Miss ČR 2007 Kateřina Sokolová | foto: Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Upřímná miss 2007: V plavkách jsem si připadala jako na trhu

  • 40
Se svými dokonalými křivkami byla favoritkou a sama věřila, že vyhraje. Když nakonec propukl aplaus, "vítězkou je osmnáctiletá Kateřina Sokolová", jenom se usmála.

Při prvním rozhovoru pak odpovídala bez obvyklých frází: „Mezi finalistkami byla řevnivost,“ řekla. Anebo: „Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme.“

Čeho si na vás chlap všimne jako prvního?
No vy jste oprsklej... Asi prsou?

Asi jo. Není pro modelku bujné poprsí nevýhodou?
Trošku je. Na přehlídkách chtějí spíš prkna, takže jsem měla problémy. Jedu třeba do Vídně, mám tam naplánovaných osm přehlídek, ale kvůli prsům mi čtyři zruší. V pase jsem úplně v pořádku, ale přes vršek mě prostě neobléknou... Nechápu to - ženská by přece měla mít prsa! Aspoň mně se ty ploché nelíbí.

Souhlasím, ale přesto - nenecháte si kvůli kariéře prsa zmenšit?
S docentem Měšťákem jsem o tom vážně nemluvila a říznout bych do sebe nenechala, i když je pravda, že s touhle postavou se asi topmodelkou nestanu. Jedinou nadějí je, že se v modelingu pomalu začíná měnit trend.

Jak se dnes exkluzivní děvčata vašeho typu seznamují s chlapci?
Konkrétně já se většinou na hezkého kouknu, ale počkám až na jeho první krok. A když jsme u toho (dostává záchvat smíchu), tak přiznám, že si někdy pomůžu i tím výstřihem.

Schválně - jak jste poznala aktuálního přítele?
Ten za mnou přišel v nákupním centru.

Takže je úchyl?
Ale není! Sedíme tam s kamarádkou v kavárně, zdálky ho zahlédnu, říkám si, pěknej kluk, ten by se mi líbil, ale dál to neřeším. A potom telefonuju u jednoho obchodu a on za mnou přijde.

A?
Nelezte mi už tolik do soukromí! Prostě se zeptal, jestli se neznáme, a že by mě někam pozval... Dlouho jsem cavyky nedělala.

Katko, připadáte si krásná, nebo vás trápí nějaký nedostatek?
Po ránu to slavné nebývá, to mám kruhy pod očima. Ale když už jsem nalíčená, tak to jde.

Nejvíc trpěla chodidla

Co jste jedla před finálovým večerem?
Na jídlo nebyl čas, dala jsem si jenom müsli tyčinku někdy ve tři.

A když jste pak stála na pódiu, nešly na vás mdloby?
To ne, protože jsem pila hodně vody. To vás udrží. A hlavně - když vyjdu na pódium, tak jsem jako robot a všechno dělám automaticky. Soustředím se jen na to, abych se usmívala, zvládla choreografii a zbytek myšlenek upínám k tomu, aby už to bylo za mnou...

O kolik kil jste před finálovým večerem zhubla?
Za pár týdnů o tři. Je to dost, ale když už jsem do soutěže šla, tak jsem chtěla udělat maximum, abych pak nelitovala. A tak jsem jednoduše omezila čokoládu, nechodila třeba do „mekáčů“ nebo do KFC a párkrát týdně jsem cvičila v posilovně - čtvrthodinka na běžícím pásu a potom půlhodina na stepperu, což je šílenej náročnej šlapací stroj.

Co vás po finále bolí?
Mám hóóódně napuchlé nohy. Měly jsem sice dokonale krásné boty, ale chodilo se v nich strašně - jak se noha potila, tak se do ní boty zařezávaly a nechutně to bolelo. Potom mě trošku bolí obličej od věčného usmívání, ale naštěstí jsem usměvavá od přírody, takže tohle se dá vydržet.

