O paměti jako takové existují stovky štěpných citátů a bonmotů a hodně z nich se týká i momentu, o kterém bude tento článek. Jak si pamatují muži a jak ženy. Je v tom rozdíl a proč? Proč si muži nejsou schopni vybavit datum svatby a ženy zabloudí v bludišti, přestože jsou si jisté, že kolem tohohle kamene šly už třikrát?
Muže trápí, co si ženy pamatují, a ženy to, co muži zapomínají
Zkuste si, dámy, vybavit své běžné ráno. Během ranního vstávání skenujete očima ledničku, koupelnu, předsíň i živé bytosti v mátohách se kolem vás pohybující, a aniž to vnímáte, váš mozek ukládá kódované informace (došla zubní pasta a roztok na kontaktní čočky, nemáme mléko a... hele, palec... manžel nutně potřebuje novou sadu černých ponožek). Tyhle informace pak vyplavou na povrch ve chvíli, kdy míjíte drogerii, potraviny a oděvy.
Muž se naopak v ranním chaosu odizoluje od všeho zmatku a soustředí se na to, co ho čeká v práci. Kdybyste chtěla proniknout poklopem nad jeho hlavou, chtělo by to kladivo a megafon. Nemá skoro žádný smysl žádat ho v tuto chvíli, aby během dne něco zařídil. Nebude si to pamatovat. Nejde přitom o zlovolnou sabotáž nákupu drogerijních potřeb, ale o fungování jeho mozku.
Jak to v naší šedé kůře mozkové chodí při ukládání paměti, vědci přesně nevědí. Zkoumají aktivitu jednotlivých center mozku a pořádají rozsáhlé výzkumy na dobrovolnících, nicméně místo světla na konci tunelu vidí zatím spíš světlušku v nočním pralese. Co zatím zjistili?
Paměť každého člověka je jeho soukromou literaturou (Aldous Huxley)
To, co vidíme, slyšíme, chutnáme nebo čicháme, se promítá do odpovídajících center v mozkové kůře. Na chvilku. Pokud si máme tyto otisky zapamatovat, musí z mozkové kůry postoupit do části mozku jménem hipokampus, kde je každému vjemu přidělen jakýsi dočasný čárový kód. Podle tohoto kódu je náš mozek schopný později vzpomínku vytáhnout a použít.
Protože se ale denně potkáváme se spoustou vjemů, mozek některé vypouští a nechává si jen ty důležité. Třeba podpořené silnou emocí (i negativní) nebo častým připomínáním.
Kdo si co pamatuje?Ženy si lépe pamatují: * Detaily: Při vstupu do místnosti žena zaznamená polštáře, obrazy, knihy... Do hlavy si uloží spoustu barev, vzorů a podrobností, takže je schopná si i za pár dní vybavit, jakou měli na návštěvě televizi, jaké prostírání nebo s čím byly nabízené dortíčky. Muži si lépe pamatují: * Prostor a orientaci místnosti: Když přijde muž na návštěvu, uloží si do paměti orientaci místnosti, únikové možnosti (dveře, schody a okna). Je schopen si i za pár dní vybavit, jestli byla okna na východ a jaký měla systém otvírání. |
A už jsme u rozdílu mezi pohlavími. Vezměte si nějakou klasickou situaci - třeba partnerskou dovolenou. On i ona prožili týden u stejného moře, se stejně otravnými spolustolovníky a stejně úchvatnými západy slunce. Každý z nich, ale už na místě zážitky jinak ukládal. Ona si zapamatovala krámek s keramikou, úsměv sympatického číšníka a historky o rodině jedné paní z pláže. On zatím na uskladnění připravoval informace o výrobě místního vína, pocit dobrodružství z plavby plachetnicí a zadek místní servírky.
Důvody jsou podle vědců následující: v ženském mozku jsou oblasti, které jsou rychleji zásobované krví, a mezi ně patří oblast obsluhující řečové dovednosti. Díky tomu, že ženy lépe ovládají řeč, pamatují si také lépe příběhy nebo seznamy věcí, které někdo zmíní nebo které si samy sestaví.
