Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Týrá vás? Nečekejte, že se změní, a udejte ho!

  0:11aktualizováno  0:11
Domácího násilí neubylo, ale oběti mají díky už půl roku platnému zákonu, který umožňuje násilníka na deset dní vykázat ze společné domácnosti, větší šanci na pomoc. Kdo domácím násilím nejvíc trpí a jak z něj ven?

Nečekejte, že se změní a udejte ho - vždyť vám ubližuje. | foto: Profimedia.cz

Z vedlejšího bytu často slýcháte křik, rány a nářek. Sousedku potkáváte uplakanou, modřiny skrývá pod dlouhými rukávy a podezřele často tvrdí, že "spadla ze schodů". Pokud si konečně připustí, že je obětí domácího násilí, má od letoška možnost nechat manžela na deset dní vykázat ze společného bytu. Během té doby má pak šanci začít řešit svou situaci, ať už tím, že si najde jiné bydlení, zažádá o rozvod nebo se v nouzi nejvyšší přestěhuje do azylového domu.

Vás se to netýká? Možná ne přímo, ale určitě někoho v okolí. Fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání, ekonomickou kontrolu či sociální izolaci totiž na vlastní kůži zažily čtyři ženy z deseti. A oběťmi domácího násilí zdaleka nejsou jenom ženy, týrány jsou i děti, senioři nebo muži v rolích partnerů. Jak se ti všichni můžou bránit?


Týraná žena z Jirkova

Deset dní - a co potom?

U Jany (33) to začalo sprostými nadávkami, pak její o tři roky mladší manžel přitvrdil. Začal třeba rozbíjet nádobí a po Janě hodil konvicí. Trefil se přímo do čela a manželku zranil. A bohužel to nebylo naposled. Jednou ji mlátil pěstí do obličeje, jindy jí rozsekl horní ret. Neustále Janě vyhrožoval tím, že ji "pořádně zmlátí". Jana se nakonec odhodlala a letos v květnu přivolala policii, která manžela na deset dní vykázala z bytu. Zakázala mu přístup i do bezprostředního okolí domu, ve kterém bydleli.

Nový zákon zatím pomohl přibližně 400 obětem, těm se podařilo dostat svého agresora na deset dní pryč z domova. Ač se to zdá jako krátká doba, měla by ji oběť domácího násilí co nejefektivněji využít.

Například ve spolupráci s odborníky z některého z intervenčních center speciálně pro tento účel zřízených ministerstvem práce a sociálních věcí, kteří jsou schopni jí poradit, co vlastně dělat dál. Intervenční centra poskytují pomoc oběma skupinám – násilníkovi zajistí náhradní ubytování na dobu vykázání, případně některou z forem terapie, napadeným ženám mohou poskytnout přechodné ubytování. Jiné organizace, například občanské sdružení Rosa, které se pomocí týraným ženám zabývá už od roku 1993, zase umí poradit, kam se týraní lidé mohou ukrýt, na co mají nárok, jak mají jednat s úřady.

Deset dnů "hájení" totiž rychle uplyne a oběť má v podstatě dvě možnosti. Buď ze vztahu odejde, anebo to s násilníkem zkusí znovu. V tom případě je ale hrozba, že se násilí bude opakovat, dost velká; za tak krátkou dobu se většina agresorů prostě nezmění. "Násilník si dá na začátku pozor, aby stopy po týrání nebyly viditelné. Změní techniku týrání na mnohem rafinovanější – na manipulativní, návodné chování, ponižování a vyhrožování," varuje před pokusy "zkoušet to znovu" Zdena Prokopová ze sdružení Rosa.

"Pro ženy je to horší než facky, jak samy říkají, a navíc se takové násilí těžko prokazuje. Pokud někoho izolujete, zamknete, naplňuje se tak skutková podstata trestného činu. Zastrašování, omezování a neustálá kontrola jsou vyčerpávající, bohužel ne průkazné," dodává.

Pokud dojde na nejhorší a násilník zaútočí opět, je třeba znovu zavolat policii a znovu žádat o vykázání. Při opakovaném konfliktu je šance, že soud dobu vykázání prodlouží, a to třeba i na rok.

