Měla jsem těsně před maturitním plesem. Nebylo mi nijak zvlášť zle. Jen mírné bolesti břicha a únava. Přesto mě v prosinci odvedla spolužačka na ambulanci do nemocnice.
Zvýšená teplota a bolesti břicha ukazovaly na slepé střevo. Po noci s obklady jsem šla na sál a na Štědrý den jsem se belhala domů.
Místo odpočinku jsem šla na ples a těšila se, že tenhle rok přeci jen zvládnu i s maturitou. Přišlo jaro. Kdo by v takovém čase nepociťoval únavu. Jenže mně se přidaly ještě průjmy, zvýšené teploty a citlivost na některé potraviny.
Napřed jsem skončila na gynekologii
Měla jsem pocit, že je to z jara a z nervů. Ostatní mi sice říkali, že jsem nějak pohubla, ale z toho jsem měla spíš radost. V devatenácti jsem nebyla ukázkou módních trendů a pár kilo dole se hodilo.
Vše se ale stupňovalo. Začaly poruchy menstruace a až ty mě dohnaly k doktorům. Nebylo to váhou. Měla jsem kolem 70 kg. Začalo to antibiotiky a skončilo hospitalizací měsíc před maturitou.
Crohnova nemocJe to zánětlivé poškození konečné části tenkého střeva. Důvody vzniku této choroby nejsou dosud zcela objasněné, nejčastěji experti hovoří o tom, že je to nepřiměřená ochranná reakce na některé složky potravy a bakterie ve střevě. Až dvacet procent pacientů má mezi příbuznými dalšího nemocného s touto chorobou. |
Takovou nemoc jsem ani neznala
Nesnědla jsem ani rohlík. Vše šlo okamžitě ven. Naštěstí měl tehdejší primář spásný nápad a poslal mě na gastro. Až po kolonoskopii jsem se v den maturity dozvěděla, že mám ulcerózní kolitidu. Do té doby jsem netušila, že něco takového existuje.
Dostala jsem léky, které zabíraly, a začala jsem opět řešit maturitu a přijímačky. Naštěstí vše probíhalo dobře. V září jsem odmaturovala, i když známky nebyly nejlepší, ale po tom všem pro mě maturita nebyla na prvním místě. Vše se vyvíjelo slibně.
Až v listopadu začal kolotoč znovu. Pár dnů nemocnice, pár dnů doma a začátkem prosince už jsem ležela v nemocnici v Praze. Po čtrnácti dnech mě pustili domů na víkend, ale v neděli odpoledne jsem se vrátila a vše bylo ještě horší.
Praskla mi střevní stěna
Další kolotoč vyšetření nic neukazoval, a tak došlo zase na kolonoskopii. Až ta určila správnou diagnózu. Crohnova nemoc. Nevěděla jsem, co dělat, ale další vývoj mi tyhle myšlenky vyhnal z hlavy. Střevní stěna vyšetření a vředy nevydržela a praskla.
Krvavé stolice, vysoké teploty a křeče donutily lékaře k operaci a já získala k dalším Vánocům umělý vývod a cenou bylo odebrání celého tlustého střeva. Celý ten rok byl šílený a poslední měsíc už byl mimo mé chápání.
Do té doby jsem netušila, že dokážu tak dlouho nepřijímat stravu. Umělá výživa byla jen chabou náhražkou a za tento měsíc jsem ztratila 12 kilo. Věřte mi, že tuhle dietu už bych nechtěla opakovat. I potom všem jsem byla až na výjimky nadšená. Byla jsem živá, skoro nic mě nebolelo a už jsem byla schopná něco sníst.
S nemocí žiji už 6 let
Na odstranění vývodu jsem šla za půl roku. Sice se ptali, jestli ho nechci nechat, ale ve dvaceti letech jsem opravdu nechtěla.
Dnes s touto nemocí žiji už skoro 6 let. Bez vývodu, s léky a pravidelnými kontrolami. Vysokou školu jsem dokončila, cestuji, sportuji a dělám všechno, co mě baví. Zase svůj život vidím s výhledem na 20 až 30 let, a ne na rok. A to mě těší.
Vlastně dnes dělám jen věci, které mě těší, protože můj život nestojí za zbytečné rozčilování. Crohn je sice nevyléčitelný, ale je léčitelný a život s ním neztrácí svůj smysl.
Držím palce všem ostatním s touto diagnózou, aby měli také tolik štěstí.
