Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Žena měnící se v muže: sérii zákroků završí zavedení hydraulické pumpy

  0:49aktualizováno  0:49
Trojnásobná mistryně světa v in-line hokeji Věra Pančáková ukončila úspěšnou kariéru. Teď má před sebou ryze soukromý cíl. Podstupuje proměnu v muže. „Psycholog mi řekl, že to bude dlouhý proces, než přijdeme na to, jestli jsem muž, žena, nebo někdo třetí,“ svěřila se Magazínu Dnes.

Trojnásobná mistryně světa v in-line hokeji Věra Pančáková podstupuje proměnu v muže. | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Jsi holka, nebo kluk? Tuhle otázku slýchala Věra Pančáková v dětství tak často, až ji začala nenávidět. Tazatel si ještě obvykle pospíšil s tipem na druhou variantu. Nakonec vynalezla osobitou teorii, jak reagovat. Kluk není proto, že se narodila o dva měsíce dřív a tam dole jí to nedorostlo.

Fotogalerie

Rodiče měli pro chlapce vybrané jméno Michal, po dědovi, a kdyby to bylo děvče, jmenovalo by se Michala. Bůhvíproč pak padla volba na Věru. „Možná to způsobil můj předčasný příchod na svět. Nebo to bylo nějaké předurčení, že jsem někdo jiný, než jsem měl být,“ uvažuje žena, která už má nakročeno k muži. Prochází proměnou pohlaví.

Vážně je jí už skoro devětatřicet? Živé modré oči a chlapecký obličej s tou číslovkou vůbec neladí. Momentálně pobíhá mezi ledovou plochou zimního stadionu ve Slaném a jeho zákulisím. Ve své mezinárodní škole ledního hokeje trénuje děti od šesti do dvanácti let. Přijíždí sem léto co léto z Rakouska, kde žije.

Panči

Pochází z Litvínova. Největších úspěchů dosáhla s národním in-line hokejovým týmem. Nosila dres číslo 26, stejně jako hokejista Robert Reichel. Jako hráčka nebo trenérka s ním získala na mistrovství světa tři zlaté medaile: v roce 2008 v Düsseldorfu, 2010 v Berouně a 2015 v argentinském Rosariu. Šestnáct let žije v cizině. Je profesionální trenérkou mládeže v ledním hokeji v klubu Red Bull Salzburg.

„Panči, je po tobě sháňka,“ ozve se na chodbě. Panči. Takhle neutrálně ji lidé kolem hokeje oslovují snad odjakživa. I v cizině. Ona už teď o sobě mluví v mužském rodě.

Když letos na sklonku července dorazila do Česka, bála se. Dokážou přátelé a známí její volbu nové identity přijmout? Češi jsou v toleranci přece jen trochu pozadu.

„Naštěstí byli všichni báječní a nedělali z toho vědu. Přišla za mnou paní uklízečka, se kterou se známe dvacet let, a prý – nebude ti vadit, když na tebe budu mluvit jako na holku? Na kluka mi to ještě nějak nejde. Vůbec ne, povídám, říkejte mi, jak chcete. Lidi z hokejového svazu jsem si nechal nakonec. Ale taky dobrý.“

V Rakousku, kde Panči od roku 2003 žije a trénuje mládež v Red Bull Salzburg, se coming outu tolik nebála. „Když jsem rodičům mých hráčů ohlašoval důležité prohlášení a pak jim řekl tohle, vydechli úlevou. Mysleli, že odcházím. Mámy i tátové mě objali, dostal jsem asi dvě stovky mailů. Překvapivě delších od chlapů, kteří oceňovali mou odvahu. Chápali, že jsem to pořád já.“

Trápení na plese

Poznání, že se narodila v nesprávném těle, se v Panči klubalo od dětství. Byla jedináček, rodiče spolu nežili. Když ji matka oblékla do šatů, raději vlezla do louže, aby se ušpinila a mohla je sundat. Jako malá si sama ustřihla culíky.

Maturitní ples, kdy měla róbu a na hlavě lokny, patřil k nejhorším zážitkům v životě. S matkou si nerozuměla. Zato měla výborného dědečka, který ji učil vše, co mají umět kluci. Už od školky byla hodně živá. Soutěživá nátura s touhou nad každým vyhrávat. Jinakost si palčivě uvědomila v pubertě, když jí začala růst prsa. Útěchou byly sport a knížky, hltala Karla Maye a Jaroslava Foglara.