Pro ty, kteří to už nehodlají zkoušet znovu, je nejrozumnější odejít. Pokud oběť nemá kam jít, může s pomocí mnoha různých organizací najít ochranu v azylovém domě. "V klidu a bezpečí se tu ženy učí fungovat samy a beze strachu. V domech na utajených adresách najdou klid na to, aby se rozhodly, co budou dál dělat," vysvětluje Prokopová. Poměrně velkou síť domovů pro matky s dětmi provozuje česká katolická charita, seznam najdete na internetových stránkách www.charita.cz.

Stydí se za to, že jsou oběti

Evu (53) manžel poprvé praštil pěstí do obličeje před sedmi lety. Před jejich dvojčaty, kterým bylo v té době šest let. Už předtím jí ale před nimi často sprostě nadával, urážel, ponižoval, plival na ni, nedával jí peníze a vzal jí i dárky, které jí předtím daroval. Zakódováním jí znemožnil používat pevnou linku i televizi. Neustále ji psychicky týral, vyhrožoval odposlechy telefonátů, znemožnil jí přístup ke společným penězům. Ani když v souvislosti s týráním vážně onemocněla a byla půl roku v pracovní neschopnosti, jí ze společných finančních prostředků neposkytl nic. Po letech strádání našla sílu požádat o pomoc. Soudy s manželem o majetek a svěření dětí do péče trvají dodnes.


Paní Eva s manželem

Nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy –
partnerky. Logicky jsou i těmi, které nový zákon nejvíce využívají. Bohužel však zdaleka ne všechny týrané ženy najdou odvahu aktivně se vzepřít. Mnohdy potřebují postrčit v rozhodnutí, někdy je pomoc možná dokonce jenom proti jejich vůli. Jenže "montovat" se do cizího života je nepříjemné, lidi se často bojí, že nakonec budou za toho "špatného" oni sami.

"Pokud slyšíte, že někde dochází k týrání, a nemusí to být jen volání o pomoc, nejrychlejší i nejsnazší je zavolat policii. To může udělat každý," říká Zdena Prokopová. Policie by měla případ prošetřit a rozhodně by vás neměla postavit do role udavače.

"Podobně rychlé a účinné je zazvonit u bytu, odkud se křik ozývá. Tím vyrušíte násilníka, který musí jít otevřít a vymyslet si třeba něco o krabicích, které spadly na zem," vypráví Prokopová. "Agresora nejen vyrušíte, ale třeba i umožníte postižené ženě utéci. A v nejhorším případě zavoláte lékaře, který tam bude moci přijet včas," připomíná. Jestli máte podezření, že je někdo ve vašem okolí týrán, zkuste možnou oběť oslovit. Řekněte třeba, že jste slyšeli křik, a zeptejte se, jestli můžete pomoci.

"Záleží i na tom, jak dobře se ti lidé znají, nové sousedky by se mohl takový dotaz nepříjemně dotknout," varuje Prokopová. "Važte proto slova a počítejte s tím, že můžete být odmítnuti," upozorňuje. Bohužel totiž platí, že když se oběti zeptáte přímo, ve většině případů problém popře. Řekne, že je všechno v pořádku nebo že nejde o nic závažného. Většina týraných žen se totiž za svou situaci stydí: dlouhodobým psychickým i fyzickým terorem jsou "zpracovány" natolik, že samy věří tomu, že kdyby se "chovaly lépe ke svému muži", kdyby "byly poslušné", nemusel by je bít. Jestli se tedy setkáte s odmítnutím, neberte si to osobně, omluvte se a zdůrazněte, že kdyby přece jenom bylo potřeba, jste tam.

Pokud se alespoň trochu ledy prolomí, k ničemu oběť nenuťte, jenom jí dejte na vědomí, že s vámi může počítat. Třeba bude potřebovat hlavně vyslechnout, aby si ujasnila, co chce, třeba potřebuje slyšet, že nikdo nemá právo ponižovat nebo týrat druhého. "Pokuste se ženě vysvětlit, že to není její ostuda. Jedním z argumentů, které agresoři často používají, je totiž i vypočítávání toho, kdo všechno oběť za neposlušnost odsoudí: říkají jí, že ji opustí rodina, že jí nikdo neuvěří, že se jen ztrapní, a tím jen posilují její sociální izolaci," zdůrazňuje Prokopová.

