Kvůli jeho pohledné tváři mu ale na počátku jeho herecké dráhy mnozí přisuzovali leda tak kariéru pohádkových princů. Jenže mladý herec jim pořádně vytřel zrak, když ukázal, že kromě vzhledu hollywoodské star oplývá i hereckým talentem. Přesvědčit se můžete například ve velkofilmu Jánošík.
Na filmovém plátně dostal poprvé příležitost v roli šlechtice ve filmu Krev zmizelého, kde zabodoval po boku Vilmy Cibulkové. Pak následoval Restart a role zamindrákovaného Dominika v akčním snímku Na vlastní nebezpečí Filipa Renče, který má na nové talenty dobrý čuch, takže není divu, že ho brzy obsadil do svého dalšího filmu. Tentokrát mu svěřil roli hrobníka Ferdy, kterého se štítí pomalu celá vesnice po boku Karla Rodena v Hlídači č. 47. V dalším filmu Hodinu nevíš, který brzy přijde do kin, se vžívá zase do heparinového vraha, takže to spíš vypadá, že charismatický herec se stůj co stůj chce vymanit ze škatulky krásných tváří. I když v hlavní roli Jánošíka si přece jenom ženské publikum přijde určitě na své.
Vaše zatím největší hlavní role je Jánošík ve stejnojmenném velkofilmu, který přijde do kin letos v září. Točit se ale začal už před sedmi lety, jenže kvůli finančním problémům byl pozastaven. Nakonec ale všechno dopadlo dobře a po dlouhém čekání mohlo natáčení pokračovat. I když jste mladý, sedm let přeci jenom není tak krátká doba, nevypadal Jánošík ve Vašem podání před těmi sedmi lety trochu jinak, než když jste ho hrál teď?
S kolegy si děláme legraci, že jsme drželi nějakou zázračnou dietu, protože jsme se zas tak moc nezměnili. Jenže hrozí, že explodujeme a najednou zestárneme rychle. Těch sedm let to byla opravdu dlouhá doba, pro herce to je hodně smutné, když film, kde hraje, nemůže dotočit. Ale dopadlo to dobře a jsem za to moc rád.
Ve filmu hrají Slováci i Poláci, jak jste si rozuměli?
Rozuměli jsme si skvěle. Jak po lidské stránce, tak po té jazykové. Vymysleli jsme si z češtiny, slovenštiny a polštiny takové naše esperanto a tím jsme se dorozumívali, říkáme tomu východoevropejské esperanto. Tento nový jazyk se dostal dokonce i do polské televize, kam jsem dělal rozhovory.
Kvůli filmu jste se musel učit jezdit na koni a také hrát na housle, jak Vám to šlo?
Na housle jsem se spíš učil, aby to vypadalo, že na ně umím, ale houslový virtuos ze mě nikdy nebude. Je to hodně těžké, i když nějaké tóny přeci jenom vyloudím. Doma mám klávesy a saxofon, to jsou mé hlavní hudební požitky. Pod vlivem natáčení Jánošíka jsem si pořídil i fujaru. Ale ježdění na koni mě opravdu začalo bavit. Učil jsem se to na jedné farmě u Bratislavy, kde jsem strávil měsíc a půl. Dvakrát až třikrát denně jsem trénoval na koni, pak cvičil na housle, připravoval s kaskadéry různé bitky, chodil do posilovny a plavat, a tak se připravoval na roli Jánošíka.
V době, kdy jste hrál Jánošíka, jste dostal nabídku na další hlavní roli, tentokrát do filmu Hodinu nevíš, který diváci uvidí už v srpnu. Film vznikl na motivy heparinového vraha Petra Zelenky. Jaké to je vžít se do role zabijáka?
Scénář Miroslava Skačániho byl povznesen od skutečné kauzy do jistého universálního příběhu frustrovaného mladého muže. Já osobně mu říkám "Kluk, který vraždí v nemocnici" a vžít se do něj nebylo moc příjemné. Kolikrát jsem měl po natáčení takové divné stavy. Když jsem nabídku dostal, dost jsem o ní přemýšlel, také proto, že se začalo točit hned tři týdny po Jánošíkovi a nevěděl jsem, jestli to vůbec fyzicky, potažmo psychicky zvládnu. Ale s Danem Svátkem byla skvělá spolupráce, zkoušeli jsme spolu dané situace, takže na natáčení vzpomínám docela rád.
