Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Yvetta Hlaváčová: Živím se plaváním

aktualizováno 
Čekala jsem svalnatou postavu, ale místo toho přišla hubená holka. Pravda, se svými 194 centimetry hodně vysoká. Žena, která zaplavala přes Lamanšský průliv světový rekord, při němž bojovala se svým egem i o život, takže při zpáteční cestě musela vzdát, působila jako naprostá pohodářka.

Yvetta Hlaváčová | foto: David PortMF DNES


Pozorujete ve svých jedenatřiceti, že vám už v těle něco nefunguje, tak jak má? Nebo jste čím dál ve větší formě?

Splnila jsem si svůj sen a zaplavala světový rekord, což svědčí o tom, že život začíná po třicítce.

Jasně, ale přece jen...

Víte, dvacet let jsem na sobě makala a dřela na trénincích, jenže teď už je to věc koncentrace,schopnosti využít ve správnou chvíli maximum toho, co člověk natrénoval. Nepodlehnout tlaku, nervozitě, očekávání. V to dozrajete. Neuměla jsem dřív odpočívat a řídila se krédem: Soupeř nikdy nespí. Teď mám jiné krédo: Trénuje jenom ten, kdo si nevěří.

Aha. Takže vy jste přestala trénovat a dala jste se na jógu.

No skoro (směje se). Ale vážně: trénuju půlku toho, co dřív. Samozřejmě na tom nejsem fyzicky tak jako před deseti patnácti lety. Mám mizernější časy. Ale dokážu víc ovládat své tělo. A netrénuju rychlost, spíš udržuju tempo. Kdyby plavci viděli můj trénink, řekli by, že se nemůžu dostat ani na městský přebor.

Co děláte takový týden před závodem?

Vůbec nic. Lenoším, nakoupím si, co mi chutná, čtu, co mě baví, nepřemýšlím nad druhým dnem, protože na to budu mít dost času ve vodě. Vyčistím si hlavu a jdu dřív spát.

Udržujete si formu i jinak než plaváním?

Jezdím na kole nebo dělám kliky. Kolo si dám třeba obden na dvě hodinky, takže ujedu 120 km týdně, kliků sto denně, fakt stačí málo. Potřebuju sílu, ale ne svaly.

Myslela jsem, že plavkyně má objemná ramena - a vy nic...

Svaly mi spadly po závodu. Při 70 kilometrech plavání z nich berete energii. Když jsem šla do vody, měla jsem triceps jako bouli, a když jsem doplavala, nebylo tam nic. Ale až zregeneruju, odpočinu si, doplním bílkoviny, svaly mi zase narostou.

Kdy to bude?

Za týden nebo dva. Tělo se mi markantně mění i během jednoho týdne: jsem schopná mít kilo rozdílu na váze, ale naprosto jinou postavu. Chodím třeba v zimě do posilovny, abych zpevnila záda a břicho, a když odcházím, jsou mi malý kalhoty. Mám tři různé velikosti šatníku. Předzávodní, pozávodní a tréninkovou. Někdy bych potřebovala džíny, jaké se ani nevyrábějí, to když přijdu doslova o zadek. Pak nosím jen sukni, protože není vidět, že pod ní nic není.

Je to zdravé, takové střídání figury?

Je mi 31 a nemám žádné zdravotní problémy. Naopak, moje tělo trpí, když neplavu nebo netrénuju. Vlasy jsou rovné, pleť mastnější.

Co budete proboha dělat, až s plaváním jednou skončíte?

Nemusím skončit úplně, stačí třeba jen dvě hodinky, protáhnout si tělo a vyčistit hlavu... Když jsem někde u moře, plavu s delfíny proti západu slunce, jsou to ty nejkrásnější chvíle. Vydám se třeba v deset dopoledne do moře, za plavky si dám tři banány a vodu, uplavu si dvacet kilometrů s rybami a za pět hodin se vrátím. Široko daleko nic, neřeším, jestli se utopím neutopím, jestli mě něco sežere nesežere.

Jak to můžete neřešit?

To bych nemohla závodit. Nevlezla bych do vody, kdybych se bála žraloka. Zpočátku to tak bylo, ale svazovalo mě to, tak jsem si řekla: dost. Smířila jsem se s tím, že mě něco sežere. No a co.

Vy jste se nikdy opravdu nebála?

Ale ano, před dvěma roky v Thajsku. Žralok byl dva metry ode mne. Co teď? Věřím na to, že žralok není blbej, že reaguje na pot, který je cítit jinak, když máte strach. Takže vnitřní příkaz zněl: zachovat klid a mít větší sílu než to zvíře. To byla moje jediná zbraň. Zastavila jsem, sledovala žraloka a snažila se mu vsugerovat, že nejsem nepřítel. Nejspíš to zafungovalo. Nebo jsem plavala a najednou se pode mnou objevil dva a půl metru dlouhý delfín, podíval se na mě, já se zastavila a začala si s ním hrát. Nádhera. Kdyby mě něco sežralo potom, bylo by mi to jedno, protože to za to stálo.