Možná vás oběť nakonec požádá o doprovod. Mnozí týraní se totiž ostýchají vyhledat pomoc sami. "Ženám, které si pro radu či pomoc do Rosy přicházejí, často hrozí reálné nebezpečí, jehož míru si neuvědomují," vysvětluje Prokopová. "Ale často přiznávají, že se spoléhají právě na sousedku. Vědí, že v nejhorším případě se k ní mohou jít schovat a v bezpečí začít svou situaci řešit."

Bezmocní senioři

O dvaadevadesátiletou paní Melanii "pečoval" syn. Jeho péče o matku spočívala v tom, že paní Melanii přestěhoval do chlívku, kde žila na slamníku. Byla v něm zamčena. Syn ji navštěvoval jednou denně. Do chlívku jí nosil vodu a jídlo, které jí dával do misky na podlahu. Pomoc zavolali sousedé – paní Melanie byla nalezena podchlazená, zmatená a vyhladovělá. Ležela na slámě vytrhané ze slamníku. Ošetřující lékař nařídil převoz do nemocničního zařízení. Proti synovi bylo zahájeno trestní stíhání.

Častou skupinou, která se stává obětí týrání, jsou staří lidé. Zkušenost s týráním, zanedbáváním péče či omezováním osobní svobody má více než 20 % lidí starších 60 let. To je však podle slov Jana Lormana, ředitele organizace Život 90, jen pověstná špička ledovce. Přestože Život 90 provozuje telefonickou linku pomoci seniorům, podle Lormanovy zkušenosti zůstává 85 % případů týrání seniorů skryto. "Staří lidé nevěří, že společnost zasáhne," vysvětluje Lorman. "Častým důvodem, proč senioři mlčí, je také prostý fakt, že se za chování svých vnuků či dětí zkrátka stydí."

U seniorů je menší pravděpodobnost, že si o pomoc řeknou sami, o to je důležitější, aby přišla zvenčí. Podle Jana Lormana z organizace Život 90, která se problematikou násilí na seniorech zabývá, jsou nejčastějšími útočníky rodinní příslušníci. Staří lidé často přejímají názor svých trýznitelů, že už nejsou k ničemu a že překážejí. "Dochází k psychickému útlaku, urážkám a ponižování," tvrdí Lorman.

Co dělat v případě, že se ve vašem okolí někdo jeví jako týraný? Podle Lormana záleží na konkrétním případu. "Pokud se jedná o ohrožení života či zdraví, je naší povinností tuto hrozbu odvrátit," říká. "Kdybychom se tím sami vystavili nebezpečí, je nutné zavolat policii či zapojit další lidi z okolí," dodává. Máte-li podezření na týrání, vydírání či zanedbání péče, oznamte své poznatky policii – nikdy je nenechávejte bez povšimnutí.

"Je těžké a často i riskantní mluvit s obětí v přítomnosti trýznitelů a nevzbudit jejich ostražitost. Existuje-li šance, že můžete se seniorem hovořit o samotě, je důležité, abyste ho trpělivě vyslechli. Dokažte mu, že vám může věřit, a mějte přitom na paměti, že nechtěný zásah do situace či nepřiměřená aktivita může jen uškodit," doporučuje Jan Lorman.

"Proto je v těchto případech vždy lepší zásah profesionála, který má potřebné zkušenosti," dodává. "Ale ani zkušený profesionál nesmí zasáhnout bez souhlasu oběti: podle zkušeností krizové linky Senior telefon jen 4 % z těch, kteří jsou v tak obtížné situaci, že se odhodlali zavolat na tísňovou linku a svěřit se se svým problémem, souhlasí se zásahem," vypočítává Lorman. Samotné předání kontaktu na organizaci, která se zabývá pomocí seniorům, ale Jan Lorman nedoporučuje. "Naopak může vyvolat nepříjemnou reakci trýznitelů, jestliže papír s číslem najdou," varuje.

Všichni, kdo se s týráním seniorů setkají, by měli bezodkladně kontaktovat organizaci, která zajišťuje pomoc, ať už přímo Život 90 nebo například SOS centrum české Diakonie. Senioři se za situaci často stydí, neumí ji řešit a nechtějí podávat trestní oznámení na své dítě. Jsou schopni obrovského obětování, až sebezničení. Proto je důležité, aby okolí bylo všímavé a nebálo se zasáhnout.