Na prahu dospělosti běhala sprinty za atletický klub v Litvínově. „Kvůli oční vadě mě bohužel nevzali na sportovní gymnázium v Liberci, i když jsem úspěšně absolvoval talentovky. Zhroutil se mi tak atletický sen. Naštěstí tu byl ještě hokej, který jsem vždycky chtěl hrát. Jedna trenérka pracovala v rodinné střední škole, tak mě vzali tam. Mezi samé holky. Měli jsme šití, zdravotnictví... Pro mě veliká nuda, ale učení strašně lehké. Nosil jsem domů jedničky a hlavně to šlo zkombinovat s hokejem.“

Na tréninky chodila tajně, matka jí hokej zakazovala. Ostatně ten ženský tehdy teprve začínal. Po maturitě Panči pomýšlela na Fakultu tělesné výchovy a sportu, ale rodiče tomu nakloněni nebyli. Nakonec absolvovala Vyšší odbornou školu sociálně právní v Mostě, je diplomovaným specialistou. V Litvínově mezitím rychle stoupala v hokejové kariéře.

„Ještě na škole jsme měli doma s mamkou incident. Moc jsme si nesedli s jejím dalším přítelem a máma mě jednou v afektu ze dne na den vyhodila z domu. V devatenácti. Přátelé z hokeje se o mě naštěstí postarali a později se mě ujala moje skvělá babička. Ale stejně to byl zlomový moment. Posílilo to moje rozhodnutí odejít do ciziny.“

Přes působení ve Slavii a koučování v Jágrově letní hokejové škole se Panči probojovala až k zahraničnímu angažmá. Nejprve ve švýcarském Luganu a Zugu, poté v italském Meranu. Nakonec skončila v rakouském Salcburku.

Srdcař, bojovník

Venku je výheň, ale jakmile otevřete dveře do zimního stadionu ve Slaném, jako byste vstoupili do ledničky. Tělo chladne, brýle se mlží. Tady Panči trénuje dorost ze všech koutů světa. Malé Číňany, Francouze, Španěly, Rakušany, Němce... Takový dvoutýdenní sportovní tábor.

Hráči ji zjevně milují. Dokáže si je získat a chce jim dát to, co sama od rodičů nedostala. Nekřičí na ně. Je přísná, ale má empatii a navíc se s každým snadno domluví. Bravurně přechází z němčiny do angličtiny, italštiny...

„Panči má zázračný talent na řeči,“ podotýká Radka Růžičková, mezinárodní rozhodčí, která ji zná ještě jako hráčku. Potkávaly se i na mistrovstvích světa v in-linu. „Málokdo to s dětmi umí jako on,“ dodává a schválně se soustředí, aby použila mužský rod.

„Neznám lepšího člověka,“ přidává se Kamila Zikmundová, zdravotní sestra z dětského ARO v motolské nemocnici. Ve Slaném léta funguje jako zdravotnický dozor a s Panči se zná už dvacet let. Ani ona chválou nešetří: „Panči je strašně schopná. Dotáhla to hodně daleko, i když to v mládí neměla lehké.“ Lidé od hokeje ji brali jako solitéra vždycky. Mluvili o ní jako o srdcaři, bojovníkovi a tahounovi reprezentace. Nezařazovali ji ani mezi ženy, ani mezi muže. Dávno předtím, než našla odvahu vyjít s barvou ven.

V jednom má štěstí. Je obklopena lidmi, kteří oceňují její sportovní i lidské kvality. Nemusí začínat život s novou identitou tam, kde ji nikdo nezná, jak to někteří s diagnózou transsexualita mají.

„Někdy vznikají docela srandovní situace. Jedna maminka si teď se mnou půl hodiny povídala a dávala si pozor, aby nepoužila mužský ani ženský rod,“ směje se trenérka/trenér.

Kdysi jí do úsměvu moc nebylo. „Předsudky lidí mě děsily. Jeden kamarád z Litvínova prošel proměnou na muže ve dvaceti a celé město si o tom za jeho zády povídalo. Proto jsem dřív podobné myšlenky zaháněl. Pohlcoval mě sport. Jenže poslední dobou mi začalo být hůř a hůř. Přítelkyně, se kterou žiju, si všímala, jak jsem čím dál depresivnější. Věděla, co mě trápí. A jednoho dne přinesla knížku o německém skokanovi, dřív skokance o tyči, který prošel změnou pohlaví. Chvíli trvalo, než jsem tu knihu dokázal otevřít, ale pak jsem tam našel tolik paralel ze svého života! Bylo to strašně emotivní. Kolikrát jsem při čtení i brečel.“

Letos v lednu si domluvil schůzku s psychiatrem. „Můj psycholog říkal, že to bude dlouhý proces, než přijdeme na to, jestli jsem muž, žena, nebo někdo třetí. Čímž mě strašně vykolejil a zároveň vyburcoval. Vzpomínám, že jsem potom nešel nejmíň deset hodin čurat. Nevěděl jsem, jestli mám jít na ženský, nebo mužský záchod. Nemohl jsem spát. A v duchu si říkal, co tady není jasný? Když se podívám do zrcadla, přece vidím, že to nesouhlasí s tím, kdo jsem vevnitř.“

