Manžela jsem poznala před sedmi lety v práci. Nastoupila jsem jako jeho asistentka do podniku, kde byl ředitelem. Už tenkrát byl přes rok rozvedený. Náš vztah začal asi půl roku po mém nástupu.
Libora manželka opustila i s dcerou
Po několika měsících jsem se k Liborovi nastěhovala. Žil sám v třípokojovém bytě, ve kterém bydlel kdysi s manželkou a dcerou. Podle toho, jak mi svou bývalou líčil, je to krásná a hlavně náročná žena. Říkal o ní, že ji měl vždycky hodně rád, kvůli ní přijal i manažerské místo. Především proto, aby uspokojil její vysoké nároky.
To však mělo za následek jejich vzájemné odcizení, Libor byl do noci v práci, často pracoval i o víkendech. Manželka byla sama s dcerou a nakonec si našla jiného.
Rozvedli se. Libor zůstal v jejich bytě, ženu vyplatil a ona se odstěhovala i s Klárkou, které v té době bylo pět let, ke svému novému příteli. Po čase si ho vzala. Libor dceru pravidelně vídal, podle rozhodnutí soudu měl dva víkendy v měsíci, celý měsíc o prázdninách a občas i jiné prázdniny během roku.
Klárku jsem si zpočátku oblíbila
Když jsme se s manželem vzali, bylo Kláře osm let. Čekala jsem dítě a Klárka se moc těšila na sourozence, dost jsme si tenkrát rozuměly. Jak jsem pochopila z jejího vyprávění, jsem úplně jiná než její máma. Ráda sportuji a tomu jsem přizpůsobila i svůj vzhled a šatník.
Klářina matka je dáma na vysokých podpatcích, vždy elegantně oblečená, nalíčená, s nalakovanými nehty. Že by si s Klárkou vyrazila na kole na výlet nebo jen tak na procházku do lesa, nepřipadalo v úvahu. Spíš ji tahala po obchodních centrech a značkových obchodech.
Narodila se nám holčička Maruška. Klárka k nám ráda chodila, hodně mi pomáhala s malou. Viděla jsem, že je ve svém živlu. Pořád mluvila o tom, že by chtěla dalšího sourozence. Bohužel její matka na to měla jiný pohled, o další dítě prý nestála.
Tři roky jsme Klárku skoro neviděli
Když bylo Kláře deset, její otčím dostal místo ve Vídni. Všichni tři se odstěhovali. Klárka se na jednu stranu docela těšila, ale doma se nám svěřila, že se jí bude stýskat po nás a Marušce. Bála se, že nebude nikomu rozumět, že nebude mít kamarády. Utěšovali jsme ji, že se nemusí bát, že bychom se neviděli, Vídeň přece není na konci světa.
První rok jsme byli v kontaktu relativně často přes ICQ či Skype. Také Klárka přijela několikrát k nám na prodloužený víkend i na kratší prázdniny. Druhý rok to bylo horší, viděli jsme se jen párkrát a další dva roky se nám téměř neozývala. Manžel jel do Vídně za ní a vrátil se dost otrávený. Klára na něho neměla čas, měla prý hodně učení a taky něco domluveného s kamarády. Poslední měsíce jsme byli v kontaktu jen přes občasné esemesky nebo telefonáty.
Klára s matkou se vrátily domů
Před dvěma měsíci se Liborovi ozvala Klárčina matka, že se vrací zpět domů do Česka. S manželem se prý rozvádí a nechce už ve Vídni zůstat. Požádala ho, jestli by jí pomohl sehnat nějaký byt, aby měla s dcerou kde bydlet. Peníze pro ni naštěstí nebyl problém a Libor jí pomoc slíbil. Oba jsme se těšili, že zase bude Klárka blízko nás.
Nikdy nezapomenu na šok, když se Klára první den po návratu objevila u nás ve dveřích. S Maruškou jsme na ni těšily víc než na Ježíška, jak řekla moje dcera. Sice si Kláru příliš nepamatovala, byla hodně malá, když odjela, ale viděla naše nadšení, že zase budeme často spolu, a sdílela ho s námi.
