Ubránila jsem se císařskému řezu

  • 4
Ten příběh není úplně černobílý. A někdo třeba jeho hrdinku odsoudí slovy: "Ženská pitomá, co by asi říkala, kdyby se něco stalo." Avšak jedenačtyřicetiletá Nadia Brzobohatá má postoje jasně seřazené: rodila první a nejspíš i poslední dítě a porod si chtěla prožít.

Ne ho prospat při císařském řezu.

"Lékaři mě k němu doslova tlačili. A já odolala jen za cenu velkého vypětí a podepsání několika reverzů, že přebírám odpovědnost za sebe i své dítě," říká.

Možná provokovala už tím, jak k těhotenství přistupovala. Rodička v pokročilém věku s břichem sjížděla sjezdovku a cestovala za oceán.

Odmítla test plodové vody, z níž se u starších žen zjišťují případné vrozené vady dítěte, i ultrazvuk. Ke konci však byla v pražské porodnici u Apolináře na kontrole obden, zvlášť když už bylo "po termínu".

Pro porod si vybrala Vrchlabí, malou porodnici nakloněnou přirozeným porodům. Ale sešlo z toho. "Primář mě vyšetřil a řekl, že buď udělá císařský řez, nebo nic. Jako důvody uvedl můj věk, to, že přenáším a že mám na děloze myom."

Porodit císařem mohu i v Praze, usoudila. Podepsala reverz a vrátila se k Apolináři. S postupujícími dny však i tady začali lékaři mluvit o operaci. "Jako by byli pod vlivem toho, co jsem jim řekla o Vrchlabí," líčí žena.

Neměla pocit, že jakkoli riskuje. "Kdyby se cokoli dělo, objevil se jakýkoli problém, s operací bych okamžitě souhlasila. Ale všechno probíhalo zcela standardně," vysvětluje situaci, v níž se cítila zahnána do kouta.

"Jsou snad lékaři bozi?" zasáhne do povídání rozhořčeně její manžel Cliff, pocházející z Londýna. Způsob, jakým jednali s jeho ženou, mu přišel "crazy" neboli šílený. "Nadiu znám tři roky. A nikdy jsem ji neviděl tolik brečet."

Nakonec porodila přirozeně a bez komplikací zdravou dceru. "Lékařka mi pak pošeptala, že mě až obdivuje, s jakou silou jsem si to dokázala prosadit."

Hazardérka? Nebo sebevědomá žena? Je pravda, že "císařů" se dnes dělá čím dál víc. Ozval se proti tomu už i šéf porodnické sekce České gynekologickoporodnické společnosti Vít Unzeitig. Mnohdy se podle něj postupuje z pouhého alibismu. "Věk, přenášení ani myom ještě nemusí být důvodem k císařskému řezu," řekl a dodal, že "té ženě fandí".

Alibismus je odvrácenou tváří stále dokonalejší medicíny. "Zažil jsem ještě generaci zkušených profesionálů, kteří se nebáli zdravě riskovat, protože věděli a znali. Dnes je nahrazuje alibismus. Příčinou je však i strach ze stížností a žalob," říká šéf lékařské komory David Rath.

Bývalý ministr zdravotnictví Martin Bojar to vidí ještě jinak: "Obavu z možných komplikací a případných soudů nepovažuji za alibismus, ale za realistický pohled. Slovy francouzského lékaře Bernarda: Tragickým údělem lékařství je, že musí jednat, aniž ví."

Gynekolog od Apolináře Antonín Kaprál přeje Nadie Brzobohaté, že to všechno dobře dopadlo. "Ale to ještě neznamená, že to tak dopadnout muselo," neodpustí si přesto.

Nadia Brzobohatá dosáhla svého. Dceru porodila přirozeně, i když lékaři chtěli císařský řez. (23. listopadu 2004)