Kaurové začalo ochlupení, které se vyskytuje převážně u mužů, růst v jedenácti letech. Kromě vousů jí chlupy rostly i na pažích a hrudi. Holila se, zkoušela i zesvětlování chlupů a dvakrát týdně si vousy a chlupy trhala voskem. Ale to vše růst jen zhoršovalo a zažívala ve škole šikanu. Chtěla tehdy odejít ze světa.
Postupně se obrátila na sikhskou víru, která zakazuje vousy krátit, takže je nechala růst.
Nyní je se svým vzhledem smířená a v rámci kampaně „Dopis mému malému já“ napsala dopis sama sobě jako malé šikanované dívce. Vrátila se v něm ke svým pocitům z té doby. „Cítím v tvé duši, že bojuješ a potřebuješ ukázat cestu. Chvěješ se při pohledech lidí, třeseš se při dotyku někoho cizího a všude táhneš své tělo bez života,“ píše Kaurová.
„Kéž bys mohla vidět svou vlastní hodnotu a poklady, které máš ukryté ve svém nádherném srdci. Máš srdce ze zlata a jednou dodáš sílu mnohým. Copak to nevidíš? Nevidíš, jak úžasná a krásná jsi?“ ptá se Kaurová sebe v době, kdy byla jen „stínem dívky“.
Postupem času její vousy stále sílily a rozšiřovaly se. Tehdy už nechtěla vycházet z domu a začala se sebepoškozováním. Chtěla si prý smutek doslova vyřezat do kůže. Nakonec se naučila mít se ráda a nyní svým příkladem inspiruje další lidi.
Kvůli syndromu polycystických ovárií chtěla spáchat sebevraždu. Nakonec se uchýlila k víře a naučila se mít ráda sama sebe i s plnovousem.
Často si ji pletou s mužem, ale naučila se své vousy nosit a necítí se kvůli nim méně ženou. „Už bych si vousy neholila, protože takhle mě bůh stvořil a já jsem s tím spokojená. Naučila jsem se mít ráda sama sebe proto, jaká jsem. Už mě nic nemůže rozhodit,“ řekla v rozhovoru pro server MailOnline.
Jediné, co jí v životě ještě schází, je láska. Zatím se nenašel muž, který by ji miloval i přes její vzhled. Kaurová však věří, že se jednou najde. V záplavě vzkazů, které dostává od žen trpících stejným syndromem, jí ostatně přišla i jedna žádost o ruku.
