Reklama

Moc dobře ví, za co dostala, hájil Ondřej ve Výměně násilí na své ženě

Hvězdou středečního dílu Výměny manželek byla Monika (38). Před lety si v manželství se dvěma malými dětmi dokázala přiznat lesbickou sexuální orientaci a odejít od manžela k přítelkyni i za cenu, že jeden ze synů se s ní nechce vídat. A nyní si docela elegantně poradila s rozvětvenou rodinou Lídy (26), s níž si na deset dní vyměnila roli.

Zásadní životní krok udělala Monika z Orlové na Ostravsku před více než třemi lety. „Začalo to už v dětství, kdy jsem mamince říkala, že klukům vůbec nerozumím,“ přiznala se hned zkraje novému partnerovi, jeho otci, tchyni a Lídině mladší sestře, kteří žijí společně ve starším domě v Nižboru.

Fotogalerie

Se svou o čtyři roky mladší partnerkou, která pracuje jako řidička autobusu a kvůli které se Monika rozvedla s bývalým manželem, žijí v pronajatém panelákovém bytě 3+1 a starají se o osmiletého Damiána, kterého má Monika, učitelka v mateřské škole, ve střídavé péči. Do pořadu se přihlásily proto, aby ukázaly, že v registrovaném partnerství žijí normální plnohodnotný život.

„Na Monice mně vadí snad jen jedna jediná věc - že je tak hodná, až hloupá, jinak je dokonalá,“ tvrdí Lída, která na 10 dní vyměnila svou partnerku za svou jmenovkyni.

Snad hluboké i životní zkušenosti a také pedagogická praxe pomohly Monice k toleranci a k tomu, že svou desetidenní misi zvládla s rozvahou a klidem. V Nižboru v nové rodině totiž nefungovalo prakticky nic: její partner Ondřej (35), dělník v tiskárně, nebyl zvyklý sám od sebe pomáhat ani s dětmi (Lucie 2 roky a Ondřej 6 let) ani v domácnosti, natož aby ruku k dílu přidali další dospělí, kteří v domě žijí.

Vztahy jsou tu na první pohled napjaté a při hádce mezi tchyní a Ondřejem se provalí, že tchyně zaplatila dluhy, aby v domě mohla rodina vůbec bydlet a Ondřej je v insolvenci. „A proč neřekneš, že mou dceru biješ?“ útočila na něj tchýně.

„Vázne tu komunikace, všichni jsou laxní k práci v domě, k úklidu, i sami k sobě. Když spolu mluví, tak jen křičí a mluví hodně sprostě a to i před dětmi. Po těch se chce, aby neběhaly, byly zticha a hodné, nebo aby nebyly,“ uvažovala Monika po pár dnech. „Ale ony to dělají proto, že chtějí pozornost dospělých,“ zhodnotila situaci se zkušeností učitelky v mateřské školce.

Během deseti dnů si Monika všechny získala. Ondřejovi její laskavý a trpělivý přístup a pozitivní motivace vyhovovaly. „Byla to dovolená, jde to takhle bez hádek a rozkazování líp. Na mojí Lídě mi vadí její chování. Kolikrát toho křiku a dusna má člověk plný zuby. Několikrát jsem si chtěl vzít i život,“ svěřil se šokované Monice, která, i když přes všechny překážky a laxní přístup, zapojila v druhé polovině svého pobytu do vymalování obýváku celou rodinu.

„To on se bude snažit pomáhat,“ odpověděla špatnou češtinou vyměněná Lída své jmenovkyni řidičce autobusu v Orlové, na otázku, jak se bude mít její Monika u nich v Nižboru. „Ale bude tam mít peklo. Je to vůl,“ dodala. „Mně už nepomáhá, nezajímám ho,“ plakala mladší z Líd, která pochází z Maďarska. Svěřila se náhradní manželce, že ji Ondřej ponižuje i bije. „Kolikrát mě k tomu dožene. Ona ví, že si to zaslouží,“ reagoval Ondřej.

Lídu bil otec, teď ji týrá manžel. Nechci o něj přijít, říká

„Můj táta mi hodně ubližoval, neustále mě mlátil, i když jsem neudělala nic. Úplně ho nesnáším. Když mě manžel uhodil, tak mi to připomnělo jak mě mlátil táta, to bylo to nejhorší, co manžel mohl udělat. Ale nechci ho ztratit, nevím proč, jsem asi blbá,“ přiznala a odhalila trauma hodné přinejmenším návštěvy psychologa.

„Doma mi Ondra občas pomůže, ale mohl by se zapojit víc, stejně jako ostatní, máma a ségra. Je mi to líto, že se ke mně takhle chovají... já všem pomáhám a oni na mě ser... Ondra nemá rád moji sestru, ani mámu, ale žijeme všichni i s jeho otcem na jedné hromadě,“ stěžovala si.

Přitom jejich vztah se zpočátku jevil jako idylka. „Od té doby, co mi u porodu zemřelo jedno mimčo, se začal vztah mezi námi měnit. Tehdy ani nezabrečel. Kdyby alespoň řekl: lásko to bude dobrý... Já jsem hodně trpěla, trpím i teď, kolikrát v noci brečím,“ odhalila Lída další bolestnou vzpomínku.

I přes všechna příkoří si mladá Lída z Nižboru přeje ve vztahu pokračovat. „Ale abychom se všichni změnili. Chybí mi, těším se něj zítra, ale mám strach, že mi řekne, že mě nechce,“ prohlásila den před koncem výměny s tím, že prý si uvědomila, jak se Monika s druhou Lídou milují a přála by si, aby ji Ondra také tak miloval.

Druhá Lída - řidička autobusu - se snažila být oporou. „Výměna mi nedala nic, jen jsme se ještě víc sblížili s Damíškem. Vím to, co jsem věděla už předtím, že ji neskutečně moc miluji. Je pro mě všechno a je jenom moje.“

Když mladší Lída při setkání obou párů projevila přání, aby jí ostatní doma víc pomáhali, poradila jí Monika v klidu s ostatními mluvit a jít příkladem. „Mně pomáhali. Uvařte si kafe, čaj a vše proberte. Nezapomeňte přitom na základní společenské pravidlo - poprosit, požádat, poděkovat,“ napověděla, jak se v klidu domluvit na rozdělení úkolů.

Největší strach z toho, co bude po Výměně manželek, měl Ondřej, ale když se mu Lída pověsila na krk, bylo vyhráno. „Vyjdu Lídě víc vstříc. Očekávám, že když mi řekne v klidu, co potřebuje, rád udělám všechno, když nebude řvát,“ projevil dobrou vůli a spokojená byla i jeho Lída: „Miluju svou rodinu, nechci o vás přijít a předsevzala jsem si, že vám nebudu nadávat a budu všechno řešit v klidu.“

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

111 příspěvků v diskusi

Další z rubriky Vztahy

Reklama