Účes podle hrnce, telefon z plechovek. Co už naše děti nezažijí?

Milé děti, jestlipak víte, jak spolu souvisí sirka a kus vaty? Vznikne z toho čistítko uší. Když byli vaši rodiče malí, v obchodě nic takového nebylo. Stejně jako spousta dalších věcí. Poloprázdné regály nutily k neustálé improvizaci. Pojďte si s námi zavzpomínat, co všechno se kvůli tomu vymýšlelo.

Ilustrační snímek | foto: shutterstock.com

Dnes na každou kosmetickou vadu existuje přípravek. Omezit či úplně zastavit se dá pubertální akné, stejně jako zamaskovat kruhy pod očima po probdělém víkendu. Vašim rodičům se o něčem takovém mohlo jen zdát. Dívky i ženy se přesto chtěly krášlit a líbit protějškům. Příležitost pro kreativitu se přímo nabízela.

Rtěnku tehdy dokonale zastoupil nasliněný krepový papír obtisknutý na rty. Na chuť nic moc, na upoutání pozornosti skvělé. Funkci řasenky zase plnil černý krém na boty. Stačila kapka vody a za pomoci vyschlé řasenky nebo zubního kartáčku pak už jen aplikovat. Pravda, trochu to štípalo, ale efekt byl dokonalý.

V rámci šetření domácího rozpočtu i nedostatku kvalitního personálu v oblasti služeb většina dětí nechodila do kadeřnictví. Stříhali je rodiče. Práce se obvykle ujímali otcové, děti si jim nedovolily tolik odmlouvat. Důvodů k protestům bylo dost. Samotný zákrok byl mnohdy kvůli nezkušenosti stříhajícího nepříjemný, výsledný střih hrozný a díky velké popularitě u rodičů pak následně mezi dětmi nebývale rozšířený, tím pádem nenáviděný – stříhalo se podle kuchyňského hrnce. Nasadil se na hlavu a kadeřník amatér už jen jel s nůžkami podle jeho tvaru.

Jak to spolu souvisí?

KASTROL A NŮŽKY
Hrnec nasadíte na hlavu a vlasy ostříháte podle jeho tvaru. Výsledkem je tupý střih. Nevýhoda? Kastrol někdy nešel sundat.

DŘEVĚNÝ HŘÍBEK A PONOŽKY
Díry v ponožkách už skoro nikdo nezašívá. Hříbek vložíte do ponožky a s pomocí speciální nitě díru složitě zalátáte.

KYPŘICÍ PRÁŠEK A KINDERVEJCE
Prášek na pečení nasypete do plastového obalu kindervejce, přilijete trochu vody a za chvíli přijde exploze. Nádhera!

PLECHOVKY A PROVÁZEK
Dírami v plechovkách provlečete provázek a vzájemně je propojíte. Mluvčí má přístroj u pusy, posluchač na uchu.

TENISOVÝ MÍČEK A AUTO
Míček odříznete a nasadíte na kouli tažného zařízení, které tak nezreziví. Frajeři si tenisák nechávali obháčkovat.

SIRKA A VATA
Vatu krouživým pohybem namotáte na sirku a máte čistítko. Na uši, ale si třeba taky na prach v magnetofonu.

VELKÝ HRNEC A LÁTKOVÉ PLENY
Látkové pleny důkladně vymácháte ve studené vodě a dáte do hrnce s vařící vodou. Tento způsob praní byl časově náročný, ale v době bez praček jediný možný.

SÍŤKA OD POMERANČŮ A MÝDLO
Do síťky od pomerančů vložíte mýdlo a zavěsíte na kohoutek. To je stále k dispozici a nezapatlá umyvadlo.

HŘEBEN A SKLÁDANÝ TOALETNÍ PAPÍR
Skládaný toaletní papír přeložíte přes hřeben a je z toho "foukací harmonika".

POMERANČOVÁ KŮRA A VERZATILKA
Rozšroubujete verzatilku a máte zbraň – jako střelivo použijete rýži, kůru od pomeranče nebo uslintané kousky papírků.

PLASTOVÝ KELÍMEK A KOLO
Proužek kelímku od jogurtu upevníte na zadní vidlici. Při jízdě brnká o dráty kola a vydává hrozný zvuk. "Prdítko" bylo rájem pro uši dětí, peklem pro dospělé.

HÁČEK A SÁČEK OD MLÉKA
Plastový sáček od mléka po vymytí rozstříháte na proužky a za pomoci háčku z něj děláte dekorativní dečky, ale třeba také klobouk na hlavu.

Kastrol občas na hlavě uvízl. Odstraňoval se za pomoci ostatních členů rodiny. Byla to docela zábava, s výjimkou hlavního aktéra a jeho matky trpící s ním. Ti důmyslnější nepříjemnou nehodu řešili za pomoci horké vody. Stěny kastrolu se vlivem tepla mírně roztáhly a nebožák byl vysvobozen. Neobešlo se to bez občasných popálenin.

Biokosmetika

Když jsme potom dorostli do pubertálních let a vliv rodičů na naši vizáž oslabil, začali jsme si všechna předchozí příkoří mnohonásobně vynahrazovat. Chybějící gely a tužidla na vlasy zastoupilo pivo nebo cukr rozpuštěný ve vodě, pramínky vlasů jsme zase zesvětlovali s pomocí citronu. V tomto směru jsme nevědomky předběhli dobu, přípravky na podobné bázi jsou dnes moderní s přívlastkem bio.

