krát týdně ve dvojici," radí. "Pokud se dítě přetěžuje, může se objevit skolióza páteře, poranění lokte, zápěstí nebo ramene, nechuť k tenisu, únava a celkové přetrénování."

Sport je zdravý, nadměrné ambice ne

Nechat dítě rozvíjet a dozrát, to je přístup, který by se měl dodržovat i ve sportu a který podle mnohých odborníků u nás chybí. "Všechno je však relativní a záleží na podmínkách a zdravém úsudku trenéra," podotýká docent Hrazdíra. "Pro malé děti a mládež je samozřejmě jakákoli pohybová aktivita prospěšná a přetížení bych se za normálních okolností příliš nebál."

Děti podle něj dokážou v okamžiku únavy spontánně zvolnit a jejich organismus umí dobře regenerovat. "Riziková situace může ale nastat v případě ambiciózních rodičů a tvrdého trenéra. Zde je snaha obou o co nejlepší výkon, dítě může být přemotivováno a následně přetrénováno, hrozí i ztráta zájmu o tuto pohybovou aktivitu."

Každopádně je podle předsedy České společnosti tělovýchovného lékařství žádoucí, aby o zařazení dítěte do intenzivního výkonnostního sportu spolurozhodoval sportovní lékař, s ním by se také rodiče měli poradit při jakýchkoliv pochybnostech ohledně zátěže či vhodnosti sportu, který pro své dítě vybrali.