Ženské paměti napomáhá i hormon estrogen. Muži ho mají také, ale málo - naštěstí, jinak by se jim sice zvětšila paměťová kapacita, ale taky prsa. Estrogen u žen zlepšuje nervovou aktivitu a díky němu se zdá, že ženy nikdy nezapomínají. Zejména ne detaily, jako byl například zmíněný květovaný hrneček.
Ženy si pamatují muže, které měly, muži si pamatují ženy, které neměli
Vzpomínky partnera z našeho příběhu se od vzpomínek jeho milované dost liší. Odvezl si z dovolené například podrobný návod na výrobu vína z moruší, který jeho partnerce při návštěvě místního muzea jen tak prošuměl kolem uší. Jednak proto, že jí ovocná vína nechutnají, a jednak proto, že návod obsahoval několik nesympatických čísel (350 ml toho a 160 g onoho) a odborných slov (dvojsiřičitan draselný). Technické návody a postupy oslovují v mužském mozku tu silnější, racionální hemisféru, a proto se do něj také snadněji ukládají. Láska k domácímu alkoholu tady samozřejmě taky neuškodila.
Dlouho si také bude pamatovat, že se na výletě plachetnicí cítil jako pirát, a zcela vážně uvažoval o tom, proč vlastně neseknout s prací hlavního účetního a neživit se lovem nějakých ryb, na které si Greenpeace ještě nevzpomněli.
Navzdory oblíbenému mýtu, že muži pocity tolik neprožívají, si daleko lépe pamatují, co cítili v daný okamžik v minulosti. Ženám se do toho totiž plete to, co ke vzpomínané události cítí teď. Překvapivě hodně mužů si přesně vybavuje smršť pocitů z vlastní svatby, narození dítěte nebo jmenování generálním ředitelem. Že o tom moc nemluví, je jiná věc, ale to vzpomínkám na síle neubírá.
Pamatovat si je umění, zapomínat je dar
Většina výzkumů, které se na téma lidské paměti pořádaly a stále pořádají, označuje za vítězky pomyslné soutěže ženy. Ženy si zkrátka lépe pamatují. Lépe se díky tomu učí, hodně jim to pomáhá v práci i při organizaci rodiny. Jak moc je to ale výhoda a jak moc spíš prokletí? Peklo dobré paměti spočívá v neschopnosti si z hlavy vymést nejen spoustu starých a nepotřebných údajů, ale i bolestných vzpomínek, starých křivd a zlých slov.
Jedna oblast, ve které máme mužům co závidět, je schopnost zapomínat. Jak to dělají? Jak to, že když se odhodláte se starým kamarádem dořešit vleklou hádku, zjistíte, že on už nemá ponětí, o co šlo? Jak to, že vy do dvou do rána přemíláte v hlavě pracovní problémy a váš muž odhazuje všechny zátěže ve dveřích bytu a usíná během minuty jako miminko?
Klíč k výhodnému mužskému hospodaření se vzpomínkami je to, že považují mnohem méně věcí za hodno uložení do centra dlouhodobé paměti. Ligové výsledky za posledních dvacet let? Ano. Jména, kubatury a výkon všech motorek vyrobených v Japonsku od konce druhé světové války? Jistě. Text dvacetislokové vulgární písně ze školních let? To se vsaďte. Naopak za paměti nehodné považují vleklé rodinné spory a propletené vazby, kdo s kým nemluví a proč. Stejně tak vymažou jako zbytečnou zátěž propršenou dovolenou nebo ultranudnou poradu v pátek v šest hodin odpoledne.
Kromě transplantace mužského mozku mě nenapadá jiné řešení, jak se k této úlevné metodě dopracovat. Snad jedině kdybychom si vědomě to, co nás trápí, do hlavy neukládaly.
