Ona
Jak mluví malé děti? Tak, jak se vyjadřuje jejich bezprostřední okolí...

Jak mluví malé děti? Tak, jak se vyjadřuje jejich bezprostřední okolí... | foto: Profimedia.cz

Trapasy: v hlavní roli děti a sprostá slova

  • 50
Historky o dětech a jejich příliš jadrném vyjadřování, které přivádí návštěvy k úžasu a rodiče do rozpaků, se tradují snad v každé rodině. Nabízíme vám několik šťavnatých ukázek ze života. A co u vás? Mluví vaše děti vždycky jen tak, jak se sluší?

Ač nám to není vždy příjemné, naše děti nežijí ve sterilním prostředí, kde se mluví zásadně jen slušně a spisovně. Obklopuje je svět, který je mnohdy mnohem drsnější, jadrnější a opravdovější, než bychom si přáli. A můžeme se snažit chránit své potomky před jeho škodlivým vlivem sebevíc, stejně se setkání s realitou nevyhnou.

Malé děti jsou citlivé na všechno, co je "mimo normu", a tak jsou neslušnými výrazy obvykle doslova fascinovány. Je zajímavé, jak spolehlivě je dovedou objevit v běžné komunikaci a jak bleskurychle je zařadí do své (ještě ne zrovna bohaté) slovní zásoby.

Někdy se s nimi na jazyku jakoby mazlí, možná i proto, že sprostá slova jsou obyčejně cizího původu a jsou poměrně zvukomalebná. Říká se, že malé děti opakují, co slyší. Odněkud to tedy musí mít. Jenže ani rodiče, kteří mluví zásadně slušně jako učebnice českého jazyka pro první stupeň, nemají vyhráno. Dítě, které chodí do školky nebo do školy, dřív nebo později domů přinese nějaký ten jadrnější výraz.

Navíc jsou situace, kdy i velmi spořádaní lidé zapomínají na slušné vychování. Třeba za volantem. Do některých lidí byste to neřekli, ale stačí jednou se s nimi svézt v autě a zjistíte, že jejich slovník je pestřejší než slovní zásoba toho nejsprostšího dlaždice.

Jadrně za volantem

"Když se mi narodil syn, myslel jsem si, že si dovedu dát na pusu pozor a že v autě budu mluvit jen slušně. Jenže je to silnější než já," stýská si Jarda, otec dvouletého Davida. "Takže mi nedávno, když nám jiné auto zabralo poslední místo na parkování široko daleko, uklouzlo vzteklé: do p...e! A samozřejmě, kluk si to zapamatoval, takže od té doby na tom samém místě vždycky nadšeně volá "Do pedele, do pedele!" a to i když jede v autě s babičkou a dědou."

Podobnou zkušenost má i Libuše, maminka šestileté Aničky. "Před časem jsme byli na pouti a holka si sedla na kolotoči do autíčka, chytila se volantu a začala volat: Uhni, blbečku! Kam jedeš, ty debile! Cítila jsem se před ostatními rodiči hloupě, protože bylo jasné, kde to asi mohla pochytit..."

Mezi námi chlapy

"Můj muž si nedává moc pozor na pusu a někdy mu něco ujede, třeba když něco montuje a nejde mu to," říká máma čtyřletého Maxe. "Malý, jen co se naučil mluvit, po něm ta slova s chutí opakoval. Tak jsme se dohodli, že se budeme snažit nahrazovat silné výrazy snesitelnějšími. Říkáme tedy třeba do prkenné ohrady, do prčic, ty kráso a tak. Jenže stejně člověk nevychytá všechno. Máme totiž ještě půlroční dcerku a tuhle taťka se synkem hlídal. Když jsem se vrátila domů, tak mi Maxík hlásil: Mami, Balunka se poslala! Chtěla jsem to zachránit, tak jsem řekla: Snad pokakala, ne? A on vážně opáčil: Ne, ona se fakt poslala, mami, až úplně na záda..."

Přehnaná sebekritika

"Někdy jsou ty výrazy tak zautomatizované, že si člověk ani neuvědomí, co říká," uvažuje Zdena, matka šestiletých dvojčat Kristýnky a Moniky. "Došlo mi to až nedávno, kdy za mnou do kuchyně přišla Kristýnka a povzdechla si: Mami, já jsem taková kráva! Když jsem se pohoršovala, jak to mluví, vysvětlila mi, že vysypala korálky po pokoji a že já to přece taky říkám, když se mi něco nepovede. Chytla jsem se za nos a od té doby si dávám víc pozor na to, jak před dětmi mluvím."

Trapas ve školce

Naše děti a jejich slovník nás dovedou někdy přivést do pěkných rozpaků. Zejména tehdy, kdy to vůbec nečekáme. Například Blanka, matka pětiletého Filípka, se dodnes červená při vzpomínce na školkovou besídku, kde všechny nastoupené děti poslušně zpívaly "Pásli ovce Valaši, při betlémské salaši..."

Jen její syn si do taktu pobrukoval: "Leze hovno ze zadku, na betlémském záchodě...." Všichni rodiče včetně maminky malého výtržníka překvapením zkoprněli. "Vůbec nevím, jak ho něco takového napadlo. Zakoktala jsem, že my nic takového doma normálně nezpíváme, ale myslím, že mi nikdo nevěřil," dodává Blanka.

Povedená oslava

Bezprostředně se nedávno zachovala také sedmiletá Rebeka. Její maminka vzpomíná, jak před časem seděli v pěkné restauraci na oslavě známých a dcerka si pšoukla, což by si úplně všichni asi nevšimli, ale ona ještě do ticha, jak hosté vychutnávali dezert a kávu, zavolala na celý lokál: "A teď jsem se zprděla!"

máte taky jadrnou rodinnou historku?

Přivedl i vás někdy peprnější slovník vašeho potomka do rozpaků?
Historky, jejichž hlavními hrdiny jsou vaše děti a jejich slovník, můžete psát do diskuze pod článkem.