Většina lidí se domnívá, že šance na to, aby něco podobného použili v praxi, je minimální. Omyl.
"Pravděpodobnost, že se člověk během života ocitne v situaci, kdy někdo vedle něj potřebuje resuscitaci, je poměrně vysoká, zhruba jedna ku třem," říká vedoucí lékař dispečinku pražské záchranné služby Ondřej Franěk.
A ten, kdo bude naléhavě potřebovat vaši pomoc, pravděpodobně nebude anonymní opilec na ulici, ale někdo z vašich příbuzných.
"Zhruba šedesát procent zástav se stane v domácnosti. Tam musí pomoci rodina," dodává Franěk.
Už to je dobrý důvod pro to, naučit se pár základních postupů první pomoci. "To nejhorší je, když umírá blízký člověk a vy mu neumíte pomoci," říká záchranář Dominik Horn.
Lidé neodmítají
Není to přitom podle lékařů tak, že by lidé nechtěli poskytnout první pomoc, a to ani pokud je pro ně postižený neznámý člověk. "Že by někdo odmítl, to se stává spíše výjimečně. Mnohem častější je, že lidé sice chtějí pomoci, ale bojí se cokoli udělat, aby snad něco nezkazili."
Jenže právě nedělat nic je ta největší chyba. "Vždycky je lepší pomáhat než nepomáhat. Pomoc se dá samozřejmě provádět lépe nebo hůře, ale že by někoho vyloženě poškodila, s tím jsem se za čtrnáct let, co sloužím u sanitky, nesetkal," říká lékař záchranné služby Jan Škoula.
Prvním a základním krokem je vůbec s nějakou akcí začít. "Pokud k takové situaci dojde u někoho z blízkých osob, ani ostřílený profesionál často najednou neví, jak se jmenuje," říká Franěk.
Druhým krokem je nutnost zabezpečit, aby už nikdo další nebyl ohrožen. Vypnout motor u automobilové nehody, uhasit oheň u požáru, vypnout elektriku u úrazu elektrickým proudem. Pak je potřeba zjistit, co se stalo.
Je postižený při vědomí? Dýchá? Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, je nutné mu záklonem hlavy uvolnit dýchací cesty. Současně je třeba co nejdříve volat sanitku.
Dispečerka pomáhá
Je třeba počítat s tím, že ve městě nedojede dříve než za šest osm minut, na venkově často mnohem později. Každá vteřina čekání se zdá jako vděčnost.
Největší boj se přitom v této době vede o mozek postiženého. Právě ten trpí nedostatkem kyslíku nejvíce. Masáž srdce a umělé dýchání dokážou jeho zkázu když ne zastavit, tak alespoň výrazně zpomalit.
Každý se může naučit zachránit život
Základní pravidlo první pomoci zní: Řiďte se zdravým rozumem. Není toho potřeba udělat mnoho, ale to, co se musí provést, by mělo být rychlé a důkladné.
V angličtině se tomu říká Basic life support, což se dá přeložit jako základní podpora života. Soubor postupů tak jednoduchých, aby je zvládl každý. Žádné zbytečnosti navíc. Uvolnění dýchacích cest, dýchání z plic do plic, masáž srdce, stabilizovaná poloha, zástava velkého krvácení.
Stačí málo
Když si tohle osvojíte, bude to v naprosté většině případů stačit k záchraně života. Bez pomůcek by stejně ani ten nejlepší lékař nemohl udělat o mnoho více. Český červený kříž a některá střediska záchranné služby pořádají kurzy, kde se kdokoli může s těmito základními pravidly seznámit a vše na trenažérech vyzkoušet.
"Během čtyř hodin se každý naučí tolik, aby mohl zachránit život a nic ho v terénu nepřekvapilo," říká záchranář a zároveň lektor první pomoci Dominik Horn.
To hlavní, co by měl absolvent takového kurzu získat, je vědomí, že první pomocí se jen málokdy dá něco zkazit, a naopak - že bez ní má postižený jen malou šanci na přežití.
Nejhorší je nedělat nic
Základní pravidlo je, že vždycky je lepší něco dělat než nedělat nic. A spoléhat na zdravý rozum.
"Když něco děláte, musíte mít pro to nějaké logické vysvětlení. Lidé se třeba snaží cpát různé předměty zraněným do úst a vysvětlují to tím, že kdysi slyšeli, že by si mohl překousnout jazyk. To je jeden z častých omylů, který nemá logiku," říká lékař záchranné služby Jan Škoula.
V případě pochybností je dobré jednat tak, jako by postižený byl v těžším stavu, než předpokládáme. Nic nezkazíte, když s ním budete dýchat raději dříve než později a masírovat mu hrudník bez nějaké dlouhé kontroly pulzu.
"Pokud je nepřímá srdeční masáž a umělé dýchání prováděno správně, postiženému neuškodí, i kdyby snad sám spontánně dýchal a měl vlastní srdeční akci," říká Ondřej Franěk.
Dýchat z plic do plic nedokáže každý
K dýchání z plic do plic je potřeba překonat určitou psychickou bariéru, zvláště když postižený je cizí člověk, navíc třeba znečištěný od krve a zvratků. Řada lidí něčeho takového vůbec není schopna. Je to pochopitelné.
Bylo by však škoda, kdyby rezignovali na první pomoc úplně. K masírování srdce není potřeba se příliš přemlouvat. "Ukazuje se, že mnohdy dýchání z plic do plic není úplně stěžejní. Pokud někdo dýchat nechce, měl by alespoň dělat masáž srdce. Ta je prioritou. Pravidelné stlačování hrudníku dokonce vhání i určité množství kyslíku do plic, i když ne v dostatečném množství," vysvětluje Ondřej Franěk.
|
Nedělejte při poskytování první pomoci zbytečné chyby! Málokdo provede všechny úkony první pomoci v tom správném sledu a bez zbytečných prodlev. Netrapte se tím. Bez častého výcviku to neudělá ani lékař. Přesto je několik věcí, kterých byste se měli vyvarovat. Podkládání hlavy Vytahování jazyka Nedostatečné dýchání Nedostatečná srdeční masáž Přílišný strach z poranění páteře Špatná domluva se záchrannou službou |