K přírodní kosmetice měl daleko lektvar umíchaný s cílem, aby zbavil tělo nechtěných chloupků. Depilátor vznikal kombinací čpavku, kysličníku a hladké mouky. Po vypěnění se aplikoval na příslušnou část těla. Čímž jsme se dostali k jinému choloustivému tématu, a to nedostatku menstruačních vložek s lepicími páskami.

Savo + džíny = plísňáče

Pokud jste se v minulé éře spoléhali pouze na nabídku zdejších obchodů s módou, být takzvaně "in" bylo nemožné. Móda západního střihu se dostala jen k opravdovým šťastlivcům, my ostatní jsme se museli spolehnout na plagiáty vyrobené vlastní rukou. Napodobeniny to byly více či méně zdařilé.

V osmdesátých letech tolik populární plísňové kalhoty vznikaly doma v koupelně za pomoci džín československé produkce. Jmenovaly se Prekon, na těle moc neseděly, byly nepoddajné, tvrdé a také odporně tmavé. Udělat z nich nositelnou část oblečení byla prostě výzva.

Kompletního zesvětlení, případně vytvoření plísňového efektu se dalo docílit za pomoci dezinfekčního prostředku Savo a rozstřikovače. Kalhoty krátce po jeho aplikaci však bylo nezbytné opakovaně vymáchat ve vodě, jinak hrozilo, že se při dalším praní rozpadnou.

Igelitová taška hodnoty zlata

Ač se to z dnešního pohledu zdá neuvěřitelné, vlastnit v dobách mládí vašich rodičů igelitovou tašku bylo podobné, jako když dnes některé ze školou povinných dětí používá vlastní elektronický tablet.

Taková igelitka se okamžitě stávala módním doplňkem. Zvláště ceněné byly ty s fotografiemi zarostlých drsňáků propagujících kouření. Také náhražka igelitové tašky se dala doma vyrobit - za pomoci látkové. Na jednu stranu se přišila průsvitná fólie, do níž se vložila stránka z módního magazínu. Jelikož ty téměř neexistovaly, oblíbeným zdrojem obrázků byl pokoutně získaný katalog zásilkového obchodu Quelle. Nikomu tehdy nevadilo, že takto vytvořená tašku byla ozdobená modelkou i s popisem a cenou výrobku.

Co dalšího jsme vymýšleli?

DŘEVĚNÁ TYČKA + GUMIČKA
Do dřevěné tyčky se na každé straně udělaly zářezy, do kterých se přichytila gumička. Vznikly natáčky na vlasy. Vše na noc "jistila" ustřižená silonka, kterou si žena dala přes vlasy.

HRNEC + PÍSEK Z ŘEKY
Písek se používal na drhnutí připáleného jídla.

NŮŽKY + CVIČKY JARMILY
Po odstřižení gumy se z klasických Jarmilek rázem staly nedostatkové baleríny.

DIGITÁLNÍ HODINKY + PLETACÍ JEHLICE
Hodinky se řídily tlačítkem, které nešlo pořádně ovládat prstem. Používala se proto pletací jehlice nebo propiska.

VYTÁČECÍ TELEFON + TUŽKA
Tužka sloužila jako pomůcka pro vytočení čísla především pro ženy, které si čerstvě nalakovaly nehty. Nebo měly nehty dlouhé.

RAMÍNKO + IZOLEPA
Stuha na moderní gymnastiku vznikla z ramínka na šaty, které se oblepilo izolepou.

Dobrý nápad nad techniku

Bezpečnost nulová, účinek stoprocentní. Tak by se dal shrnout popis "rychlovarné konvice" z domácí dílny. Za pomoci plastového hrnku, dvou plíšků a přívodní šňůry vznikl výrobek, kde voda začala vřít za pár vteřin. Z podobného soudku byly strunové sekačky na trávu vytvořené z vysloužilého kuchyňského mixéru.

Notnou dávku kreativity bylo třeba předvést i v případě oficiálně vyrobené a zakoupené techniky tuzemských státních podniků. Třeba rychlopřetáčení kazet magnetofony dost často nezvládly, stačilo tedy vzít obyčejnou tužky nebo fix, nasadit na ni kazetu a točit ručně. Pokud se páska přetrhla, funkci speciálního lepidla zastával lak na nehty. Na barvě nezáleželo.

Recyklace v bytě

Obyvatelé Česka patří dlouhodobě mezi evropské přeborníky v třídění odpadů. Možná je to pozůstatek třídících zkušeností z dřívějška. Slovu recyklace tehdy rozuměl málokdo, přeměnu odpadu na další výrobky použitelné k běžnému životu jsme přesto v domácích podmínkách zvládali dokonale.

Tenisový míček po opotřebení na kurtu končil na kouli od tažného zařízení a pletený vlněný svetr se neodkládal do koše po jedné sezoně, nosil se roky. Když už opravdu vyšel z módy, rozpáral se a vlna z něj byla použita na další výtvory. Obvykle tak vznikly ponožky, rukavice a bambule na čepice.

Originální svetry se vytvářely z proužků rozstříhaných bavlněných prostěradel a opravdové recyklační přebornice používaly jako výchozí materiál k háčkování plastové sáčky od mléka. Vypláchly se, rozstříhaly, s pomocí uzlů spojily a mohlo se tvořit. Navzdory tomu, že výrobky z nich zapáchaly po mléku, vznikaly z tohoto materiálu tašky, dečky na konferenční stolky, obaly na knihy i "ťapky" neboli bačkory pro návštěvy.