Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Veronika Vařeková: Je mi líto modelek, které se týrají hlady

  0:06aktualizováno  0:06
Je jednou z pěti Češek, které doopravdy uspěly ve světovém modelingu. Ale na rozdíl od ostatních modelkou být nechtěla a do New Yorku původně odjela studovat historii umění. Když se několik let nato ocitla na titulní straně časopisu Sports Illustrated, bylo jasné, že v zahraničí bude slavnější než doma.

Jedna z nejkrásnějších Češek Veronika Vařeková | foto: Míla Lepší

V Americe žijete deset let, ale až v poslední době jezdíte do Česka častěji. V čem jsme se podle vás nejvíc změnili?
Asi v podnikání. V nadšení pro nové věci. Mnohem víc se díváme dopředu. Vy to možná nevnímáte, protože tady bydlíte. To je stejné, jako když žijete s někým, kdo přibere čtyři kila. Vidíte ho každý den, a tak si toho vůbec nevšimnete. Pak někdo přijede po měsíci a tu změnu vidí okamžitě.

Často se tady pohybujete v elitní společnosti. Mění se nějak i naše elita?
Je znát, že se lidem v podnikání daří a že chtějí být lepší. Je to dobře, protože čím jsou rozhodující lidé úspěšnější, tím je líp ostatním.

V čem se změnili? Vydělávají víc peněz, nebo se je naučili líp utrácet?
Určitě vydělávají víc peněz. Vždycky budou lidé, kteří se budou rádi chlubit, že se mají o něco líp než ostatní. A budou si kupovat to, co mají rádi - někdo krásné hodinky, jiný zase velký dům. Pak jsou ti, kdo jsou taky hodně úspěšní, ale pořád si zachovali svoji skromnost.

V čem vidíte největší rozdíl mezi bohatými Čechy a bohatými Američany?
Hlavně v mentalitě. Některým lidem bude ještě pár let trvat, než jim dojde, že se nemusí vytahovat tím, co vlastní. Je to přirozený vývoj, musíme si touhle fází projít. Mě vychovávali úplně jinak. Táta mi vždycky říkal: Nechlub se, nebo ti to někdo zkazí. A tak to mám dodnes. I když netvrdím, že nemám ráda hezké věci, nepotřebuju ukazovat přepych. Mám spoustu přátel a s některými máme samozřejmě velký nesouběh výdělků, ale nenapadlo by nás se o tom bavit.

Neměla jste to kvůli takové výchově v Americe těžší? Bez sebevědomí tam neuspějete.
A přitom tam potkáte na ulici Woodyho Allena v teplákách, a než vám dojde, kdo to je, považujete ho za nějakého homelesse. Lidé nemusí schovávat svůj úspěch, ale taky vám ho za každou cenu nevnucují. Ani vám nezávidí: platí, že můj úspěch je tvůj úspěch.

Jak se vám s touhle skromností podařilo uspět v modelingu?
Skromnost neznamená neprůbojnost. Říká se, že když je někdo z New Yorku, nesnaží se tolik jako ti, kdo přijdou zvenku. Když jste odjinud z Ameriky, pracujete třikrát víc, abyste se v New Yorku udržela. A já jsem z Moravy.

Ale vy jste kvůli modelingu do New Yorku původně nejela, ne?
Odjela jsem tam s přítelem, protože jsem tam chtěla studovat historii umění. Čtyři měsíce nato jsem už pracovala jako modelka.

Oslovil vás někdo na ulici?
V restauraci. Přišel ke mně hledač talentů z agentury Next a nabídl mi to. Potěšilo mě to a řekla jsem si, že tím nemůžu nic ztratit. Musela jsem nejdřív nafotit takzvané testy, vlastní propagační fotky. A pak to šlo ráz na ráz, začala jsem dostávat zakázky, fotit a předvádět, vydělávat slušné peníze.

Co dneska považujete za svůj největší úspěch?
Že jsem v té branži tak dlouho vydržela. Byly chvíle, kdy mi moje práce připadala moc rutinní a chtěla jsem změnu, ale jsem ráda, že se pořád držím.

