Štedrý den začal u nás velmi brzy. Již ve dvě hodiny ráno. (Ilustrační snímek)

Štedrý den začal u nás velmi brzy. Již ve dvě hodiny ráno. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Vánoční blog: Loňské Vánoce

  • 0
Štědrý den začal u nás velmi brzy. Již ve dvě hodiny ráno jsem byla vzhůru. Vlezl nám do postele junior, protože jeho postel byla poblinkaná. Včetně králíka na spaní. Do rána mu vylezla teplota ke 39°C. Tradiční vánoční snídaní byl sirup proti horečce a vychlazená cola na zklidnění žaludku.

Na očích jsem mu jasně viděla, jak nás nenávidí za to, jak se cpeme, když on trpí. To se mimo jiné projevuje i zvýšenou závislostí na maminčině náručí.

Zatímco v televizi se to hemžilo vánočně nablblými zvířátky a americkými sobíky, já si hrála na matku koalu s mládětem přichyceným pevně na těle.

Slezl u zdobení stromečku. Lehl si na gauč a s tatínkem sledoval, jak ze štaflí v havarijním stavu zdobím stromek a provizorně rozsvěcím světýlka pomocí kávové lžičky a několika kostek lega.

Pak se vlastně pustil ještě jednou. Když jsem chystala chlebíčky. Nechal se usadit na linku mezi ementál a kyselé okurky. Sirup zabral, horečka klesla a vrátila se mu na chvíli chuť k jídlu. Chlebíčky byly bez ementálu. Když zjistil, že se zlobím a chci ho odnést pryč, natlačil za volnou tvář ještě kyselou okurku do zásoby. Kupodivu obojí jeho trávící trakt neopustilo.

Během večeře se už zase tvářil jako umučení. Přežil ještě nadílku, kdy se milostivě nechal obložit svými dárky na gauči a v pozici mumie jen pohyby očí reagoval na dění kolem sebe.

Mezitím jsem odpoledne zjistila při cestě na záchod, že stojím v jakémsi bazénu, o kterém jsem doposud neměla ani tušení. Dokonce i zeď v koupelně byla nacucaná o něco víc, než kdyby se koupaly děti. Soused nám chtěl asi nadělit pár barelů kvalitní hradecké kohoutkové vody a nevěděl, jak ji stylově předat, tak ji poslal skrz omítku.

Ale co furt chci. Když jsem ležela ve vaně, relaxovala před večerem a sousedova nadílka mi kapala na hlavu, byla jsem nakonec ráda, že praskla trubka vodovodní a nikoliv odpadová.

Jinak se Ježíšek překonal, dotáhl všechno, na co jsem mu poslala odkazy. A i něco navíc. Takže jsem vylepšila kuchyň, garderobu i knihovnu. Večer jsme si ještě zavolali s rodiči i tchánovci. Když i tchyně hvízdala blahem nad naším darem, usídlil se ve mně natrvalo pocit, že jsme to protentokrát nejenom zvládli, ale že to jsou i s bacilem a mokrými ponožkami nejhezčí Vánoce, které jsme spolu prožili.

No a pak už jenom happy end, chlebíčky, otisk špuntu na stropě, cukroví, líbací scéna, cukrové koma, slastné bezvědomí přerušené nad ránem i spánkem.

Musím si vygůglit přesnou definici výrazu déja vu. Je pár dní do Vánoc a synek pokašlává. Ráno měl i teplotu...

Další blogy Kristiny Doubravové najdete ZDE.