Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Uklízečka není návštěva. Jak se chovat k výpomoci v domácnosti

  • 109
Pokud nejste hraběcí dcerka, nikdo vás nenaučí, jak se správně chovat k domácímu personálu. Počet "obyčejných" žen, které mají paní na úklid, roste, přesto se za to hodně z nich stydí a navíc ani neví, jak s tou svou zacházet.

"Omlouvám se, tady je hroznej bordel," byla první věta, kterou jsem vyslovila před paní Věrou, když k nám přišla poprvé. Před jejím příchodem jsem samozřejmě šůrovala celý byt jak šílená. Paní Věra se rozhlédla, usmála se a zeptala se, kde máme kýbl a mop.

Po třech letech jsem se naučila své paní na úklid "drze" nechávat na lince špinavé nádobí a nevynášet před jejím příchodem odpadky, ale spodní prádlo ze sušáku stejně uklidím radši sama. Co by tomu řekli lidi, že jo.

"Já taky uklízím, než přijde Nataša," uklidnila mě kamarádka Jarka, zatímco kamarádka Dáša přiznala, že si v bytě vytírá sama prach na skříních, protože by jí bylo blbé to své paní na úklid připomínat. Zvláštní. Zatímco v práci dokáže Jarka i Dáša sjet své podřízené na tři doby, doma jsou k nim shovívavé.

Mikroorganismy se nejvíce množí na vlhkých místech

Jarka měla z Nataši, která při úklidu pokaždé srovná i magnety na lednici, dokonce vyložený respekt hraničící se strachem. Po letech si přece jen ve svém bytě vydobyla stůl, kterého se Nataša nesmí ani dotknout, ale drobné dohady mají neustále.

"Jednu dobu mi neustále zachraňovala kytky a odmítala pochopit, že některé z nich tak častou zálivku nepotřebují, dokud mi nechcípnul můj oblíbený sukulent. Pak jednou místo sebe bez upozornění poslala na úklid svého syna a já zrovna neplánovaně dorazila domů a skoro mě trefil šlak. Teď vedeme malou válku, kdy si Nataša myslí, že ví líp než já, kam některá věc patří, takže občas hledám třeba sušák na prádlo půl dne, ale to jsou už detaily," vysvětluje Jarka.

Kamarádka Dáša prošla zase zvláštní etapou, kdy se jí pod rukama čas od času rozbila věc, která ještě den předtím prokazatelně byla vcelku. "Asi po půl roce mi došlo, že když moje paní na úklid něco rozbila, narafičila to tak, aby to vypadalo, že se nic nestalo, a když jsem prošla kolem, najednou spadlo žehlicí prkno s ulomenou nohou nebo vázička. Dohodly jsme se, že mi takové věci bude říkat, a myslím, že se nám oběma ulevilo," popisuje.

Hospodyně v Česku

Přestože to podle reakcí vypadá, že si Češi na "služebnictvo" ještě nezvykli, zájem o hospodyně stoupá.

Paní na úklid rozhodně není výsadou bohatších vrstev. Hodina její práce přijde na 80 až 200 Kč a je jen na vás, jak moc ji vytížíte. To, co nestíháte nebo nesnášíte, můžete delegovat na cizí osobu a zaplacený čas můžete věnovat svým dětem a blízkým, odpadne vám stres i pocit, že jste doma za "děvečku pro všechno".

Základní pravidlo, které se Jarka i Dáša naučily, je vyklidit při úklidu pole. Většina pomocnic v domácnosti má své rituály a nemá ráda, když se jí do nich někdo motá. "Nataša je zaprvé strašně upovídaná a za druhé já mám tendence jí radit, jak by to měla dělat 'správně', což nedělá dobrotu, a pokud chci něco udělat navíc nebo jinak, jako třeba vyndat prádlo z pračky, napíšu jí to prostě na papírek," dodává Jarka. Její cesta ke vzájemné symbióze trvala pět let.

Chce to dozor

"Člověk nesmí polevit v pozornosti," svěřuje se se svojí zkušeností s uklízečkou podnikatel Michal. "Naše slečna na úklid byla moc šikovná a rychlá, neměli jsme důvod k nespokojenosti, a naopak jsme ji doporučili i známým. Když k nim ale jednou přišla v tričku mé dcery, které dobře znali, protože ho dostala od nich, tak nám konečně došlo, kam se občas ztrácejí věci," říká.

Paní na úklid si Michal sháněl na doporučení známých. "Z agentury nám každou chvíli posílali někoho jiného, což nám nevyhovovalo. Chvíli to trvá, než se dotyčný naučí, že má skládat trička na třetiny, protože máte mělké skříně, a tak podobně," vysvětluje.

Svoji hospodyni nakonec našel na pátý pokus, a i když si nemá na co stěžovat, doporučuje jednou za tři týdny najít nějakou drobnost a upozornit na ni, aby dotyčná věděla, že je neustále pod dozorem.

Přijde vám to příliš přísné, nebo ponižující? Sami majitelé firem poskytujících služby se ale takovému přístupu nebrání. Nejhorší, co můžete udělat, je totiž dotyčnému do jeho práce raději nemluvit.

Nejsme návštěva

Eva Kopečná z agentury Domestica, která obstarává hospodyně a chůvy do domácnosti už patnáct let, potvrzuje, že i když se situace rok od roku lepší, český zákazník zatím neumí se službami tohoto typu tak docela zacházet.

Kdo si úklid užívá, tomu přináší uvolnění a relax. Nesmí se to ovšem zvrtnout až do patologické čistotnosti a pedantství.
Spoustě lidí úklid přináší pocit uspokojení.

"Vždycky říkám, že jsme služba, a ne návštěva," komentuje chronickou potřebu českých dam před příchodem hospodyně alespoň trochu poklidit. "Zákazník je ten, kdo rozhoduje. Většina problémů, nedorozumění a konfliktů plyne z toho, že zákazník není schopen jasně říct, co chce," popisuje svoji zkušenost Kopečná.

Odstup, nebo sympatie?

Co se týče českého klienta, ten nemá ve zvyku svůj personál příliš peskovat, i když hrstka takových se najde. Agentura Domestica najímá například hospodyně pro jistou dámu, která jich vystřídala už deset. Poslední odešla poté, co jí paní domu vyčetla, že zapomněla vytřít prach za obrazy.

Častý je spíše opačný problém, kdy má klient tendenci se zaměstnancem navazovat příliš blízký vztah. Na rozdíl od jiných služeb paní na úklid vstupuje do našeho soukromí, a my máme tendenci se chovat familiárně. Kamarádka Johana nejdřív začala své uklízečce dávat svoje obnošené věci, později dárky k Vánocům a dnes přiznává, že paní nabídla, aby u ní uklízela místo jednou dvakrát do týdne, aby si vydělala víc peněz.

Navštivte Kavárničku u Oněnky

Máte hospodyni, anebo byste si domů někoho takového nikdy nepustily? A pokud ji máte, je vaší kamarádkou, nebo si raději držíte odstup? Pojďte na pokec s ostatními čtenářkami.

Oněnka