Rok od roku přitom přibývá těch, které se se svými známkami bojí přijít domů, a proto utíkají, anebo se, byť výjimečně, dokonce snaží zabít. Často za to mohou přehnané nároky rodičů: čtyřicet procent z dětí, které volají kvůli známkám na Linku důvěry, je se svými výsledky spokojeno, vědí však, že rodiče nikoli.
"Vysvědčení není konečný ortel, ale příležitost k zamyšlení, co se příští rok může napravit," říká psycholog Jiří Los z pražské nemocnice na Bulovce.
U dospívajících je možno mizerné vysvědčení chápat ještě jinak: může to totiž být svého druhu dobrá zpráva. Rodiče se tak mohou dozvědět, že jejich dítě chodí do školy, která mu nesedí, a že stojí za úvahu přejít na jinou. "Zvláště ve věku šestnáct, sedmnáct, osmnáct stojí za to o změně školy uvažovat," soudí psycholog.
Naopak nemá smysl, aby se rodič snažil vymoci si budoucí zlepšení prospěchu příkazy a zákazy. Teenagery tím popudí a postaví do opozice proti sobě. Podle Lose je lepší nabídnout dítěti možnosti, z nichž si vybere samo. Dospívající lidé by už měli takovou volbu zvládnout.
Mají na víc? Pomozte jim
Některé děti radši utečou z domova. V extrémních případech si sáhnou na život, protože nedokážou ukázat špatné vysvědčení. Co hůř, někdy přitom špatné být nemusí. Jak říká vedoucí Linky bezpečí Petr Hanuš, až čtyřicet procent dětí, které zatelefonují, má strach z rodičů, přestože ony samy jsou se známkami spokojeny a učitel je pochválil.
Mnozí rodiče stupňují nároky na děti a snaží se je "vycvičit" k tomu, aby obstály v kariéře. "Dnes je spousta jedináčků, kteří jsou ponižováni a týráni za dvojky či trojky, protože do nich rodiče vkládají všechny své ambice," říká psycholožka z pražského Motola Jaroslava Fabíková.
Paradox je, že úzkost prožívají i děti, jejichž rodiče je nikdy za známky neuhodili. "Zažil jsem kluka, který říkal: Já mám tak hodný rodiče a tohle jsem jim provedl!" líčí psycholog Jiří Los z pražské nemocnice Na Bulovce. Jeho základní rada zní: vysvědčení není konečný ortel, ale příležitost k zamyšlení, co se může napravit.
Vysvědčení známkuje celou rodinu
I když vysvědčení neodpovídá očekáváním rodičů, měla by být jejich reakce přiměřená a mírná. "Špatné vysvědčení je takové, které je hrubě pod možnostmi dítěte. Dobré vysvědčení tudíž může být i to se čtyřkami," říká psycholog Los.
Rodiče by se měli sami zamyslet, zda a jak se dítěti věnovali - nesou mnohdy velký díl odpovědnosti za špatné vysvědčení dítěte. Při rodinných potížích, jako je třeba rozvod, by hodnocení mělo být mírnější. "Rodiče nemohou chtít od dítěte, které v pololetí propadá, aby mělo na konci roku jedničky. Každé zlepšení by měli ocenit," říká psycholog.
Ponižování a bití za špatné výsledky naopak k ničemu nevedou, jen dítěti berou sebevědomí a vzbuzují strach. "Trest by měl vést k nápravě. Angličtina se nepovedla? Tak se o prázdninách dožene," říká Fabíková. Nicméně každé dítě by mělo mít alespoň měsíc prázdnin k odpočinku.
Potíže s učením Třicet osm procent z nich mělo strach z reakce rodičů, 22 procent si nevědělo rady s učivem, zjevně jim tedy nepomohl nikdo jiný.
Dvojsečné zákazy
Osm procent z více než dvaceti tisíc dětí, které se loni obrátily na dětskou Linku bezpečí, volalo kvůli potížím ve škole.
Když dítě může a chce rodičovská očekávání splnit, je to ta nejlepší motivace. K tomu však potřebuje určitou dávku sebevědomí. "Dnes se firmy zajímají o to, jak člověk umí jednat s lidmi, jak je sebevědomý. Známky pro ně nejsou tak důležité," míní psycholožka.