Tytéž pocity často líčí i potápěči.

Ano a já to tak mám bez přístrojů, bez kyslíku. Sama a ztracená v moři se cítím bezpečněji než na suchu. Jestli jsem se někoho v moři lekla, tak to byl potápěč. Černá postava, která se vynořila ze skály, s vyvalenýma očima... Potkala jsem nebezpečné želvy, barakudy, rejnoky, hady, plavala jsem mezi nimi a nikdy mě nic nekouslo. Možná cítí, že jim neublížím. Mimochodem, když někde vidím klec rybářů, všechno pustím na svobodu. Jsem pro rybáře pohroma.

Mluvila jste o pleti a vlasech - nezhoršuje vám je voda?

Chlorovaná ano, mořská naopak. Ale pečlivě, jednou za čtrnáct dní, chodím na kosmetiku. Dvakrát třikrát denně, po každém plavání, si natírám tělo, nešetřím na kvalitních přírodních krémech. Zásadně nepoužívám opalovací krémy, podle mě je to jed a vůbec vás neochrání, myslím, že spíše naopak. Všichni plavci, ačkoliv používají třicítky faktory, jsou spálení a mají čím dál víc pigmentových znamínek. Já na opalování používám olivový olej a spálená nejsem.

A ty vlasy?

I na ně používám oleje a snažím se žít zdravě. Piju výhradně dobrou, levitovanou vodu a to pak můžete jíst, co chcete. Voda všechno vyplaví a v těle nezůstávají odpadní škodlivé látky.

Co jste dnes jedla?

Nesnídala jsem, ale vypila dva litry vody, ostatně nikdy nejím před jedenáctou hodinou, protože do té doby se tělo čistí. Nakonec jsem jedla až o půl druhé na dálnici. Bohužel dnes jsem podlehla času, jinak mi máma dělá na cesty banánovou bábovku. Koupila jsem si u benzinky čerstvou obloženou housku a dva banány, s sebou jsem měla tuhý kokosový olej, navečer jsem si pak dala zeleninový salát s tuňákem a to stačí.

Když trénujete, jíte víc?

Určitě, špagety, ryby, těstoviny, tvarohy, prostě sacharidy a bílkoviny.

Maso taky?

Jasně, třeba takový tatarák. Mně nevadí maso z dobrého chovu, nejhorší jsou ta hormonálně krmená kuřata. To radši zabijačka prasete, chleba se sádlem, ten chleba si dovážím z Německa, protože je bez plísní. Zdravá výživa není o tom, kolik má kalorií a tuku, ale že je bez přísad a konzervačních látek. Takže si dám i bůček.

Myslím, že lékařům vstanou vlasy na hlavě, až si tohle přečtou.

Tak ať mi ukážou krevní testy, porovnají je s mými a pak si řekneme, kdo má pravdu. Nebo ať přeplavou La Manche.

Jak vypadá váš běžný den?

Když se mi to povede a nemám zrovna tréninky, tak se ráno probudím třeba až v devět, jdu si na dvě hodiny zaplavat, pak si dám sprchu, něco sním, vezmu psa a jdu do lesa, pak se podívám na maily a vyřídím za dvě hodinky nějaké pracovní schůzky... ale to vlastně není běžný den. Jinak trénuji dvakrát denně - to je můj běžný den.

A tohle vás uživí?

No ano... Pak někam jedete, uděláte světový rekord a je to! (směje se nahlas) Hodně mě zajišťují obchodní partneři. Třeba španělská firma Mosconi teď bude mít kolekci Yvetta Hlaváčová. Budu vytvářet modely, například plavky, o nichž si myslím, že jsou nejlepší, v takových pak plavu třeba Kanál. A stanu se tváří světové kampaně té firmy. Nebo jsem měla firmu, která dělá doplňkovou výživu, já ji vyzkouším, řeknu o ní O. K. a zvednu firmě třikrát obrat.

... a k tomu samozřejmě musíte mít výsledky, rekordy. V podstatě vás živí vaše jméno jako obchodní značka, je to tak?

Ano, stávám se nástrojem a prodejním objektem, je to něco za něco.

Jste bohatá?

Jsem, ale ne finančně. Nebudu nikdy chudá ani bohatá. Peníze potřebuju jen na plavání. Jinak je můj ideál srub na samotě u lesa, klidně se uživím pěstováním zeleniny a ovoce. Nepotřebuju cestovat, už jsem se najezdila dost, netoužím utrácet za oblečení, chodit po diskotékách. Když jdu dvakrát třikrát za rok, tak kvůli kamarádům, protože na hříbky je asi fakt nenalákám. Ale hodně přes léto grilujeme doma. Vyrazíme všichni na Třetinku, já si tam potrénuju, udělám hlad a pak hurá domů na gril party!

Jaké jsou vaše životní náklady?

