Vlasy si Sara začala trhat, když jí bylo dvanáct let. Kdykoli byla nervózní ze školy či spolužáků, trhala si vlasy, aby se uklidnila. Zanedlouho měla na hlavě lysá místa a byla terčem posměchu.
„Jakmile jsem cítila, že na mě jde úzkost, vytrhávání vlasů mi pomohlo. Chápu, že okolí se s tímto faktem smiřovalo těžko, ale co je špatného na tom, když mi to dělá dobře a nevadí mi to,“ sdělila pro server Daily Mail s tím, že touha po trhání je tak silná, že se odstraňování vlasů a chloupků nedokáže vzdát.
Ačkoli v minulosti docházela k psychologovi, nyní odmítla i lékařskou pomoc v podobě podávání uklidňujících léků, protože se cítí šťastná. Její počínání ji neomezuje a vzhledem k tomu, že nedělá nic, čím by nějak ohrožovala své okolí, nechce s tím skončit.
„Dělám to sama sobě a nikomu tím neubližuji a nečiním nic zlého. Vím, že takovou poruchou na světě trpí mnoho lidí a možná se za ni stydí. Já bych jen chtěla, aby se nebáli o tom mluvit a přijali to. Sděluji světu svůj příběh, abych dodala odvahu ostatním,“ tvrdí.
Saru stále udivuje, kolik lidí na ulici na ni kouká s odporem. A často přemýšlí nad tím, jak zle se musí cítit ženy, které k holé hlavě nepřišly z vlastního přičinění.
„Ženy jsou holohlavé z různých důvodů. Často je za tím nemoc. Rakovina. Lidé jsou zvyklí na to, že ženy mají vlasy. Proto se mě lidé často ptají, zda bojuji s rakovinou,“ doplňuje.
Sara se na svém profilu na sociální síti často fotí bez paruky, aby si lidé zvykli na to, že i ženy mohou být bez vlasů.
Někdy si na sebe Sara přeci jen vezme paruku. Dělá to ve chvílích, kdy na sebe nechce příliš poutat pozornost, nebo jde na akci, kde využije barevné paruky.
„Ráda se i extravagantně líčím. A vzhledem k tomu, že už nemám řasy, lepím si umělé. Každé dva dny si holím místa, kde ještě rostou vlasy, abych měla hladkou hlavu. Konečně si připadám doopravdy krásná,“ dodala.
TrichotilománieJe psychické onemocnění, kdy jedinec cítí nutnost vytrhávat si vlasy, obočí, řasy nebo jiné ochlupení. Jde o psychický stav. Postižený jedinec si nemusí své jednání uvědomovat. Intenzita nutkání postupně roste až do doby jeho skutečného vytrhnutí vlasu nebo chlupu, poté jedinec pociťuje úlevu. Někteří postižení jednici mají tendenci vytrhnuté vlasy žvýkat a polykat. |