Nevšimla jsem si vás teď jinde než jako tváře šampaňského Moet & Chandon.
To je proto, že osmdesát procent mé práce nevidíte - fotí se buď jen pro Ameriku, nebo jinou část světa, než je Evropa. Nepracuju v Česku. Je to příjemné v tom, že mě tolik lidé nepoznávají a můžu si tady zachovat soukromí.

Pro mě vás nejvíc proslavila titulní strana časopisu Sports Illustrated. Věděla jste tehdy, jak moc vám to pohne s kariérou?
Když mě poprvé oslovili, odmítla jsem. Moje agentka mě musela přemlouvat a vysvětlit mi, proč je to pro mě dobré. Sports Illustrated je exkluzivní a tím, že tahle speciální plavková edice vychází jen jednou do roka, je kolem toho hodně očekávání a pozornosti. V módní branži je to stejně velký úspěch jako fotit pro Vogue.

Dneska pro Sports Illustrated fotíte sedmým rokem.
Byla jsem dvakrát na titulní straně a několikrát uvnitř časopisu. Když to vyšlo poprvé, měla jsem najednou tolik fanoušků, že jsem musela zaměstnat člověka, který za mě vyřizoval poštu. Až tehdy mi došlo, jak sledovaný ten časopis je. Začali si mě všímat lidé na ulici nebo na letišti.

Ale fotit pro něj přece nemůže každá modelka. Nesmíte být třeba příliš hubená, ne?
To byste se divila. Musíte mít sice křivky - prsa nebo boky - ale většina holek je dost štíhlých.

Myslela jsem, že musí být víc sportovní než třeba ty, které chodí přehlídky.
Ale holky na mole jsou taky často surfařky, sportovkyně, mají zpevněná a vypracovaná těla. Váží možná o dvě tři kila míň, ale nejsou to žádné chudinky. Až na výjimky.

V čem je tedy rozdíl?
Na to, abyste fotila plavky, na vás musí být něco zajímavého, musíte to ustát sama za sebe, protože na vás není skoro žádné oblečení. I těch plavek si většinou málokdo všimne.

Od té doby jste nafotila spoustu reklam, ale na kterou jste nejvíc pyšná?
Když jsem začínala, měla jsem velkou radost z kosmetické kampaně pro Chanel. Taky jsem byla moc spokojená s dlouholetým kontraktem s Niveou nebo reklamou na spodní prádlo Victoria’s Secret. Teď budu fotit pro H&M, na to se taky těším. Ale já si vážím každé práce, kterou přijmu.

Češi dávají na charitu víc než dřív

Proč modelky tak často dělají charitu? Neznám žádnou z těch úspěšných, která by neměla buď svoji nadaci, nebo nějakou nepodporovala.
Možná je to tím, že jsme ženy. Já se snažím pomáhat od svých dvaceti. Sháním dotace, organizuju dobročinné akce, taky jsem se třeba angažovala v pomoci newyorským hasičům, kteří byli postiženi při záchranných akcích během 11. září.

Chtěla byste se charitě věnovat profesionálně jako třeba Tereza Maxová?
Terezka Maxová je pro nás všechny inspirace. Mít vlastní charitu nebo nadaci je obrovská zodpovědnost, já zatím radši podpořím zajímavé projekty a pomůžu konkrétním věcem. Svoji nadaci mít nechci, protože si myslím, že jich je dost.

Vím, že se hodně angažujete v olomouckém ústavu pro kojence.
To byla původně taková klasická, skoro nemocniční budova, která navíc hodně utrpěla při povodních. Spojila jsem se s tamější ředitelkou, paní Součkovou, stala jsem se patronkou a začala shánět peníze od sponzorů na rekonstrukci. Chtěla jsem, aby nemocnice co nejvíc připomínala normální rodinný domov. Navštívila jsem několik moravských firem a poprosila je, aby pomohly. Pozvala jsem je do kojeňáčku před rekonstrukcí a po rekonstrukci. Když sponzoři viděli, kolika dětem pomohli a jak se ta budova změnila, byli dojatí.

A když nafotíte kalendář, tak to pomáhá čemu?
To je přesně ten případ, kdy se podílím na projektu někoho jiného. Tenhle zaštiťovala Petra Němcová, která s českými modelkami nafotila kalendář na rok 2008. Bude prodejný a výtěžek z něj půjde na její nadaci Happy Hearts. Všechny jsme se totiž vzdaly honoráře.

