Podle Mayerové jsou matky stále víc zatěžovány. V posledním desetiletí prý přicházejí muži do rolí otců značně nevyspělí. A svou nedokonalost přenášejí dál na své potomky.
Renomovaný český psycholog Petr Šmolka však tvrdí, že skutečnost není tak jednoduchá. Ve hře je podle něj spousta dalších faktorů: věk, celková osobnostní zralost, partnerská historie, kvalita vztahu s partnerkou a podobně.
I partner je těhotný
Těhotenství není jenom o návštěvách lékaře, kurzů pro těhulky nebo o výběru dětského nábytku. "Odrazí se také v nové úrovni vztahu a citů k manželovi," tvrdí Mayerová. Podle ní si sice mnohé ženy kladou otázku, jaký bude jejich partner otcem, ale zapomínají, že jsou to právě ony, které mají možnost formovat rodinné vazby a vztahy.
muž ve fázích vztahuLovec: v období námluv (někdy ovšem spíše kořist). Donátor genetického materiálu: ve fázi koncepce. Rozpačitý nastávající otec, v lepším případě alespoň fyzická opora pro nastávající maminku. Dobré je, když je i "těšenec", když se na dítě těší nebo to alespoň věrohodně předstírá. Účastník porodu: při samotném porodu by měla být věcí dohody – je to možnost, nikoli povinnost. Otec po porodu: by měl vedle provozní výpomoci poskytovat především pocit bezpečí a postupně se zapojovat i do výchovy dění. Nejprve do aktivit spíše obslužných (koupání, přebalování…), posléze i zábavných – hra, procházka, a pak i výchovných – vedení k něčemu žádoucímu, pomoc a dozor. |
Doktor Šmolka z pražské Poradny pro rodinu souhlasí, že příprava muže na roli otce je na místě: "Nejlépe již ve své původní, takzvané orientační rodině." Nespornou výhodou podle něj je, když jsou vztahy mezi rodiči a rozdělení rolí vhodným modelem k nápodobě.
Nikdy ale nežijeme v nějakém vakuu. Na každého dopadá spousta dalších vlivů: příklady přátel, kulturou zprostředkované modely jednání, celkové společenské klima, jehož součástí jsou i vyvíjející se představy o rozdělení rodinných rolí.
Cílená "výchova" ze strany manželky je podle Šmolky zpravidla spíše kontraproduktivní. "Žena záhy zjistí, že právě ten její je v tomto ohledu jaksi nevychovatelný," hovoří o své české zkušenosti.
O pomoc si řekněte
Jen málo mužů chodí na kurzy pro otce z vlastní vůle. Starosti a odpovědnost rádi přenechají manželce podle pravidla: kdo nic nedělá, nic nezkazí.
"Pokud si manžela samy zavčas nevyškolíme a nevypěstujeme v něm správné návyky, můžeme jen čelit jeho kritice," hlásá izraelská profesorka a na naše poměry pokračuje docela radikálně: "Je třeba umět si říci o pomoc a rozdělit si spolu s mužem povinnosti podle svých schopností."
U nejméně populárních domácích prací navrhuzvolíme metodu kolotoče - střídání. Jiný kraj, jiný mrav: jeruzalémská profesorka natolik otevřeně přiznává manipulaci s muži, že by jí za to Češi zřejmě odsoudili.
Společný porod? Jak kdy
Oba odborníci se shodují v tom, že partnera je třeba víc zapojit do přípravy na příchod potomka. V první řadě je třeba společně zvážit způsob a formu porodu. Někdy může být totiž přítomnost otce u porodu kontraproduktivní. Zážitek může poškodit rodící se vazby mezi dítětem a otcem a také narušit harmonii samotného vztahu mezi ním a ženou. Nezřídka se porodní zážitky projeví u mužů sexuálním traumatem či přímo dočasnou impotencí. Tradiční konzervativní přístup, kdy žena rodí sama, je pak rozhodně na místě.
Miláčku, dej nám pusinku
Dítě je na světě a manžel, doposud ve všech směrech úžasný, začíná být nepříjemný. Chytá vás za slovo a vynucuje si vaši pozornost. Jeho mužské ego se cítí být ohroženo.
Ačkoliv k vlastní matce je velmi silně citově poután po celý svůj život, v úloze otce dokáže zcela zklamat. "Úlohou ženy- matky je v takové chvíli vysvětlit muži- otci, že společně milujeme své dítě," říká psycholožka z Jeruzaléma. Podle ní je muži třeba poskytnout nepříliš složitou formu emoční podpory. Pár vřelých slov typu: miláčku, jak bylo v práci, měl si čas vzpomenout si na nás? Celý den jsme se na tebe těšili, dej nám pusinku. A tím mu vtisknout do podvědomí, že je důležitou součástí pevného tříčlenného vztahu.
Distribuce pozornosti
Čím dál častěji se stává samozřejmostí, že příchod dítěte je zároveň součástí založení rodiny. Jenže novomanželé neměli dost času k vzájemnému sebepoznání. A zatímco těhotná žena vyzrávala v plnohodnotnou a uvědomělou matku, muž bez její pomoci či podpory odborníků v tomto směru zaostával.
|
Správný muž se zeptá s čím má ženě pomoci. Správný otec otázky nepokládá, sám ví dobře, co má udělat. |
Podle Petra Šmolky s příchodem dítěte do rodiny zpravidla zesílí to, co bylo mezi partnery, byť třeba jen skryto, před narozením dítěte. Pozitivní vztah se upevní, latentně konfliktní se však může rychle zcela zbortit už proto, že neunese nové zátěže. Náročná je pro ženu především distribuce pozornosti.
Je pravda, že matka orientovaná příliš na své dítě může přispět nejen k manželským rozladám, ale i k tomu, že muž začne na svého potomka zcela nesmyslně žárlit.
Muže naučíte totéž, co holuba
Podle Mayerové chybí pánům tvorstva dostatečná sebereflexe. Místo ní staví často nesmyslná křečovitá a rezolutní rozhodnutí," tvrdí Mayerová a jako příklad uvádí, že vyhrožují klidně rozvodem, ale vykoupat, přebalit a obléct naše dítě nedokáží. Vyhýbají se totiž reálné odpovědnosti.
Úkolem ženy- matky je tedy umět muže přívětivě a laskavě přitáhnout k otcovským povinnostem. Dát mu možnost rozhodnout zda je potřeba dítě obléct, nebo je naopak začít otužovat, není-li nutné jet k lékaři či rovnou zavolat záchranku. Hlava rodiny nutně potřebuje pocit, že plně kontroluje situaci a vše hravě zvládá. Dopřejme mu tedy dávku odpovědné reality. Pochopitelně pod vaším dohledem...
Může si tedy žena skutečně svého manžela "vychovávat"? "Muž je tvor zhruba stejně komplikovaný jako např. běžný holub. I toho lze naučit mnohým kouskům, jen je třeba jej vhodně odměňovat," uzavírá Šmolka téma výchovy mužů v otce. "Žádného muže nelze vychovat kritikou, mnoha kouskům jej však lze naučit vhodně zvolenými odměnami."
