Hlasujte v anketě: KOHO BYSTE CHTĚLI RADĚJI ZA ŠÉFA?
Pokud se dobře pamatuji, kdysi byla žena na vyšším než běžném postu jen proto, že měla členství v té patřičné straně. Nemusela být chytrá, musela jen správně horlit.
Ve většině případů měla jako bonus tehdy oblíbenou dvojkombinaci knír plus fialová trvalá. Naštěstí v dnešní době už není neobvyklé, že se na svou pozici dostanete jen proto, co máte v hlavě. Kvůli tomu, jak jste opravdu schopná, co opravdu dokážete, co opravdu umíte.
Zajímalo nás, jak tvrzení, že jsou ženy lepší šéfky, vidí samy ženy ve vysokých pozicích, jak své šéfky vidí jejich podřízení, a co si o tom všem myslí psycholožka.
Anna Berdychová, Martina Maternová i Vladimíra Vocetková, které jsme v souvislosti s tématem o ženách coby lepších šéfkách oslovili, zastávají pozice, na kterých obvykle nacházíme spíše muže: Anna Berdychová pracuje jako regionální business control manager v společnosti Dell, Martina Maternová šéfuje finančnímu oddělení vydavatelství Hachette Filipacchi a Vladimíra Vocetková je vedoucí právního úseku České televize.
EMPATIE NA PRVNÍM MÍSTĚ
Se šéfy-ženami mají své zkušenosti z pozice podřízených například mediální konzultantka Markéta Vojtíšková nebo asistent manažerky Petr Jansa. Oba dotázaní, Markéta i Petr, se u šéfek shodují na mnoha věcech, například na způsobu řešení problémů nebo vůči mužům nepoměrně snazším způsobem "strávení" svého úspěchu či na typicky ženské empatii.
Markéta tvrdí: "Podle mě jsou ženy lepší nadřízené také proto, že ony jsou obecně mnohem empatičtější než muži. Když vidí, že podřízeným něco nejde, dokáží situaci řešit většinou jinak než výhrůžkou." Petr dodává: "Za svůj život jsem už pracoval pod třemi ženami. Musím říct, že šéfová-žena je daleko přístupnější všem mým návrhům na řešení problémů či novým nápadům. Vždy cítím z druhé strany zájem."
Co se týče zmiňovaného úspěchu, Markéta obhajuje svůj názor, proč jej ženy ustojí s větší grácií než muži: "Určitě je výrazný rozdíl v osobních ambicích - muž chce být většinou úspěšný proto, aby jej za úspěšného považovalo okolí, žena to dělá jen kvůli sobě, aby sama sobě dokázala, že na to má. Žena pro pocit svého úspěchu nepotřebuje neúspěch někoho jiného, aby byl výrazně vidět onen rozdíl - proto si myslím, že také nadřízení muži častěji sahají k různým ponižujícím praktikám, a to nejen vůči ženám-podřízeným."
Petr Markétu doplňuje: "Žena se nebojí, že by ji někdo nějakým způsobem ohrožoval v kariéře, protože je si vědoma toho, že se na svou pozici dostala jednoduše proto, že je dobrá, že si svou pozici zaslouží."
LÉPE ODHADNOU LIDI
"Pokud by odpověď na otázku, proč jsou ženy lepší šéfky, měla být naprosto vyčerpávající, byla by nesmírně obsáhlá a nekonečně dlouhá. Proto zdůrazněme dvě části z osobnostního profilu ženy, které jí napomáhají v tom být lepší manažerkou," říká psycholožka Jana Hornigová.
Významnou roli zcela určitě hraje intuice, která je u žen mnohem vyvinutější. Ta jí pomáhá lépe odhadovat lidi i situace. Nadřízená žena se proto obklopuje těmi "správnými" lidmi, což je pro její práci velmi podstatné. Nebojí se ani riskovat, což jí umožňuje vyhrávat.
