Studentka Zora Jandová odpoví on-line ve středu od 14.30 ZDE.
Studovat je moderní. Nebo v dnešní době už i nutné? Či je to zkrátka luxus, který si konečně můžeme dovolit?
V době porevoluční, čase zázračných kariér, se na nutnost diplomu nehrálo. Je to jeden z důvodů, proč se lidé začínají vracet do škol, aby si doplnili či dokončili vzdělání? Nebo už konečně nastala doba, kdy připouštíme, že vzdělání je radost, a tak si skutečnost, že si je můžeme dopřát, užíváme?
Připomeňme si, jak to tenkrát bylo: Z nejrůznějších důvodů se mladí lidé na vysoké školy nehlásili. Nejčastěji totiž odjížděli za hranice. Ať už za prací, kterou by v Čechách ani nevykonávali, nebo zkrátka za studiem jazyka. Bylo to dobrodružství. Typickým příkladem budiž absolvent střední školy, který někde ve světě roznášel kávu, po nocích plnil regály v supermarketech nebo hlídal děti jako au pair. Po návratu do Čech získávali tihle lidé zajímavá pracovní místa zejména díky znalosti jazyka. Ať už byly jejich důvody jakékoli, část se jich teď vrací do škol...
Jiným případem jsou naše tři studentky. Pro někoho možná překvapivě zasedly v září do školních lavic. Zeptali jsme jich, jaké důvody či pohnutky je přivedly zpět do školy. Zora Jandová, zpěvačka a herečka, se vrhla do studií Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra. Markéta Vojtíšková, která pracuje jako mediální konzultantka, nyní pokračuje na Bankovním institutu vysoké škole. A Vendula Svobodová, prezidentka nadace Kapka naděje, právě začala navštěvovat Institut certifikovaného vzdělávání, obor Top management.
JAK SE KE STUDIU DOSTALY?
Markéta Vojtíšková (31) vystudovala gymnázium. Proč se rozhodla pro studium právě teď? "Potřebuji si rozšířit obzory, už delší dobu se cítím strašně sešněrovaná a limitovaná tím, co vím a znám." V době, kdy by studium vysoké školy bylo obvyklé, Markéta do školy nenastoupila z jiného důvodu: "Vždy jsem byla přesvědčena, že po gymnáziu půjdu na vysokou školu. Ale v době, kdy by studium slušelo mému věku, jsem byla hrozně zamilovaná a podřídila jsem možnosti být s ním celý svůj život. Dnes už vím, že takové umělé ,životní prostředí‘ vede pouze k tomu, že člověk dočasně potlačí sám sebe, včetně svých zájmů, přátel a v neposlední řadě i osobních ambic."
Zora Jandová je trochu odlišný případ. Absolvovala DAMU a obor, který studuje právě teď, souvisí s její druhou osudovou láskou, tai chi. Studium ji "potkalo" loni v náročném pracovním období, které bylo díky výstavě jejích obrazů, přípravě premiéry a retrospektivního koncertu současně velmi napjaté: "Najednou se po tom všem profesním vypětí otevřelo okénko, které jsem měla jen pro sebe. Přemýšlela jsem, jak s tím časem naložím. V novinách jsem objevila inzerát Palestry, který mě zaujal: sliboval kombinaci studia psychologie a anatomie, vše, co mě zajímá a co třeba potřebuji při výuce tai chi. Ostatní předměty jsem sice brala jako nutné zlo, ale postupem času jsem i jim propadla."
U Venduly Svobodové bylo rozhodnutí mnohem prozaičtější: "Kapka naděje nabrala takové rozměry, že vzdělání v oboru ekonomie a marketingu jednoduše potřebuji. Moje znalosti byly dostačující do určitého momentu, jenže v současném objemu aktivit i toku financí potřebuji mnohem hlubší znalosti, abych mohla Nadaci dobře řídit."
NENÍ TO NÁHRAŽKA
V Markétině případě se samozřejmě nabízí otázka, zda by se do nějakých studií vůbec pouštěla, kdyby nepatřila k poměrně početné skupině třicetiletých samostatných žen se skvělou kariérou, které jsou svobodné a bezdětné. "Jistě, kdybych měla rodinu a děti, studovat bych nešla. A je pravda, že mé rozhodnutí jít studovat do jisté míry s faktem, že rodinu a děti nemám, souvisí."
