Na začátku možná ano, ale po pár měsících se náhle zrodí myšlenka, proč to spolu nezkusit „na plný úvazek“, když si tak dobře rozumíme. Pokud vzklíčí v hlavě volného z partnerů, zatímco druhý ji odmítá, ale o tělesné požitky se připravit nechce, je zaděláno na stres a drama. Zadaná polovička náhle hýří nejrůznějšími výmluvami, proč to zatím nejde.
1. Řeknu jí to, až nastane vhodný okamžik.
Tato výmluva patří k základnímu repertoáru, což je s podivem, protože si její autoři takříkajíc nevidí na špičku nosu. Je-li totiž milenka neodbytná, může se logicky domnívat, že vhodný okamžik musí nastat v časově krátkém horizontu. Příští týden, příští měsíc, nikoli za rok či dva, případně ještě déle. Opakovaně tedy miláčka bombarduje dotazy, čímž ho přivádí do rozpaků a nutí ho použít jiný, pádnější a z hlediska času příznivější argument.
2. Rozvedu se, až děti povyrostou.
Tato výmluva je již sofistikovanější. Každému je přece jasné, že cesta lidského mláděte k naprosté samostatnosti je procesem velmi dlouhým. Zejména je-li dítě nadané a počítá se s tím, že bude studovat vysokou školu. Milenka přece musí pochopit, že se neslučuje s morálkou dobrého otce, aby nechal potomky napospas a svým odchodem ohrozil jejich zdárný vývoj. Tato výmluva je výhodná i proto, že ji lze kdykoli podpořit argumentem, který následuje v bodu 3.
3. Dítě má ve škole problémy a mým odchodem by se vyhrotily.
Tato strategie na určitý čas konflikt vcelku spolehlivě oddálí. Kdo by se totiž zlobil na starostlivé otce? Nedá se sice vyloučit, že se zvídavá a nedůvěřivá milenka začne pídit na vlastní pěst a najde si ve škole nějakou spojku, která jí poreferuje, jak na tom milencova ratolest skutečně je, ale pravděpodobnost této varianty není příliš vysoká.
4. Nemůžu se rozvést, dítě je neurotické, neuneslo by to.
Argument takřka neprůstřelný, i zde lze předpokládat, že milenka nebude natolik investigativní a vtíravá, že by našla způsob, jak se informovat u školního nebo praktického lékaře. Apelovat na zdraví dítěte je účinné a navíc působivé, milenec se tím staví do příznivého světla starostlivého rodiče.
5. Nemůžu se rozvést, manželka je těžce nemocná, zabilo by ji to.
Zde sice milenka může skřípat zuby, ale co je to proti zhoubné chorobě, jako je například rakovina? Právě touto zákeřnou civilizační nemocí záletníci rádi argumentují, protože jde o dlouhou léčbu plnou komplikací, jež vyžaduje kromě jiného klid a dohled blízké osoby. Hlavně lze v kteroukoli dobu použít argument, že se stav zhoršil (hodí se například tehdy, chce-li si zadaná osoba opatřit alibi, proč musí schůzku zrušit).
6. Manželka něco tuší a pokusila se o sebevraždu.
Zdůvodnění neméně drsné než to předchozí. A stejně účinné. Právě tak drsná milenka sice může namítat, že určitě šlo o pouhou demonstraci sebevraždy, ale kdo si to vezme na triko? I ta nejotrlejší milenka si hravě spočítá, že kdyby manželka své výhrůžky myslela vážně a skutečně se sprovodila ze světa, odskáče si to i ona. Navždy už bude se smrtí manželky spojena a i kdyby se rozkrájela, může jí ovdovělý partner ve vzteku kdykoli předhodit, že to byla její vina.
7. Nemůžu se rozvést, finančně by mě to zruinovalo.
Kdo by si přál oškubaného miláčka? Leckterá movitá milenka sice může kontrovat tím, že jí nejde o peníze, nýbrž o čistou lásku, ale tento chatrný a levně působící argument by v další diskuzi stejně neobstál. Nezávislost a rovnocennost, aspoň přibližná, jsou základními pilíři spokojeného vztahu. Co tedy s mužem, který přišel s kufrem v ruce a jehož sebevědomí tím kleslo pod bod mrazu? Každá inteligentní žena si hravě spočítá, že by to asi nebyl správný start do nového života. A pak kdo ví, kde by si posléze miláček své pošramocené sebevědomí hojil. V místním výčepu, nebo snad s jinou, ještě mladší a problematiky neznalou kočičkou?
Ale když už jsme u těch pověstných kufrů. Kdo by se domníval, že patří do kategorie otřepaných vtipů, hluboce se mýlí. Jsou známy případy, kdy ženatí muži posílají milence fotky sbalených zavazadel. Chtějí tím podpořit věrohodnost svých tvrzení, že to s odchodem od rodiny myslí stoprocentně vážně. A aby autenticitu podpořili ještě verbálně, napíšou k tomu něco ve smyslu: „Jak vidíš, sbaleno už mám, tak si zatím, pusinko, promysli, kam to všechno dáme!“
Chytrá žena na pilu netlačí
Chytrá žena, jež si váží své duševní rovnováhy, žádným z výše uvedených řečiček nevěří. Hlavně na milence, pokud si pořídila ženatého, nijak netlačí. Naopak. Chová se tak, jako by sama o nic víc než nezávazný vztah nestála. Protože pokud stojí, měla si najít nezadaného.
„Vztahů se ženatými jsem měla několik,“ vzpomíná Katka (53). „Troufám si proto tvrdit, že o nich vím hodně, dokonce tolik, že bych mohla udělovat rady. Na všechny bez výjimky platilo, když jsem řekla třeba tohle: Náš čas vypršel, hybaj k manželce, čeká s večeří! Já už mám taky svůj program.“
Žena, co netlačí na pilu, je nezávislá, vášnivá a někdy trochu drsná ve výběru výraziva, hned zbystří jejich smysly. „Stalo se mi i to, že jsem měla tři milence najednou, všechny ženaté,“ pokračuje Katka. „Nevěděli o sobě, jen tušili. A to byl mazec, jak se pak každý z nich snažil! Jeden po druhém přicházeli s návrhem, že bychom spolu měli trávit víc času, dovolenou, atd. I chuť do rozvodu nadhazovali. Já jsem ovšem tohle téma vždycky hned smetla ze stolu. Nejsem žádná rozvracečka.“
Nová hra, nové štěstí?
Avšak nelze paušalizovat. Někteří ženatí (a vdané) se skutečně rozvedou a založí s novým partnerem nové „hnízdo“. Nový vztah může i nemusí vyjít, protože jestli koneckonců platí nějaké pravidlo, tak to, které říká, že „všude je něco“.
Německý párový terapeut a sexuolog Ulrich Clement ve své knize Když láska zahýbá (WennLiebefremdgeht) nazval jednu kapitolu Nová hra - nové štěstí.
Píše, že ani rozvod a legalizace mileneckého vztahu nemusejí přinést kýžený efekt. „Některá manželství končí aférou. A některé aféry končí manželstvím. Jestli je to happy end, nebo začátek dalšího dramatu lze předem těžko odhadnout,“ tvrdí a dodává, že změna partnera často neznamená změnu od problému k řešení, nýbrž změnu od problému A k problému B.
