Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Byla jsem vždycky ta divná, co brečela a řešila, říká herečka Svátková

  0:12aktualizováno  0:12
Herečka a spisovatelka Vlastina Svátková je tajemná v hlavní roli sledovaného filmu Gangster Ká stejně jako v životě. Přestože hrála v kultovní bondovce Casino Royal a jde v Čechách i na Slovensku z role do role, vědět o sobě nedává. Jako herečka si prý tolik nevěří a učí se obstát sama před sebou.

Herečka Vlastina Svátková | foto: Petra Klačková

Citlivá duše je pro herečku a spisovatelku dar. V dětství to ale mohl být malér. Byl?
Všechno jsem hodně prožívala a trpěla tím. Pořád jsem plakala. Chtěla jsem mít svoje jistoty a nejhorší bylo, když se mi ve školce vyměnila učitelka nebo jsem musela na měsíc k babičce, daleko od mámy...

Vy jste o jistoty jako dítě přišla?
Řeknu vám jeden silný zážitek. Trpěla jsem jako dítě zápaly plic a když mi byl rok, nechali si mě v nemocnici a rodiče za mnou nepustili. Přestala jsem mluvit, usmívat se. Naši mě nakonec vzali na revers domů, ale ten týden mi zanechal šrám na duši až doteď. Dlouho jsem se s tím na různých terapiích srovnávala. Vytěsnila jsem si tuhle příhodu do podvědomí, vrátila jsem se k ní až v hypnóze a musela si to celé v slzách prožít znovu.

Co jste zjistila, když jste si minulé trauma odžila?
Že jsem tehdy žila v pocitu, že mě rodiče odložili.

Jak vás tenhle tehdy ještě nevědomý blok ovlivňoval v dalším životě?
Vždycky, když můj partner odcházel třeba za prací, byť na dva dny, byla jsem naštvaná. Neuměla jsem mu pak skákat do náruče, když se vrátil. Tvářila jsem se, že mě to nezajímá. Přetrvával ve mně velký smutek z dětství a pro mě se opakovala situace, že mě někdo „opustil“. Proč jsem tak chladná, jsem ale dlouho vůbec netušila. Až později jsem na sobě začala pracovat a naučila se, jak otevírat svoje srdce a nebát se.

Vlastina Svátková pózuje při focení k rozhovoru pro iDNES.cz

Vlastina Svátková pózuje při focení k rozhovoru pro iDNES.cz

Co vás k tomu vedlo?
Nejdříve narození dětí, ale větší intenzivní práci sama na sobě jsem absolvovala, když jsem se před třemi lety rozváděla. Ztratila jsem iluzi o ideálním životě a zůstala na všechno sama. To pak máte možnost buď uniknout k něčemu jako je alkohol, nebo si řeknete, že si to všechno vyžerete pěkně až do dna a bolest přijmete. Což vás zocelí a otevře obzory úplně jiným směrem. Já si díky tomu uvědomila, že jsem vlastně hodně silná a že to zvládnu. Bez berliček a úniků.

Bála jste se jinými slovy rozvodu a zároveň ho, co vím, sama iniciovala?
Ano. To souvisí také s mým dětstvím. Když to našim přestalo klapat, vyrůstala jsem v něčem, co jsem už nechtěla znova zažívat.

Máte na mysli roztržky mezi partnery?
Nekonkretizovala bych to. Rodiče to dělali nejlíp, jak mohli a dokázali. Nic jim nevyčítám. Oni se nikdy nerozvedli. Rozhodli se, že spolu zůstanou kvůli nám dětem. A to je přesně to, co jsem nechtěla opakovat. Děti nejsou hloupé ani slepé. Cítí a vnímají velmi dobře. Přetvářka a tichá domácnost je pro ně ještě větší utrpení, než kdyby spolu rodiče nebyli. Takže, když jsem zjistila, že opakuju model svých rodičů a vyzkoušela jsem všechny možnosti záchrany i transformace vztahu, rozhodla jsem se odejít.