Zalitovala jste v některých chvílích, že jste se do soutěže hlásila?
Jo, měla jsem krize. Občas už jsem vyčerpáním nemohla, vemte si třeba generálku - stojíte tam opravdu dlouho v botách, co řežou, točí se vám hlava, protože nemáte čas pít, musíte se věčně usmívat na porotu a do kamer... to jsem si pak už jen říkala: Ježiš, jak já to chci mít za sebou! Ale i ostatní holky se občas hroutily, a nejen na generálce. Natáčely jsme třeba reklamu do tří do noci, bylo vedro a některé to psychicky nezvládly vůbec.

Byla mezi finalistkami řevnivost?
Nebudu lhát - byla. Poznám, když se na mě někdo usmívá neupřímně, a navíc se k vám donese spousta drobných fám, které do sebe zapadají jako puzzle. Takže jsem si jistá, že některé z holek, které mi gratulovaly k vítězství, to upřímně nemyslely. Opravdu kamarádských jich byla tak polovina.

Jaká disciplína pro vás byla na jevišti nejtěžší?
Rozhovory s moderátorem. Ono to je náročné, když se na vás dívá plný sál, půl republiky k tomu, a teď všichni čekají, že budete blbá misska s tupým mozečkem... Otázku losujete z mnoha dalších a nemáte dost času, abyste si všechny odpovědi připravila. Takže mě se ptali, jestli zrají ženy v každém věku do krásy, a já se pak celých dvacet sekund snažila hlavně uklidnit.

Jak jste si připadala při promenádě v plavkách?
Hlavně mě překvapilo, že jsem vyhrála Miss siluetu, protože až donedávna jsem si s postavou moc nevěřila. Měla jsem ta tři kila navíc - na rukou, na břiše, na zadku... Teď už se za postavu nestydím vůbec, ale v těch plavkách to je zvláštní - připadáte si, jako když se nabízíte na trhu.

Kdy se podle vás rozhoduje o tom, která holka vyhraje?
Řekla bych, že sám finálový večer už moc rozhodující není. Důležité jsou celé týdny předtím, protože holky čtyřiadvacet hodin sleduje porota a ta už pozná, jaké má kdo držení těla, jestli je inteligentní, jestli se domluví cizími jazyky... Abyste uspěl, potřebujete mít dobrou psychiku, protože krásné jsou finalistky všechny. A nakonec jde o to, která vydrží psychicky. Pochopte - stojíme třeba na place tři hodiny a některé holky se už tváří otráveně, což je jejich prohra. Jedny bývají upravené už od rána, jiné na to kašlou, a tyhle detaily rozhodnou.

Čeho jste se děsila před televizním přenosem?
Mou noční můrou byla taková kolej, která je na pódiu. Režisér Adamec nás varoval, že do ní slovenská miss dokonce dvakrát spadla, a toho jsem se bála. Ale nakonec se mi stala jediná nehoda při generálce - přišlápla jsem si dlouhou vlečku a pořádně zavrávorala na schodech. Zlomit si nohu, to by mrzelo. Se sádrou bych v přenosu vážně zatancovat nemohla.

Byla jste odmalička krasavice?
Ale vůbec - jako malá jsem měla krátkou ofinku a kluci si mě rozhodně moc nevšímali. Až později jsem se vyloupla.

A v tu chvíli vás zlákala přehlídková mola?
Bydlela jsem v Přerově a tam mě jako třináctiletou oslovila jedna paní, že bych mohla zkusit modeling. To už jsem měla dlouhé nohy, byla jsem vysoká, štíhlá, a tak jsem si řekla, že zkusit se má všechno. A protože se ráda předvádím, tak mě to začalo bavit.

Nepřáli si rodiče, abyste se věnovala něčemu oduševnělejšímu?
Naši jsou rozvedení, ale hlavně máma měla strach, že začnu cestovat třeba do Milána a vykašlu se na školu. Ale už mě dávno podporujou oba.

Jezdila jste pak do toho Milána?
Zatím jsem byla jen dvakrát ve Vídni a jednou v Mnichově. Neživím se modelingem, tak často zase nepracuju - vždycky to bylo tak, že jsem třeba dva měsíce neměla práci a pak byly dvě přehlídky za týden, na kterých jsem vydělala pět tisíc. Vyloženě kapesné, nic jiného.