Nakolik vám při shánění sponzorů pomáhá, že jste světová supermodelka?
Jméno vám je na nic, pokud to nemyslíte vážně. A to se rychle pozná. Když jednou nedotáhnete nějaký projekt do konce, ztratíte důvěru a nikdo vám podruhé žádné peníze nedá, ať jste sebeslavnější.

Dávají Češi a Češky peníze na charitu ochotně?
Čím dál tím víc. Jak se naše země vyvíjí, je nám dobročinnost stále přirozenější.

Netrestejme modelky, protože jsou hubené

V čem to mají podle vás těžší dívky, které začínají s modelingem dnes?
Většinou začínají mnohem dřív než tehdy já a trochu jich je mi kvůli tomu líto. Přicházejí o bezstarostné dospívání, od patnácti jsou na molech a jezdí po světě. Určitou přirozenou naivitu ztratí hrozně rychle. Mně kdyby ve třinácti řekli, abych šla dělat modelku, nevěděla bych, o čem mluví. Já tehdy stříhala panenkám vlasy. V modelingu rychle dospějete, protože se musíte sama o sebe postarat. I já mám dneska někdy pocit, že si až teď prožívám období, která jsem si v té době neměla šanci užít, a to jsem začínala v devatenácti.

Potkala jste někdy modelky, které ten rychlý start nezvládly?
Slyšíte o tom. Možná jsem někdy i potkala holku a pak se jen doslechla, jak dopadla. Jsou to dívky, které to semlelo a buď ulítly na drogách, nebo v anorexii. Důsledky jsou strašné a někdy už není cesty zpátky. Ale to máte takhle v každé profesi. Jsou právníci, co to nezvládnou, bankéři, co pracují od rána do večera a pomáhají si nejrůznějšími prostředky, aby to vydrželi. Je to všude.

Co si myslíte o tom, že jsou modelky kritizované za přílišnou vychrtlost?
Přijde mi to nefér. Většina modelek totiž má od přírody dané, že jim nedělá problém si štíhlost držet - proto pracují jako modelky. Je mi líto holek, které se týrají hlady a přivodí si anorexii. Viděla jsem jich několik a je to strašlivá nemoc, ze které se vlastně málokdy vzpamatují, některé si třeba do konce života nejsou schopné ani sednout společně k jídelnímu stolu. Ale to jsou výjimky a vždycky je s tím spojený ještě nějaký další psychický problém, který je tou pravou příčinou jejich nemoci. Nikdo, kdo hubenost nemá přirozenou, v modelingu dlouho nevydrží.

Jste pro to, aby vychrtlé modelky zakázali?
Ne. Jakmile je někdo hubený tak, že to poukazuje na nemoc, má se léčit. Ale nevěřím na všeobecné zákazy a omezení. Móda může diktovat, ale soudnost máme každý v sobě. Jak k tomu pak přijdou holky, co jsou štíhlé od přírody?

Vy byste poslechla, kdyby vám řekli, že ještě musíte zhubnout pět kilo?
Mně už řekli takových věcí! Abych si ostříhala vlasy, abych se obarvila načerno... Odmítla jsem to, protože i když se změnám nebráním, nebudu se někam řadit jen proto, že se to někomu zrovna hodí.

Měla by dneska modelka po kariéře kvůli tomu, že si třeba pořezala obličej?
To vůbec není jisté. Vyretušovat se dneska dá už kdeco. A je tolik modelek, co mají po těle rány, pihy, tetování a normálně pracují.

Opravdu ani tetování není problém?
Podívejte se třeba na Carolyn Murphy. Má několik tetování, dokonce má na zádech velký leknín a je celosvětovou tváří Esteé Lauder.

Litovala jste někdy toho, že jste hezká? Třeba proto, že jste si nebyla jistá, jestli lidi zajímá taky to, jaká jste?
Podle mě vůbec není jednoduché určit, kdo je a kdo není hezký a co všechno dělá člověka krásným. Vždycky se někomu líbíte a někomu ne. Ale jestli jsem s něčím takovým někdy měla problém, tak spíš proto, že jsem se musela naučit rozlišovat mezi lidmi, kteří mě měli doopravdy rádi, a těmi, kdo mě chtěli spíš využít kvůli mému postavení.