Vlastina Svátková

  • Narodila se 9.3.1982 ve slovenské Myjavě. Matka je Slovenka, otec Čech. Vlastina se považuje za Čechoslovenku. 13 let žije v Praze.
  • Vystudovala dvě vysoké školy – pedagogiku v Bratislavě a masmediální komunikaci v Trnavě.
  • V době života na Slovensku byla úspěšnou bloggerkou. Její fejetony inspirované vlastním soukromím vydaly na dvě knihy – Modrý slon a Sama sebou.
  • Zpočátku v Praze pracovala jako redaktorka módního magazínu, nyní se živí herectvím.
  • Cestuje mezi natáčením na Slovensku a v Čechách. Zahrála si v zahraničních filmech Casino Royale a Rudý Baron. V Čechách si zahrála ve filmech Ženy v pokušení, Hodinu nevíš, Fair Play, Touha motýla a televizních seriálech První republika či Nevinné lži.
  • Aktuálně je k vidění v hlavní roli filmového snímku Gangster Ka a v Čechách natáčí seriál pro čínskou televizi s názvem Last Visa.
  • Před třemi roky se rozvedla s režisérem Danem Svátkem. Momentálně je singl. Ve své péči má dva syny, Adama a Kryštofa.

I mezi vámi došlo k potyčkám?
Přestali jsme si rozumět. Tím bych to uzavřela.

A když se zeptám, kým byl pro vás váš muž?
Byl to nejzásadnější vztah mého života. Máme spolu dva syny. Šli jsme do toho naplno a bezhlavě. Brali jsme se asi po měsíci a naše manželství bylo nahoru a dolů. Vydrželo osm let, což je úžasné. Oba jsme se hodně naučili. Já se z křehké holčičky stala silnou ženskou. A to je změna, která u ženy nebývá přijímána pozitivně. Možná se pak muž, aniž bych to chtěla, cítí slabší. Možná jsem tu svoji sílu prosazovala až moc. A možná jsem nebyla dostatečně empatická, abych si uvědomovala, že jemu se někdy nedaří a mně ano. Pak už jsme víc soupeřili, než byli partnery. Nikdo z nás nechtěl být ten podřízenější. Ale o tom to není tolik jako o tom, že změní-li se jeden radikálně, rozběhne rychleji a možná jiným směrem, vztahy většinou končí. Druhý to nechce akceptovat a chce svůj protějšek stejný, jaký byl na začátku.

Ta vaše proměna ale tehdy ještě nebyla řízená terapií?
Ne. Měnila jsem se hodně rychle a bylo to tím, že jsem se stala mámou. Pro mě bylo mateřství absolutně nejzásadnější. Hned po porodu jsem cítila obrovskou energii, sílu a lásku. A už nikdy jsem se nevrátila zpátky tam, do té Vlastiny, kde jsem byla.

Naplňuje vás mateřská role?
Ano. Nejkrásnější období mého života bylo, když jsem kojila, starala se a vnímala potřebu dítěte, jeho lásku. Byla jsem šťastná, věděla jsem, že to umím přirozeně a autenticky, jako bych vždycky byla matkou. Jako bych to nedělala poprvé. Věřila jsem sobě a své intuici, ne radám v knížkách a příručkách.

Vlastina Svátková při rozjímání, jak ji zachytili její synové.

Vlastina Svátková při rozjímání, jak ji zachytili její synové.

Nějak mě vedete k myšlence, že míváte tendenci hodnotit sama sebe podle toho, jak vás vidí okolí?
Vždycky jsem tyhle tendence měla. Pak jsem doma hrozně trpěla a říkala si, že mě nemají rádi.

Vaši vám to nevynahrazovali?
Táta vydělával peníze a byl pořád pryč. Nás vychovávala máma sama. Ona je perfekcionalistka, hrozně náročná na sebe i na nás. Já byla nejstarší ze tří sourozenců a nikdo se se mnou moc nemazlil. Automaticky jsem musela krásně psát, číst, mít samé jedničky a něco dokázat. A dodneška mám pocit, že to ještě není ono. Jako bych ještě neobstála.

V roli mámy ale ano, tam si věříte. Čím to je?
Láskou. Děti si mě vybraly a přišly mě učit. Je až neskutečné, jaké mi dávají lekce. Pokud chci svého staršího syna rozplakat dojetím, povím mu, že mě přišel zachránit a on začne plakat a objímat mě. Máme velmi otevřený vztah i co se emocí týče. Dělám to, co jsem neměla v dětství. A je to velká práce, protože jsme zvyklí opakovat to, co jsme zažili. Proto na sobě musím pracovat a otevírat své srdce víc a víc, abych byla pořád lepší.