Jak zvýšit dětem sebevědomí? Rodiče se mohou zaměřit na oblast, ve které chce dítě vyniknout, a chválit je za pokroky. "Pro dítě je důležité být v něčem lepší než rodič. Těžko může překonat tatínka právníka nebo lékaře, ale může být lepší než on třeba na počítači," dodává psycholožka.
V pubertě mívají děti spoustu jiných zájmů, než je učení. Jaroslava Fabíková doporučuje hledat kompromis. Například: v pátek odpoledne a sobotu bude mít dítě volno, ale v neděli se musí věnovat škole.
Psycholog Slavomil Hubálek říká, že děti obvykle kopírují životní styl rodičů. Výchova nejsou poučky, ale opravdový život. Rodiče, kteří rádi čtou, dávají signál, že četba je normální součást života. Když je vzdělání v rodině vysoko na hodnotovém žebříčku, bude pro děti stejně důležité jako pro rodiče. Naopak je těžké děti motivovat k práci a učení, pokud se rodiče často vracejí z práce otrávení.
U malých školáků jsou hlavní součástí motivace hra a čas, který jim rodiče věnují.
Od začátků puberty, tedy zhruba od jedenácti let výš, jsou sice určité výkyvy v chování přirozené, ale pokud překračují únosnou mez, přísnost neuškodí: může to být snížení kapesného nebo omezení drahých dovolených a nových věcí.
"Pořád ale platí, že třikrát efektivnější je pochvala než trest. Zakázat dítěti počítač, může být dvojsečné. Dnes se dítě může prostřednictvím počítače řadu věcí naučit. Snazší než zákaz je dítě orientovat na výukové programy," radí Hubálek.
Rezignovat? Přenést odpovědnost na dítě
Ale co když se rodiče snaží už dost dlouho a bezvýsledně? Možná nakonec rezignují a dítěti řeknou - víš co, mně je to jedno. "Ano, hodit odpovědnost na dítě je správné, ale dítě na ni musí být připraveno. Není možné mu pořád pomáhat - a pak mu najednou nepomoci," upozorňuje Jiří Los.
Přenášení odpovědnosti na dítě má probíhat postupně. "Většinou, když se dítě do jedenácti let nenaučí, jak se má učit, bývají z toho potíže," říká Fabíková.
Také když dítě přestoupí na výběrovou školu, jdou často výsledky dolů. Trojka na gymnáziu znamená něco jiného než na základní škole. Pokud jsou výsledky učení trvale špatné, mohou být příčinou různé poruchy učení, snížené schopnosti, ale také špatná koncentrace nebo malé sebevědomí. Anebo zcela naopak: někdy může být dítě příliš chytré, a tudíž je pro ně zátěž ve škole příliš malá. Pak zlobí a nedává pozor, protože se prostě nudí.
|
9 RAD, JAK MOTIVOVAT DÍTĚ 1. Především vlastním chováním. Dítě rodiče kopíruje, ať chtějí nebo ne. Když se rodiče baví s dítětem a sledují přitom televizi, nemohou se rozčilovat, že je televize pro dítě jediným zdrojem zájmu. 2. Pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě mělo pozitivní vztah k práci, měli by vážit výlevy typu: "V práci byla pěkná otrava." 3. Rodiče by sami měli ctít vzdělání, měli by se vyhnout pohrdavým průpovídkám typu: "To je ale inteligent!" 4.Účinnější je třikrát pochválit než jednou potrestat. 5. Je dobré podmínit učení odměnou, a když se dítě přesto neučí, snížit kapesné. 6. Přestat s dítětem za trest mluvit k ničemu nevede, a navíc je to projev velké agrese. 7. Případný konflikt není dobré natahovat. 8. Je třeba domluvit se s dítětem, kdy a jak dlouho se bude věnovat školním povinnostem. 9. Dítěti je dobré poradit s tím, jak se má učit a jak si dělat poznámky. |
 Co tomu řeknou naši? Pokud se dítě bojí jít s vysvědčením domů, nefunguje mezi ním a rodiči všechno tak, jak má. |
