Onemocnět můžete, i v případě, že jste očkováni (Ilustrační fotografie)

Onemocnět můžete, i v případě, že jste očkováni (Ilustrační fotografie) | foto: Profimedia.cz

Vakcíny dnes nejsou potřeba a způsobují autismus aneb největší mýty o očkování

  • 165
Nechat naočkovat své dítě je nebezpečné, protože vakcína příliš zatíží jeho imunitní systém a kromě toho může způsobit vznik autismu. Navíc očkování není potřeba, protože závažná dětská onemocnění už byla vymýcena. Pokud už se pro očkování rozhodnete, raději počkejte, až bude dítě starší. Přinášíme vám největší mýty o očkování.

Jen málokteré téma vzbuzuje u rodičů malých dětí tolik vášní jako očkování. Jeho příznivci a odpůrci tvoří nesmiřitelné tábory. I když je očkování dětí v Evropě i USA povinné, podle výzkumu provedeného na University of Michigan se třiadevadesát procent pediatrů setká minimálně jednou do roka s rodiči, kteří své dítě odmítají naočkovat.

Podle odborníků je odpor k očkování způsoben tím, že nebezpečné dětské nemoci se objevují už jen výjimečně a dostaly mimo zorné pole veřejnosti. Ta je už nevnímá jako nebezpečí a má tendenci význam očkování podceňovat. Jak je to ale s očkování doopravdy? Představujeme vám největší mýty, které v rámci tohoto tématu mezi lidmi kolují:

Mýtus: Očkování příliš zatíží imunitu dítěte

Na první pohled vás může soupis povinných očkování dítěte vyděsit: Za patnáct let musí dítě dostat povinně minimálně dvanáct injekcí (jejich počet se však může víc než zdvojnásobit, pokud se mu rozhodnete přikoupit i očkování nepovinná). Pravděpodobně z tohoto, poněkud strašidelného, počtu pramení obavy rodičů, že očkování podlomí imunitu jejich dětí. To je také hlavním argumentem odpůrců očkování.

Jenže podle závěrů výzkumů, které mají k dispozici Centers for Disease Control and Prevention a American Academy of Pediatrics čelí imunita dítěte každý den velkému množství potenciálně ohrožujících podnětů - od bakterií v jídle až přes prach, který dýcháme. V porovnání s každodenní zátěží, se kterou se dětský imunitní systém musí vyrovnávat, je vliv očkování zanedbatelný.

Imunitu zdravého dítěte nemůže očkování nijak ohrozit. Navíc většina očkování probíhá vakcínami obsahující mrtvé viry. V případě, že se očkuje živými, oslabenými viry (například vakcína proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám), mohou se ve výjimečných případech objevit příznaky podobné slabému průběhu onemocnění.

Mýtus: S očkováním je lepší počkat, až bude dítě starší

Očkovací kalendář je navržený tak, aby chránil děti v nejzranitelnějším věku. Pokud budete čekat, až se vám dítě bude zdát dostatečně staré, můžete snadno ten nejvhodnější okamžik propást a své dítě tak vystavit zbytečnému riziku.

Mýtus: Očkování už není potřeba

Klasickým argumentem odpůrců očkování je tvrzení, že očkování už vlastně není potřeba, protože závažná dětská onemocnění už téměř vymizela. To ovšem není pravda. Onemocnění, která se zdála být prakticky vymýcená, se vrací zpátky v nové síle. Typickým příkladem je černý kašel, jehož výskyt se, podle údajů Státního zdravotního ústavu, rok od roku zvyšuje. Loni jím například onemocnělo v ČR už 955 lidí, zatímco rok předtím to bylo "jen" 767.

Jiné evropské státy bojují například se spalničkami, od roku 2009 je hlášený jejich zvýšený výskyt v Bulharsku a onemocnělo jimi přes dvacet tisíc lidí (dvaadvacet jich zemřelo). Navíc spolu s přílivem přílivem cizinců ze zemí s nedostatečnou proočkovaností nelze očekávat, že budou infekční onemocnění v dohledné době skutečně definitivně vymýcena.

Mýtus: Vakcíny jsou stoprocentně účinné

Stoprocentně účinná vakcína neexistuje. Nejúčinnější jsou vakcíny obsahující oslabené viry, u nichž se udává pětadevadesátiprocentní účinnost. Efektivita vakcín obsahujících mrtvé, nebo neaktivní, viry se odhaduje mezi pětasedmdesáti a osmdesáti procenty. Může se tedy stát, že chorobou onemocníte, ačkoli jste proti ní očkováni. Právě proto zdůrazňují odborníci nutnost proočkování populace, protože pak se výskyt těchto onemocnění dramaticky snižuje.

Mýtus: Očkování může způsobit autismus

O souvislosti vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a vzniku autismu se začalo mluvit v roce 2002 ve Velké Británii. Odtud se poplašná zpráva bleskově rozšířila. Vyšetřováním této hypotézy se zabýval tým odborníků z Institute of Medicine, bylo provedeno celkem čtrnáct studií a všechny shodně potvrdily, že očkování nemá se vznikem autismu vůbec nic společného.

Jde o pouhou časovou shodu, protože k prvnímu očkování touto vakcínou dochází v patnácti měsících a symptomy autismu se začínají u nemocných dětí projevovat kolem roku a půl. Výskyt autismu je však stejný u neočkovaných i očkovaných dětí. Stejně tak nikdy nebylo prokázáno, že by očkování zvyšovalo pravděpodobnost vzniku Syndromu náhlého úmrtí, čehož se rodiče také často obávají.