Kde se ve vás vzala touha prozkoumávat zákoutí duše?
To asi souvisí s mým charakterem a s tím, co mi bylo od narození dáno. Jsem hodně citlivá, vnímavá a empatická. A pak záleží na tom, jestli se člověk ptá, proč je tady a jaký má život smysl nebo ho zajímají otázky, jak to udělat, abych mohla mít velký barák a bohatého manžela. Já vždycky na všechno chtěla přijít první. Od dětství mě zajímalo, jak můžu pomáhat, jak být šťastná a jak udělat šťastnými lidi kolem mě. Proto jsem byla vždycky ta divná, ta která brečela a ta, která to všechno moc řešila.

Fotogalerie

Není tohle naopak skvělá výbava pro hereckou dráhu?
Je. Taky jsem si ale cestu k tomu musela ujít. Všichni mi to vymlouvali. Říkali, že na to nemám. Už na základní škole, když jsem se přihlásila na recitační soutěž, nevěřili mi. Doma jsem taky nebyla podporovaná tak, aby mě někdo chválil, že jsem v něčem dobrá. Žila jsem strašně nejistě a ve strachu, že budu všem pro smích. Vždycky jsem ale do toho šla. Občas jsem si nabila hubu, občas se mi někdo vysmál a občas jsem trémou neřekla ani slovo.

To kvůli zocelování sebe sama jste si na gymnáziu vybrala jako brigádu recitování na pohřbech?
Bavilo mě to. Zapomněla jsem vždycky na sebe, potlačila své ego a byla tam pro lidi, kteří trpěli a já jim přišla dát kousek své duše. A navíc to byla nejlepší herecká škola. Musíte dokázat absorbovat bolest všech kolem, udržet se a vytvořit si nějakou hranici, abyste zůstali ve svém pevném obalu a nesložili se. Hrobaři vedle vás česali mrtvoly a u toho si říkali vtípky. Vy na to ve třinácti letech koukáte a přemýšlíte, jestli to tak není lepší. V těch nejdepresivnějších situacích najít smysl pro humor.

Než jste se svou povahou domanévrovala k herectví, odskočila jste si na dvě vysoké školy. Pedagogickou a žurnalistickou. Proč ta odbočka?
Odpověď bude asi v té otázce. Musela jsem k herectví, které jsem měla někde v sobě ukryté, domanévrovat. Psaní reportáží se mi zdálo kreativní a pedagogiku jsem studovala kvůli mamince. Ona si pro mě představovala seriózní povolání a jí se těžko odporovalo. I když jsem v pubertě o to víc revoltovala a později už se rozhodovala sama za sebe a odešla do Prahy za prací redaktorky, školy jsem dokončila. To bych mámě nemohla udělat.

Jak se stalo, že komediantská duše přece jen zvítězila?
Já nikdy neměla vizi, že se stanu hvězdou hereckých pláten. Spíš se vždycky někdo objevil a někam mě malinko posunul. Začalo to oslovením na ulici reklamním agentem, který mě dotlačil k tomu, ať se k nim jdu zaregistrovat, že vypadám dobře. Samozřejmě jsem mu to moc nežrala, a když jsem pak vyhrála casting na reklamu, třikrát jsem se ujistila, že se nespletli. První, kdo ve mě věřil jako v herečku, byl ale až můj muž, filmový režisér Dan Svátek. Já se mu vždycky smála a myslela si, že to říká proto, že mě miluje.

Vlastina Svátková hrála ve filmu Casino Royal číšnici, která přinese Bondovi otrávené pití.

Vlastina Svátková hrála ve filmu Casino Royal číšnici, která přinese Bondovi otrávené pití.

Ani vaše první role, epizodní, ale rovnou ve slavné bondovce, vás nepřesvědčila, že na to máte?
Ne. Já jsem si to neuvědomovala. Přišlo mi, že vlastně o nic nešlo. Nechtěli po mě žádnou velkou hereckou akci. Odnést skleničky zvládne každý. Nebylo to nic zásadního.

