Tímto mi začala nepředstavitelná honička. Ráno na sedmou do práce, z práce do školy a večer v osm domů. Asi prvních 14 dnů o nic víceméně nešlo, ale po 14 dnech už jsem to začala na sobě cítit, špatná nálada, málo osobního času, nevyspalost.
Začaly mi hrozně padat vlasy, taky jsem začala ztrácet na váze, a to tak, že jsem za 8 měsíců shodila 12 kg. Vypadala jsem spíš jako nemocná než aby mi to slušelo, dostala jsem se na 50 kg. Začaly mě přepadat deprese a příšerné bolesti hlavy se zvracením.
Už od dvanácti let jsem pravidelně cvičila teď jsem veškerý svůj čas trávila učením, nebyl čas si zajít ani za známými, takže jsem i o spoustu známých přišla. Po měsíci kombinace školy a práce jsem měla každý den průjem, takže jsem vypadala jako anorektička, přitom jsem jedla víc než kdykoliv jindy.
Hlavou se mi honily myšlenky o tom, co mi tak může být. Dokonce jsem podstoupila různá nepříjemná vyšetření, která mě akorát ujistila v tom, že jsem v pořádku fyzicky. Vše, co způsobovalo tyto problémy, byla má psychická stránka a stres, který jsem pořád zažívala... neumím házet věci za hlavu.
Poslední půlrok se věci ale trochu změnily, i přes mou časovou vytíženost jsem si našla čas na sport a hlavně na sebe a některé věci už si tolik neberu (i když ne ještě všechny). Bohužel tyto záležitosti nekončí. Další semestr je přede mnou a taky otázka, jak vše budu zvládat.
Co však vím, že teď přes léto (i přesto, že bude pracovní) musím nasbírat veškeré síly zpátky a hlavně se naučit stres odbourávat relaxací, kterou přes všechny povinnosti a starosti už neumím.
