"Když jsme začali v této oblasti pracovat, mělo mnoho lidí včetně mne vážné výhrady k etické rovině celé věci," řekl listu La Libre Belgique profesor Paul Devroey z nemocnice Academisch Ziekenhuis.
Ta podléhá vlámské části Svobodné univerzity Brusel.
"Svého času jsme se obávali, že tyto děti budou považovány jen za nástroj pro nemocné dítě. Psychologické otázky pro nás byly skutečným problémem."
Právě v nemocnici Academisch Ziekenhuis byly "ve zkumavce" počaty první dvě děti-zachránci. Jedno z nich se pak narodilo v Belgii, druhé ve Švýcarsku. U dalšího se na porod ještě čeká, zatímco čtvrté takto počaté dítě při porodu zemřelo.
Termíny jako "dítě-zachránce", nebo dokonce "dítě-lék", které se tu používají, mohou znít hrozivě. Vyvolávají představu bezmocných vykuchaných tvorečků, jejichž životně důležité orgány slouží někomu jinému, někomu, kdo si to mohl zaplatit.
Dětem počatým v bruselské nemocnici ale nic takového nehrozí. Svým nemocným sourozencům pomáhají jinak - svými kmenovými buňkami získanými z pupečníkové krve nebo svou kostní dření. Obojí lze od nich získat bez většího rizika pro jejich životy.
Důležité je jen to, aby kmenové buňky i kostní dřeň měly co nejpodobnější složení jako u nemocného dítěte a aby zároveň patřily zdravému člověku. Právě na to se zaměřuje výběr zárodků při oplodnění.
Největším rizikem je život
Daleko riskantnější než získávání kmenových buněk či kostní dřeně po porodu může být to, co následuje: normální život člověka, který se takto narodil.
Co když jeho nemocný sourozenec podlehne genetické poruše, před níž ho měla zachránit krev a kostní dřeň dítěte ze zkumavky? Kdo ho pak zachrání před pocitem viny?
Co když rodiče nebudou věnovat novému přírůstku do rodiny dost péče, protože ho vlastně nechtěli jako další dítě, ale jen jako lék? Jak zabránit, aby se necítilo nadbytečné, když se dozví, že se narodilo jen kvůli nemoci svého bratra či sestry?
"Myslím, že dítěti, které se narodí, je třeba dobře vysvětlit všechny důvody, které stály u počátku jeho zrození, a to pokud možno co nejdříve. Jsem přesvědčen, že na této úrovni nemá smysl udržovat nějaká tajemství," soudí Devroey.
Podle něj se nemocnice zaměřila při výběru rodin "dětí-zachránců" právě na tyto otázky: vylučují se případy, kdy lze zajistit pomoc nemocným dětem jinak, a sleduje se, zda rodiče poskytují záruku, že budou novému dítěti věnovat dostatek péče.
Kromě čtyř rodin, které se už takto pokusily získat dítě, má Devroeyova nemocnice v seznamu dalších 61 jmen. Dalších 14 párů od tohoto kroku nakonec upustilo. Většinou nejde o rodiny z Belgie, ale ze Středomoří - ze Španělska, Itálie či Řecka.
"Dítě-zachránce" má obvykle pomoci jejich potomkům, kteří trpí chudokrevností (nedostatkem červených krvinek) či hemolýzou (předčasným rozpadem těchto krvinek).