Roli jste dostal také ve filmu Filipa Renče Na vlastní nebezpečí. Děj se odehrává na balkánské řece při raftové expedici a na plátně některé scény vypadají dost nebezpečně. Bylo to tak opravdu?
Některé scény opravdu nebezpečné byly, to se nedá jen tak nahrát. Byli jsme tři týdny na raftu a ve studené vodě, už to samo o sobě bylo kolikrát dost vyčerpávající, ale s tím jsme všichni do toho šli. V jedné scéně jsem se ale převrhl pod vodopádem pod raft a nemohl jsem se dostat nahoru. Pak už jsem měl strach, aby se to nestalo znovu. Naštěstí k žádnému vážnému zranění při natáčení nedošlo a docela jsme si užili, hlavně spoustu adrenalinu.
Filip Renč má čuch na nové talenty, takže Vás hned obsadil do svého dalšího filmu Hlídač č. 47, kde hrajete hrobníka Ferdu, kterého se vesničané bojí. Jak se vám hrála tato postava?
Rád jsem si hlavně zahrál po boku Karla Rodena, Lucie Sipošové a Mirka Dlouhého. Ferda byl sice svým způsobem záporná postava, na druhou stranu, bylo vše opodstatněné. Je to sirotek, který bojuje o své místo ve společnosti. S tím hlubokým smutkem nepohlazeného zuří a kope kolem sebe.
Dá se říct, na kterou Vaší postavu vzpomínáte nejradši a stala se takovou srdeční záležitostí? A kdybyste si mohl vybrat, co byste si ještě rád zahrál?
Všechny svoje role mám opravdu hodně rád, ale asi nejvíc mi přirostl k srdci Jánošík, protože to bylo moje první seznámení s filmem. Naučil jsem se díky němu spoustu věcí a dá se říct, že to byla taková moje druhá vysoká škola. A co bych si rád ještě zahrál? Nad tím tak moc nepřemýšlím, zatím dostávám skvělé nabídky, které mě těší a baví. Jedině bych možná chtěl zkusit nějakou komedii.
Herecké řemeslo je hodně náročné, měl jste někdy chuť pověsit ho na hřebíček?
Asi každého někdy napadne, že by mohl dělat něco jiného, než dělá, ale mně herectví opravdu baví. Můžete si zahrát spoustu charakterů, poznáváte nové lidi, místa a situace, takže jsem spokojený.
A jak herec tráví volný čas, když zrovna nehraje?
Já se v každém případě rád pořádně vyspím a pak dělám to, co většina lidí. Sejdu se s kamarády, rodinou a vyřizuju další záležitosti, co jindy nestíhám.
Blíží se prázdniny a doba dovolených, chystáte se někam?
Já nemám rád jet někam jen tak jako turista, potřebuju, aby se tam jelo kvůli něčemu, třeba kvůli natáčení. Takže pro mě je ideální, když někde hrajeme s divadlem nebo si užívám cestování při filmování. Díky tomu jsem poznal třeba Rumunsko, Bosnu a Hercegovinu, Severní Polsko anebo Mexiko. Docela mě ale láká dovolená na koni, jenže na to jsem zatím nenašel čas.
Zabrousíme teď do světa módy, přeci jenom jsme časopis pro ženy, takže by čtenářky určitě zajímalo, co sám rád nosíte a co se Vám líbí na ženách?
Určitě nepodléhám módním trendům a nedám na to, co se přesně nosí. Ani nemám rád, když někdo chodí schválně oblékaný okázale a draze, aby bylo vidět, že na to má. Líbí se mi, když se někdo nebojí v oblečení riskovat a nosí si, co chce. A Je mi i jedno, když se někdo oblékne nemoderně, protože podle oblečení lidi nesoudím, a to platí pro ženy i pro muže.