Oba naši "vzoroví podřízení" Petr i Markéta mluví o komplexech a přístupu k úspěchu. Psycholožka jejich tvrzení ještě upřesňuje: "Žena na manažerském postu obvykle netrpí komplexy. Jednak proto, že její cesta k vrcholu byla dlouhá a často musela prokázat hlubší znalosti než mužský kandidát a delší zkušenost v požadovaném oboru. Navíc mají ženy všeobecně větší nadhled a umí odlišovat podstatné od nepodstatného," připomíná Hornigová.
Přesně to dokládá příběh Aleny Majerové, vedoucí pobočky jedné banky z Olomouce, která nám do redakce napsala: "Když jsem se přihlásila na konkurs na své současné místo, měla jsem jako protikandidáta moderního mladého manažera. Moc jsem nedoufala, že vyhraju, ale stalo se. Ten silný mladík v kravatě se pak v kanceláři osobního oddělení málem zhroutil, protože prostě neunesl, že ho porazila žena. Nechci si moc fandit, ale asi bych na jeho místě reagovala rozumněji. On byl prostě moc dynamický a zaměřený na výhru jako na jediný cíl. A to někdy mužům naopak v úspěchu brání."
KDYŽ VEDOU STÁT, NEVEDOU VÁLKY
Asi nejdál, kam to dnes můžeme dotáhnout, je do čela státu. Představa ženy na Pražském hradě není ještě úplně snadná, ale už se pracuje na její realizaci. Třeba organizace Prezidentka. cz na svých stránkách nabízí hned tři vhodné kandidátky, Kateřinu Jonášovou, Miluš Kotišovou a Pavlu Jonssonovou. Ve světě je prezidentek šest a přestože nevládnou v nikterak mírumilovných zemích, nevedou války.
Jana Hybášková, respektovaná arabistka a poslankyně Evropského parlamentu za SNK-ED zmiňuje, že ženy jsou poměrně často zastoupeny na postech souvisejících se zahraniční politikou: "V Evropském parlamentu je nás šest dam, které děláme Blízký východ a severní Afriku." Podle Hybáškové je jasné, proč jsou ženy lépe vyzbrojeny pro tyto oblasti: "Asi jsme normálnější, jednáme věcněji a rychleji. Schopnost empatie v tom hraje velkou roli." Rozhovor s touto zajímavou ženou najdete v jednom z následujících čísel ONY.
VY TO DOKÁŽETE
V čem jsou tedy ženy lepší šéfky? Zřejmě díky vlastnostem, které jsou obecně připisovány ženám: trpělivost, starostlivost, pečlivost a schopnost soustředit se na několik věcí paralelně.
Jak vidíte, cesta vzhůru je nám otevřena a tam nahoře jsme vítány. Na příkladu všech uvedených žen vidíte, že můžete dělat cokoli - kromě znalostí k tomu potřebujete už jen odvahu zahnat vnitřní hlas, který vám možná našeptává "to nedokážeš". Anna, Vladimíra a Martina stejně jako desítky ostatních to už zvládly.
Vladimíra Vocetková, vedoucí právního úseku České televize
Efektivnější komunikace
Ženy jsou podle mě efektivnější v komunikaci a ve schopnosti paralelně řešit nebo sledovat několik linií problému. Možná to souvisí s tím, že stejným způsobem "řídíme" domácnost i další věci, které život přináší. Je to ona známá, leckdy parodovaná schopnost "vysílat" a "přijímat" současně, nesmí to ovšem sklouznout k povrchnosti.
Za základní považuji včasné a přesné zadání úkolu. Pak se řízenému týmu lépe pracuje, neboť zbytečné stresy a zmatky se odráží na výsledcích. Své podřízené považuji za kolegy, nikoli podřízené. Nad zadáním se scházíme a společně jej prodiskutujeme, někdy i velmi ostře, ale pak se sjednotíme na výsledném názoru. Důležité je také odhadnout, kdy musíte vyslechnout problém, s nímž podřízení přijdou, a kdy se s ním naopak lidé z týmu musí "poprat" sami. Vše souvisí s dobrým rozvržením času, efektivním a racionálním řízením porad, dobrou prací sekretariátu. V zásadě si ale myslím, že nadřízení se dělí spíš podle toho, zda jsou dobří, či špatní, a ne podle toho, zda se jedná o muže, či ženu.