Takže jste nikdy nechtěla být tlustá a ošklivá.
No, přiznám se, že jsou někdy situace, třeba na letišti, kdy jsem unavená, je brzo ráno a nemám na nikoho náladu a přijde za mnou pán, jestli bych se nevyfotila s ním a s jeho malým synem. V tu chvíli si říkám: "A kde je jeho máma?"

Je teď nějaký světový trend v kráse?
Stejně jako ve všem ostatním, i v módě se projevuje globalizace. Hodně se prolínají typy lidí a rozdílné druhy krásy. Díky tomu dokážeme považovat za krásné mnohem víc rysů, tváří nebo těl, víc forem a provedení a je fascinující to pozorovat.

A vám se nejvíc líbí kdo?
Asi Gisele. Tu mám ráda i jako člověka.

Jste kamarádky?
Moje nejlepší kamarádka je Rachel Roberts. To je Kanaďanka, která hrála Simone ve stejnojmenném filmu s Al Pacinem. Jsem kmotra jejího syna. Spojilo nás to, že jsme na tom byly podobně - ona z Vancouveru, já z Moravy. Dvě cizinky v New Yorku s podobným náhledem na život.

A s českými modelkami, které žijí v New Yorku, se taky kamarádíte?
Je těžké udržovat pravidelné styky s kýmkoliv, protože se málo vidíme. Když je jedna doma, druhá zrovna někde pracuje a tak je to pořád dokola. Ale když se potkáme na nějaké akci, vždycky se všechny rády vidíme, ať už s Lindou Vojtovou, Petrou Němcovou, Karolínou Kurkovou nebo Evou Herzigovou.

Bydlíte v New Yorku už deset let. Myslíte si, že tam zůstanete?
To je otázka, mám totiž Prahu a Česko moc ráda. Za posledních pár let jsem začala do Česka jezdit častěji, i když to možná bylo původně kvůli tomu, že jsem si tehdy vzala Čecha. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se dokážu obejít bez New Yorku. Po deseti letech tam mám své zázemí.

Nebude taky záležet na novém partnerovi?
Určitě bude záležet na okolnostech.

A chcete děti?
Neznám ženu, která by je nechtěla. A já? Teď ne, ale jednou určitě.


Veronika Vařeková v pěti datech

1977
Narodila se v Olomouci.

1996
Odjíždí s přítelem do New Yorku studovat historii umění. V restauraci ji zahlédne módní agent a nabídne jí práci modelky. K historii umění se nikdy nevrátí.

2004
Poprvé se objevuje na titulní straně plavkové edice časopisu Sports Illustrated. To ji katapultuje do kategorie supermodelek - celebrit.

2004
Ten samý rok si bere hokejistu Petra Nedvěda ve svatovítské katedrále. Manželství však netrvá ani dva roky.

2005
Stává se patronkou kojeneckého ústavu v Olomouci, který s pomocí sponzorů zrekonstruuje do podoby rodinného zařízení.


Autoři:




Nejčtenější

Nafukovací lehátko ve tvaru plameňáka je "must-have" sezony.
Plameňáci ovládli léto, ale ikonami jsou už šedesát let

Luxusní šaty a šperky, obyčejná trička z řetězců, neonové lampy a nafukovací lehátka mají letos jedno společné. Vládnou jim plameňáci. Kýčovití, přesto...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní...
Modelky představily nejnovější kolekci návrhářky Vivienne Westwoodové

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní přehlídka Vivienne Westwoodové. Dámské a pánské modely z kolekce na podzim a...  celý článek

ilustrační snímek
I po císařském řezu můžete porodit přirozeně

Většina žen po prodělání císařského řezu předpokládá, že i další děti budou muset přijít na svět s pomocí skalpelu. Lékaři však dnes dokážou velmi dobře...  celý článek

Další z rubriky

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Emily Ratajkowski na premiéře filmu We Are Your Friends (2016)
Emily Ratajkowski: Všichni myslí, že nejím, přitom se neustále cpu

Modelka Emily Ratajkowski (26) má dokonalé tělo bez jediného faldíku. V minulosti ji podezřívali z anorexie, tu však popírá a všem vzkazuje, že jí více než...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko ne... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.