Je to tedy pro ni nějaká náhražka? Je to tak, že ve chvíli, kdy třicetileté ženy, z různých důvodů odkládající mateřství na pozdější dobu, si potřebují aspoň studiem "zařídit" nějakou smysluplnou výplň pracovních dní? "Určitě to není náhražka rodiny. Vzdělání a rodina jsou alespoň pro mě hodnoty, které nelze vzájemně zaměňovat. Spíš jsem narazila na ony ,mezery ve vzdělání‘, které chci a můžu studiem a získáním nových informací vyplnit."
VÝTEČNÝ TREND I DOBRÁ INVESTICE
Psycholožka a psychoterapeutka Johana Kroupová potvrzuje, že návraty do škol jsou skutečně čím dál častější: "Často ve své praxi vídám, že ženy kolem třicítky studují - a třeba i v denním programu. Podle mého názoru si dnes lidé více uvědomují, že vysokou školu už bude mít téměř každý."
Souvisí s tím nějak fakt, že se ženy častěji objevují na vyšších pozicích? "Ženy obecně mnohem více plánují kariéru než například před deseti lety. Je pro ně stejně důležitá jako pro muže. A budovat kariéru bez soustavného vzdělávání nejde," říká Johana Kroupová.
Zajímalo nás i to, zda se jedná o nějaký nový trend, zda je zkrátka "in" chodit do školy: "Pokud ano, pak je to trend rozhodně prospěšný. Je možné, že to nějakou roli hraje - vzdělávají se opravdu všichni, kteří ve své profesi o něco usilují. Určitě si ale lidé dnes uvědomují, že vzdělání je dobrá investice," dodává psycholožka Johana Kroupová.
V některých případech může studium fungovat také jako "push-upka" vašeho sebevědomí: pokud se vám právě rozpadlo manželství nebo máte pocit, že jsou najednou všichni kolem vás mladší a chytřejší může vám studium vysoké školy přinést tolik potřebnou čerstvou dávku uvědomění si vlastní hodnoty a schopností.
... A MOŽNÁ I SPLNĚNÝ SEN
Jiným příkladem může být daňová poradkyně Zdena Martínková z Pardubic (44), pro kterou je studium vysoké školy splněným snem: "V devatenácti se mi narodila dcera, o rok a půl později syn. Chtěla jsem studovat ekonomii, ale v kolotoči mateřských povinností to tenkrát nebylo možné. Když se moje děti odstěhovaly, získala jsem najednou spoustu volného času. Dlouze jsem hledala něco smysluplného, čemu bych se věnovala s chutí a láskou. Škola, kterou jsem si přála studovat v mládí, mi ten smysl přinesla. Nebylo úplně snadné se na ni dostat a není ani snadné si zorganizovat čas i dojíždění, ale stojí mi to za ten pocit, že na to mám." Zdenu příští rok čekají státnice na soukromé vysoké škole v Praze.
NA ČEM SE SHODNOU?
Markéta, Zora, Zdena i Vendula se shodují na jedné důležité věci: studium si užívají.
Zora tvrdí: "V tomhle věku je to pro mě mnohem lepší. Na přednášky chodím připravená, vím, co se bude probírat, a mám připravené otázky, na které se chci dozvědět odpovědi. Nechci se ,ulejvat‘, na to je můj čas příliš drahý - naopak se snažím získat co nejvíc informací. Původně to pro mě bylo jen studium psychologie a anatomie, ale postupem času mě všechny předměty motivovaly k něčemu novému, třeba k přečtení knih, ke kterým bych se jinak nedostala."
Markéta ji doplňuje: "Po letech pracovního stereotypu si studium velmi užívám. Dokonce se těším, že se zase budu ,muset‘ učit."
Vendula říká, že je pro ni zajímavé, že hodně věcí vlastně nějak cítila, a škola jí je teď pojmenovává a učí, jak s nimi nakládat v praxi. "Kromě předmětů, jako je strategické či finanční plánování, mě velmi zajímají například nauky o řízení lidských zdrojů." Také dodává, že se při jinak dost náročném studiu i dost nasmějí: "Mám tam jednoho spolužáka, který je typickým Hujerem. Mám za sebou i poctivý desetiminutový záchvat smíchu."