Když jsem Kláru uviděla, překvapením jsem otevřela pusu, vůbec jsem ji nepoznala. Přede mnou stálo zmalované, na černo odbarvené stvoření. V uších, v nose, v obočí a já nevím kde ještě, jeden kroužek za druhým. Maruška se rozbrečela a utekla. Já se zmohla jen na: "Ahoj Klárko, pojď dál." Ani jsem neměla chuť se s ní obejmout, její pohrdavý výraz mě naprosto odradil.
Kláru chvílemi nesnáším
Na první návštěvě se Klára chovala naprosto nemožně. S manželem jsme na ni mluvili a chtěli, aby nám vyprávěla, jak se měla, ale ona jen odsekávala, že dobře a že se vůbec nechtěla vracet, ale ta její nemožná matka není schopná si udržet chlapa, tak se prostě vrátit musela. Byla jsem docela ráda, když odešla. S manželem jsme pochopitelně probírali, jaká teď je a co bude dál.
Libor se rozhodl, že se jí budeme co nejvíce věnovat, aby poznala, co je to správná rodina. Jeho představě nahrála i bývalá žena, požádala ho, jestli by u nás Kláru mohla tak 14 dní nechat, že se musí vrátit do Vídně vyřešit rozvod. A tak se otrávená Klára nastěhovala k nám.
Je to skutečně očistec, na mě se utrhuje, je drzá, odmlouvá, na Marušku je zlá a odmítá se s ní bavit. Když jsem se jí ptala proč, řekla, že se jí malé děti hnusí a nebude se s nimi otravovat. S ničím mi nechce pomoci. Její jediná povinnost je chodit do školy, je teď v devítce. Kamarády si našla okamžitě, stejné jako je ona. Bez jakýchkoliv zábran je vodí k nám domů a ani se nezeptá, jestli nám to nevadí.
Ovšem k Liborovi se poslední dobou chová úplně jinak, je to samé tatínku sem, tatínku tam a on je z ní někdy úplně naměkko. Když jsem si mu stěžovala, jak se chová ke mně a Marušce, tak mě odbyl, že určitě přeháním a ať se ji snažím pochopit, musí si zase zvykat na něco nového.
Podle něho je Klárka nešťastná, vždyť už dlouho nemá pořádnou rodinu a teď by ji mohla mít u nás. Včera se mi dokonce svěřil, že požádá, aby mu (nám) byla svěřena do péče. Nevím, jestli to zvládnu. Já sama už jí mám plné zuby a občas bych jí nejradši jednu vrazila, hlavně tehdy, když se vrhá na tatínka a přitom se mně s drzým úsměvem kouká do očí.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. listopadu 2010. Anketa je uzavřena.
NÁzor psychologaMilá Adélo, Unést pubertu a vše, co k tomu patří, je těžké pro všechny, ani vlastní rodiče nejsou ušetřeni konfliktů s dospívajícími. Myslím, že je důležité, abyste s manželem mluvila (třeba opakovaně, třeba i v partnerské poradně) o tom, kde jsou vaše hranice, co je pro vás přijatelné, o míře zapojení Kláry do rodiny, jak konkrétně by to pak mělo vypadat, jaká jsou pravidla pro její návštěvy nebo (částečné) soužití. Nemusíte to nechat tak, aby si Klára dělala, co chce, ani jí úplně odmítat. Cesta je někde mezi tím, velkou roli v tom hraje váš manžel, o toho svým způsobem také s Klárou "soupeříte". Klára by zase potřebovala mluvit o svých zklamáních z dospělých, z neustálých změn v životě, ze ztrát, které musela přijmout, pak by možná nebojovala tolik s vámi jako se svou vlastní matkou. Cesta dál je v komunikaci a porozumění, pak se mohou emoce vyjádřit, popsat a odeznít. Když uvidíte, že manžel vás vyslyší, může to snížit váš strach i vztek. |