Existuje vůbec něco, co je hodno vašeho uznání na sobě samé?
Když vidím, že se to, co dělám, lidem líbí a oni řeknou, že se to povedlo, tak z toho mám za všechny zúčastněné velkou radost. Beru to jako společný výtvor. A když jsem to nepokazila, tak jenom dobře. Ale samu sebe nechválím. Jsem v procesu učení se opaku.

Napadá mě otázka, proč tedy vlastně hrajete?
Protože je to jediné povolání, kde můžu být pořád někým jiným a tím pádem můžu svobodně čerpat z toho, kdo jsem a posouvat své vlastní hranice. Zejména překonávat stud, strach a trému. Hraju něco, co musím dolovat ze svého nitra. Nenechává mě to nikdy v pasivní pozici, že všechno vím a znám. Pořád mě něco dokáže překvapit. Pořád se mám o sobě co dozvědět a naučit. Neustále na sobě makám. Nezastavím se a tahle profese mi to umožňuje.

Hrajete víc pro sebe, než pro úspěch u publika?
Ano. Úspěch je slovo, které pro mě ani nemusí existovat. Nic neobsahuje, nemá hodnotu. Ti, co jsou dnes úspěšní, za týden už nebudou.

Vlastina Svátková očima autorky

Vlastina je inspirující bytost. Nesetkaly jsme se poprvé a pokaždé je vlastně jiná. Jednou působí tajemně a křehce, podruhé skoro jako amazonka, co má pro strach uděláno a potřetí se ukáže jako ztřeštěná holka. Koneckonců taková je i před kamerou. Vždycky je půvabná, ale málokdo ji pozná v reklamním spotu, který denně vidí na obrazovce, natož v některém z filmů. Každopádně je příjemné být v její společnosti. Vyzařuje ze sebe maximálně pozitivní, skoro až konejšivou energii, o které je sama přesvědčena, že zmůže v životě mnohé. Na někoho může působit zranitelně, ale moc bych nepochybovala o tom, že umí vytáhnout drápky.

Jste herečka, ale neženete se za rolemi a netoužíte po slávě. Co je pak pro vaše živobytí důležité?
Beru věci, jak přicházejí. A ony přicházejí, aniž bych musela dělat, co nechci nebo co se mi nelíbí. To je u herectví výjimečné. Tam se peníze hodně složitě shánějí, člověk musí pořád pracovat a být v kurzu. Mám asi štěstí, že jsem materiální stránku nikdy neřešila. Peníze jsem nepočítala a nedohadovala se o honorářích. Naučila jsem se mít pocit, že mám tolik, kolik potřebuju. A ono to pak tak vždycky je. Tahle energie funguje. Když má člověk pocit dostatku, tak dostatek mít bude.

Vystačíte si jen s filmovou kamerou?
Hrála jsem i v divadle, je to zase úplně jiná zkušenost. Jsem spíš takový intimní herec, který čerpá z toho, jaký je a co zažil. Co odkoukal kolem sebe. Občas se mi stává, že když točíme nějaký intimní rozhovor, tečou mi slzy proudem a pak přijde režisér a chce, abych mluvila víc hlasitě. To mě rozhodí. Vycházím z toho, jak bych mluvila já v reálném životě a ne z toho, jak mluví vystudovaný herec, který umí správně používat bránici.

Čerpáte ze sebe, i když vám role není v ničem podobná?
Ale je. Vždycky tam nějaká podobnost je. Teď přicházejí role, které jsou v něčem podobné mně samé nebo najdu podobu v nějaké mé životní etapě.

Vlastina Svátková ve filmu Gangster Ka

Vlastina Svátková ve filmu Gangster Ka

Kde byla podobnost se Sandrou, bývalou playmate a ženou Radovana Krejčíře ve filmu Gangster Ka, ve které nyní hrajete?
Byla to zralá žena, která si prošla mnoha životními lekcemi a na začátku se trošku naivně zamilovala. Stávalo se to i mně. Neřešila jsem toho člověka, nepozorovala ho, netestovala, hupla do toho po hlavě a pak procitala. Sandra je oddaná lásce a rodině, ale tyhle hodnoty se u obou manželů nepotkávají. A najednou se dějí věci, které nechce žádná žena, aby se děly. Ale ona, na rozdíl ode mě, nemůže utéct. A já už taky vlastně nechci utíkat.

To je vaše přání nebo to znamená, že již máte náruč, kde je vám dobře?
Ano, mám. U svých dětí.

Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.