Kdo vám jako první radil, ať se přihlásíte na Miss?
Už když jsem byla malá a ráda tancovala, tak táta často říkal: Jsi dobrá, sluší ti to... To on mi naznačoval, že to někam můžu dotáhnout. Teď je pyšný, jak to rozpoznal už v malé holce, ale na Miss jsem se nakonec přihlásila sama - řekla jsem si, že to může být životní příležitost.

Jak na to zareagovali vaši spolužáci z gymnázia? Podporovali mě. A spolužačky dokonce přijely na finále.

Myslíte, že vaše vrstevníky baví večerní estráda, na které zazní z muziky jenom Lucie Bílá?
Třeba já se na Miss dívala vždycky, ale uznávám, že Lucie Bílá není nic pro mě - snad se neurazí. Z hudby mě baví třeba taneční styly trance a house, dýdžejové Tiesto nebo Paul van Dyke. Nebo si poslechnu Red Hot Chilli Peppers a Guano Apes, takže mám ráda skoro všechno. Ale Lucie Bílá to být nemusí.

Když chodíte na houseparty, nedáte si občas extázi? Nikdy, drogy nepotřebuju. Mně se opravdu líbí ta muzika a stačí mi k ní drink. Nejlíp vodka s redbullem.

Děti? Dejte pokoj!

Proč jste jako patnáctiletá odešla od mámy z Přerova za tatínkem, který bydlel v Praze?
Pro nás všechny to bylo složité, ale já už věděla, že se chci prosadit, a z Prahy jsem měla modelingové nabídky. Jako každou puberťačku mě samozřejmě lákal i městský ruch a dnes jsem ráda, že jsem se přestěhovala. Praha mi hodně pomohla.

Čím?
Naučila jsem se v ní používat ostré lokty a získala jsem sebevědomí... Jinak bych asi nevyhrála, protože jako holka z Přerova jsem byla tak trošku šedá myška v koutku. Teprve Praha mě otrkala.

Před dvěma měsíci se vám narodila sestra, ale vy sama už působíte jako mateřský typ... Vychováváte ji?
Mateřský typ?! Jděte! To je hrozná představa, že bych teď měla mít děti. Když malinkou Miriam držím v náručí, je to úžasný a aspoň se naučím o mimina starat, ale když se rozeřve, tak je to hrůza. To si vždycky říkám, že mám hodně, hodně času.

Potřebujete už teď k životu nutně chlapa?
Asi jo, chci mít oporu. Ale s Tomášem zatím nebydlím, to bych ho musela poznat přece jenom líp.

Jak on vlastně komentoval vaši přihlášku do Miss?
Rozhodně by byl radši, kdybych se nehlásila. Tušil, že kdybych vyhrála, tak na něj nebudu mít čas, a samozřejmě znal ty fámy, že žádná miss s přítelem nevydrží. Tohle je pro chlapy obrovský psychický nátlak.

A čím jste ho uklidnila?
Jen jsem řekla, že jestli náhodou vyhraju, tak to zkusíme zvládnout. A on se hned po vítězství ozval, jak je rád a jak mě obdivuje, takže doufám, že to se mnou nevzdá. Nemůžu slíbit, že spolu vydržíme, ale doufám, že o mě bude bojovat i dál.

Kateřina Sokolová v pěti bodech
*
Před pár dny oslavila osmnáctiny a porotu oslnila dokonalou postavou. Řidičák ještě nemá, ale červené víno miluje.
* Patnáct let bydlela v Přerově, pak se přestěhovala za otcem do Průhonic: „Chtěla jsem být blíž velkoměstu, modelingu...“ Má vlastní sestru a tři nevlastní sourozence.
* Studuje třetí ročník gymnázia, výborně hovoří anglicky. „Na Miss World se dorozumím bez problému.“
* Je první miss, která rovnou říká: „Nevím, co bude dál s mým vztahem.“ S přítelem, vysokoškolákem Tomášem, je dva měsíce.
* Sní o zaměstnání, při kterém bude moci cestovat a hodně komunikovat s lidmi. Děsí ji stereotypní práce.

,