Panči si nikdy nehledala za přítelkyně lesby. Partnerky ji braly spíš jako kluka. Ubezpečovaly ji, že je pro ně nejdůležitější osobnost, ať už v jakémkoliv těle. „A chlapi hokejisti se kolikrát podivovali, jak je možné, že ženská má vždycky nejhezčí ženský. Já jim v podobně lehkém stylu odpovídal – to proto, že mám ženskej mozek a vím, jak se na ně musí. Řekli mi, že se po proměně budu dívat na svět trochu jinak, po mužském způsobu, jednodušeji. Já se ale těším, že budu těžit z obou pohledů. To přece může být výhoda.“

Čtyři operace

Její rakouská partnerka má devítiletého syna. Panči ho trénovala, tak se seznámili. Novou situaci mu dokázala vysvětlit. „Říkám mu, Timi, já teď půjdu na operaci prsou. Doktoři mi řekli, že mi můžou pomoct, abych byl kluk jako ty. Že se to dá udělat. Prcek vypnul televizi, podíval se na mě a povídá: Hm, tak to budeme moct hrát fotbal oba bez trička? No jo, ale co uděláme s tvýma sportovníma podprsenkama. Třeba táborák? Fajn, říkám. To bude dobrý rituál. Až bude po všem, tak je zapálíme.“

Letos v červnu jel národní tým do Itálie obhajovat zlatou medaili z Argentiny. Panči napsala s těžkým srdcem funkcionářům hokejového svazu, že s kariérou hrající trenérky reprezentace končí. Že už se bude věnovat výhradně trenérství. Jinak by to ani nešlo. Přišel čas, aby si splnila ryze soukromý cíl.

V Česku proměna začíná výhradně hormonální terapií, Panči si však v Rakousku na vlastní náklady nejprve nechala odstranit prsa. Nechtěla svým dětským klientům dělat v hlavě zmatek, kdyby jí po hormonech narostly vousy a prsa jí zůstala.

Už taky zírám do výstřihů

Příběh bývalé zpěvačky, která porodila dceru a v padesáti se rozhodla proměnit v muže.

Mike Perry - muž, který býval ženou

Mike Perry - muž, který býval ženou

Plastický chirurg zvolil novou metodu, liposukci, kdy vysáli tuk a vybrali prsní žlázy z malých řezů tak, aby po zákroku nezbyly velké jizvy. Dnes už má za sebou i první hormonální injekci a od prosince ji čekají další čtyři operace. Postupně jí odstraní ženské orgány, rekonstruují močovou trubici, vytvoří varlata. Celý proces potrvá rok a půl až dva. Sérii zákroků završí zavedení hydraulické pumpy.

O tom všem teď už Panči dokáže mluvit tak přirozeně, jako by komentovala počasí. „Já na to koukal jako blázen. Ve varleti je zavedeno čidlo, a když se zmáčkne, penis se ztopoří. Propojí vám i nervové zakončení, takže lze prožít orgasmus. Metodu vymyslel specialista v Mnichově a lítají za ním pacienti z celého světa.“

Pro někoho možná drsná představa. Není proti zdravému rozumu řezat do zdravého těla?! Sexuoložka Hana Fifková, která se na transsexualitu specializuje, podotýká, že pocit člověka, který žije v jiném těle, je nepřenosný. „Pokud se ho zeptáte, jak na to přišel, odpoví, že prostě ví, zda je žena, nebo muž. Po odborné stránce jde o naprogramování centra pro pocit příslušnosti k rodu v mezimozku. Když se náš klient stává sám sebou, je mu líp a je to zřetelně vidět.“

Sám mezi přáteli

Při vyprávění se Panči uvelebil na klíně její pražský krysařík Standly. Schválně si do Rakouska pořídila českého psa, protože srdcem zůstává v Česku. Standly je po kastraci, a tak okolí o nich vtipkuje, že to mají obráceně. Standly o své mužství přišel a Panči ho získá.

Na rozloučenou mi Panči podá dvě vizitky. Jedna je už na jméno Mikhael Pančák. Těší se, že tu druhou se jménem Věra Pančáková bude moci co nevidět zahodit. Jen jí trochu vadí české zákony, které na rozdíl od rakouských nepamatují na nepříjemný mezičas v průběhu proměny. Dobu, kdy už člověk vypadá jako chlap, ale musí se legitimovat pořád jako žena. Což je deprimující například v ordinaci lékaře nebo při letištní kontrole.

O svém životě se všemi krušnými i humornými zákruty začala psát knihu. Bude se jmenovat Sám mezi přáteli. „Psaní mě chytlo a pomáhá mi zpracovat moje pocity. Nemažu svoji minulost. Na léta v ženském těle jsem hrdý, protože mě utvořila. I když v jiném těle, pořád to budu já.“

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.