Zora přiznává: "Na škole jsem absolutně šťastná, protože mi Palestra kombinací předmětů nabídla vše, co mě - bez výjimky - zajímá, a k tomu patří i to překonávání různých nepohodlností, jako je třeba denní dojíždění do Prahy nebo ranní vstávání."
NENÍ ČAS NA HRDINSTVÍ
Jak vypadá denní rozvrh zaměstnané studentky? Markéta: "Jistěže jsem musela přizpůsobit svůj denní plán studiu, ale nebylo to na úkor něčeho skutečně důležitého. Míň se dívám na televizi, méně čtu něco jiného než učebnice. Pravidelně chodím na přednášky a taky ráno o půl hodiny dřív vstávám, uvařím si mátový čaj s medem, učím se a teprve poté odcházím do práce. Studium je pro mě radost, takže nemůžu tvrdit, že jsem se musela něčeho zříkat."
Zoře nástup do školy přinesl poměrně zásadní změny v programu, protože se rozhodla absolvovat náročnější denní studium: "Každý den jsem ve škole od osmi do dvou až tří hodin. A učím se pravidelně mezi jedenáctou a jednou v noci. A taky si užívám něco, co jsem dříve neměla příliš v oblibě: průběžné učení. Není čas na hrdinství, nemůžu si na učení sednout v klidu před zkouškou a učit se třeba deset hodin v kuse. A rozhodně nemám čas na televizi, jen se někdy podívám na zprávy." A Vendula? "Školu máme vždycky v pátek a v sobotu, takže nejvíce času věnuji studiu právě z pátka na sobotu, podle toho, co probereme v pátek a čeho se sobotní přednáška bude týkat. To opravdu velké učení nastane až v únoru, kdy bude zkouškové období."
Nezáleží, jaké vzdělání máte dokončené, zda pouze základní nebo jste držitelkou dvou diplomů. Pokud vás už trochu odrostlejší studentky inspirovaly, najdete jistě i vy školu, která by vás bavila a naplňovala.
|
Škola mi potvrzuje věci, které si myslím Vendula Svobodová (34) studuje Institut certifikovaného vzdělávání, obor Top management. Řídí nadační fond Kapka naděje, který v srpnu 2000 založila. Fond se zaměřuje zejména na podporu Kliniky dětské hematologie a onkologie při Faktultní nemocnici Motol. Je vdaná a má syna Jakuba. |
Vendula Svobodová
|
Těším se, že se budu "muset" učit Markéta Vojtíšková (31) studuje Bankovní institut vysoká škola, obor Právní administrativa v podnikatelské praxi. Byly doby, kdy snila o tom, že z ní bude právnička, pak málem začala studovat kybernetiku. Teď už několik let dělá práci, o které si stále ještě myslí, že vede k tomu, aby se lidé navzájem lépe chápali: v agentuře Christian VIP je zodpovědná za přípravu a realizaci komunikačních strategií klientů z komerční sféry. Je svobodná a bezdětná. |
Markéta Vojtíšková
|
Nechci se "ulejvat" Zora Jandová (48) studuje soukromou Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra, obor Kondiční a sportovní specialista. Divadelní a filmová herečka a malířka je mimo jiné cvičitelkou tai chi. Na MS v Itálii v roce 2001 skončila sedmá a byla nejlepší mezi Evropankami. Přiznává, že vždy byla velmi náročná, co se týče školních výsledků starší dcery. Stejně náročná je i k sobě - říká, že jinou známku než jedničku ani u sebe nebere jako dobrý výsledek. Uspokojuje ji, že dělá něco pro svůj duševní růst. Moc se mi líbilo, když při rozhovoru řekla: "Vím, že těžko můžu být rychlejší nebo silnější, ale vždycky můžu pracovat na tom, abych byla chytřejší." Je vdaná a má dcery Viktorii a Ester. |
Zora Jandová
|
Hledáte informace? www.vysokeskoly.cz www.kampomaturite.cz www.aktivnistudium.cz www.vysokeskoly.com www.vyssiodborneskoly.com www.educity.cz |
| Autorce článku můžete psát na adresu michala.markova@mfdnes.cz |