Anna Berdychová, Dell Computers, Praha, Londýn
Konflikty nejsou nutné
Těžko generalizovat, ale podle mého názoru je manažerský přístup žen jiný prostě proto, že jsou ženy. Ve své kariéře jsem se setkala s ženami jako šéfkami, které byly a jsou citlivější, mateřštější, mají chápavější přístup. Jako nadřízené nejsme tak tvrdé jako nadřízení muži. Nastane-li problém, neženeme jeho řešení okamžitě do konfliktu, aspoň ze začátku se jej snažíme řešit klidně, po dobrém, nějakým lidským přístupem.
Pokud budu mluvit za sebe, myslím, že řešení problémů zvládám jiným způsobem než hnaním do krajností. To není můj styl managementu. Při práci, ale nejen při ní, je přece hlavně potřeba se vzájemně respektovat. Není nutné vytvářet konflikty, vždyť je to "jen práce", musíme tam trávit většinu dne, proto mi přijde nesmyslné vytvářet nějaká zbytečná pnutí. Snažím se svou práci dělat s láskou a vždycky hledám to dobré, aby to bavilo nejen mě, ale i lidi kolem mě, aby se jim se mnou dobře spolupracovalo.
Pro splnění nějakých pracovních povinností není nutné ponižovat lidi nebo být nějak brutálně drsný boss (pokud by zrovna váš tým nebo členové týmu nepracovali podle vašich představ a očekávání). Dobrá manažerka zvládne profesionálně každou situaci - i mně by negativní napětí na pracovišti psychicky ubíjelo, natož ty, co bych při práci nějak terorizovala.
Martina Maternová, Hachette Filipacchci, Praha
Ženy nevyčerpává starost o ego
Myslím, že v naprosté většině případů jsou ženy jako šéfky vnímavější k osobnosti svých podřízených. Dokáží lépe vystihnout způsob zadání konkrétního úkolu tak, aby podřízené motivovaly k nejlepšímu výkonu. Také při posuzování odvedené práce jsou ženy častěji schopné své podřízené chválit a při případném vytýkaní chyb se obvykle chovají citlivěji. Dokáží chyby pojmenovat a naznačit cestu k nápravě, aniž se uchylují ke zpochybňovaní schopností podřízeného vůbec.
Až na výjimky si ženy ve vedoucí pozici dokáží odpustit "otravování" pracovního prostředí přinášením negativních emocí z domova. Málokoho totiž zajímá, jestli se předchozí večer jejich nadřízená vznášela v oblacích nebo se dozvěděla o sobě něco krajně nelichotivého: není nic trapnějšího, než když po několika prvních větách, které ráno v kanceláři pronesete, běží hlavou vašim podřízeným úvahy typu "co ti včera zase nevyšlo".
Ženy také nevyčerpává neustálá starost o ego, přičemž ušetřený čas mohou věnovat něčemu užitečnějšímu. Může se zdát, že ženy nemohou konkurovat mužům v tzv. tahu na branku, a tak musí být ve výsledcích méně efektivní. Mám ale zato, že schopnost žen soustředit se na několik nesouvisejících věcí současně a jejich vyšší flexibilita jsou důvodem, že ve výsledku nezůstávají proti svým mužským spolupracovníkům nijak pozadu.
ŠÉFKY NEJVYŠŠÍ
Jenom šest hlav státu chodí v současné době k dámskému kadeřníkovi. Jenom šest prezidentek jsou ženy. A jsou to:
Gloria Macapagalová-Arroy, Filipíny (prezidentkou od roku 2001)
Michelle Bacheletová, Chile (prezidentkou se stala letos)
Vaira Víke-Freiberga, Lotyšsko (prezidentkou od roku 1999)
Tarja Halonenová, Finsko (prezidentkou od roku 2000)
Mary McAleese, Irsko (prezidentkou od roku 1997)
Ellen Johnson Sirleaf, Libérie (prezidentkou od roku 2005)