To je různé, teď 600 tisíc, protože byl La Manche, jindy čtyři tisíce, nebo mě pozvou kamarádi v zahraničí k sobě domů na měsíc a nedovolí mi sáhnout na peněženku.

600 tisíc? Na co všechno?

Na jedenáctičlenný tým, hotel, jídlo, auta pro ty lidi...

Kdo to je, ten tým?

Média, která o mně točila dokument, trenér, tým lidí, kteří mě podporovali, maminka, kamarádka... a samozřejmě lodivod.

Co takový člověk vlastně dělá?

Zvolí ideální datum, hodinu a směr přeplavání, určí proudy, příliv, odliv, větry, aby nebyly vlny zepředu... O půl osmé večer rozhoduje, kdy bude start. Podle jeho pokynů jsme se ráno v půl osmé sešli v přístavu a vyrazili jsme přesně v 8.11. Ve chvíli, kdy seznal, že už je to ono. To je ten um, za který lodivoda dobře platíte.

Jak vlastně pijete a jíte, když plavete?

Piju každých 15 minut, vodu mi podávají z lodi v kelímcích, a protože se mě nesmí dotknout, tak třeba pomocí tyče. I stravu mám v tekuté formě: sacharidové koktejly, ionťáky, čaje, pomleté vločky. Je to různé, záleží na délce, teplotě vody, obtížnosti...

A co když potřebujete na toaletu?

Čuráte,za jízdy‘. Na velkou se vám nechce. Ale i čurání je docela problém, protože nesmíte vypadnout z tempa, a přitom se musíte uvolnit, navíc jsou vlny a stabilitu držíte břichem, takže ono to moc nejde. Kromě toho jsem dostala v polovině přeplavby menstruaci. Oslabilo mi to tělo, ztratila jsem při zátěži dost krve a byla nervózní.

Nenapadlo vás posunout si začátek menstruace nějakými prášky?

Ne, to mi za to nestojí. Nehodlám chemicky upravovat svoje tělo jen kvůli závodům, protože největší síla je v přirozenosti.

Chápu, ale přece jen jste se na ten závod připravovala několik měsíců. Možná právě těch 20 let…

Jenže to nebyl ten hlavní problém. Na Kanále jsem bojovala se svým egem a o život. Byla jsem celkem čtrnáct hodin ve vodě, ale už po hodině a půl jsem začala zvracet, protože jsem dostala mořskou nemoc. Po dalších čtyřech hodinách už to byla muka, z lodi mě povzbuzovali, že to vypadá na rekord, tak jsem se zakousla a zbylé dvě hodiny nemyslela na nic. Ani na křeče v žaludku a nevolnost. Jenže při plavbě zpátky už to nešlo, odmítala jsem pokračovat a přede mnou bylo dalších 40 kilometrů. Vydržíš! Musíš! říkali mi, ale bylo to jen horší a horší, často jsem zastavovala, a tudíž promrzla, nemohla jsem dýchat. Srdce se mi svíralo. V jednu chvíli jsem věděla, že buď vylezu teď, nebo už možná nikdy. Do cíle to bylo jedenáct kilometrů, ale možná osudových.

Litujete teď toho, že jste vzdala?

Absolutně ne. Litovat světového rekordu fakt nejde.

Jste vůbec v životě v něčem zranitelná?

Myslím, že ne. Nic od nikoho neočekávám, nejsem na nikom závislá, a tak vás nikdo nemůže zranit. Nedělám si iluze a nepěstuju ideály. To se týká i mužů, protože když se člověk na něco příliš upne, ztratí to. A tak to nechávám přirozeně plynout. Ale třeba se pletu, kdo ví.

YVETTA HLAVÁČOVÁ

Narodila se 26. 5. 1975 v Blansku. Plave od šesti let, a jak říká, byla už odmalička dravé dítě a bojovník. Takže za to, že se stala plavkyní, můžou vlastně Yvettini rodiče: aby utlumili její energii, dali ji na sport. Je reprezentantkou České republiky v dálkovém plavání, překonala 60 českých rekordů, mimo jiné je pětinásobná mistryně Jižní Ameriky, mistryně Chorvatska a Velké Británie. V rámci pokusu o obousměrnou přeplavbu zdolala 5. srpna Lamanšský průliv za 7 hodin a 25 minut, čímž vytvořila nový ženský světový rekord.

 





Nejčtenější

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Další z rubriky

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Emily Ratajkowski na premiéře filmu We Are Your Friends (2016)
Emily Ratajkowski: Všichni myslí, že nejím, přitom se neustále cpu

Modelka Emily Ratajkowski (26) má dokonalé tělo bez jediného faldíku. V minulosti ji podezřívali z anorexie, tu však popírá a všem vzkazuje, že jí více než...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Konturování krok za krokem: Dodejte svému obličeji výraznější křivky
Konturování krok za krokem: Dodejte svému obličeji výraznější křivky

Líčení nabízí spoustu návodů, rafinovaných tipů a triků, díky kterým můžete zásadně změnit rysy v obličeji a jednou z ta... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.