Dětské oběti jsou skryté

Markéta o svém nevlastním otci věděla jen to, že pije, hraje automaty a mlátí mámu. Po narození mladšího sourozence se jeho násilnické chování vůči matce obrátilo proti dceři. Za sebemenší přestupek, špatné známky nebo nesplnění příkazu dostávala Markéta výprask. Matka se sama tak bála, že raději odcházela jinam. Od šesti let Markétu otec sexuálně zneužíval. Dívka ale mlčela. Ze strachu. Vyhrožoval jí totiž zabitím, když někomu strašlivé tajemství prozradí. Pak se ale Markéta přece jen svěřila kamarádovi ze školy, který vše řekl učiteli. Přijela policie, Markétu odvezla k výslechu a otce druhý den odvedli v poutech.

Přesná statistika týraných dětí neexistuje, protože u tohoto jednání je mimořádně vysoké procento skryté kriminality. Podle odhadů odborníků zabývajících se násilím páchaným na dětech je v Česku týráno až čtyřicet tisíc dětí. O týrání dětí se už naštěstí ví a i hodně mluví. Přesto je stále co zlepšovat. Mějte například na paměti, že pokud někdo ve vašem okolí týrá dítě, máte ze zákona oznamovací povinnost. Týrané děti si nepomohou samy. Musíme jim pomoci my, protože rodiče–tyrani se sami neudají. A podobné pravidlo, přestože není uzákoněno, byste měli aplikovat na všechny případy týrání.

Děti, které vyrůstají v prostředí, kde jsou buď týrány ony samy, nebo jsou svědkem týrání členů rodiny, se podle odborníků častěji stávají oběťmi šikany, nebo naopak samy šikanují jiné děti. Z těchto domácností se rovněž rekrutují děti, které chodí za školu či utíkají z domova. Je sice volbou dospělých, jak se k sobě navzájem budou chovat, ale fakt, že vystavují vlivu prostředí své děti, vede nezřídka k tomu, že děti přijmou křik, agresi a vyhrožování jako správný vzorec chování.

I muži mohou být ohroženi

Pan Jan (47) se oženil s osmatřicetiletou Helenou. Po krátkém šťastném období byl na operaci kyčelního kloubu, kvůli které zůstal dočasně nepohyblivý. Helena se o něj musela starat, rekonvalescence však trvala déle, než se čekalo. Nejdříve svého muže napadala pouze slovně, později jej bila novinami či po něm házela předměty. Jan se s prosbou o pomoc obrátil na policii, která byla připravena ihned zakročit. Protože si ale pan Jan nepřál, aby zásah viděli sousedé, a současně nebylo možné, aby policisté přijeli v civilu, nesdělil jim adresu a pomoc odmítl.

Ač týrání mužů–partnerů je co do četnosti méně časté než případy, kdy obětí je žena, neubírá mu to nic na závažnosti. O zkušenosti s některou z forem týrání mluví 5 % mužské populace starší 18 let.

Pokud je muž ochoten problém vůbec připustit, pomoc stejně ve většině případů ze strachu ze ,ztrapnění‘ před okolím odmítne. Ač případy fyzického napadání mužů ženami nejsou ojedinělé, ženy častěji své partnery týrají psychicky. Násilí se pak odehrává spíše na úrovni deptání a ponižování ve smyslu výčitek o neschopnosti vydělat dost peněz, zajistit rodině lepší standard či zesměšňování na veřejnosti.

Časy se mění

Přestože situace ještě není ideální, ve společnosti se o domácím násilí stále více ví. Vznikají zákony, které by měly pomáhat těm, kdo se sami bránit nedovedou, rozšiřuje se počet odborníků, na které se mohou týrané osoby obracet. Příběhy lidí, kteří se stali oběťmi domácího násilí, vám přinášíme proto, že ani půl roku platný zákon neznamená, že domácí násilí zmizí.

Ve společnosti, kde bude normou vážit si ve vztahu jeden druhého i sami sebe, by ale mohlo pomalu zajít na úbytě. Člověk vyrůstající ve zdravém, láskyplném prostředí pravděpodobně nebude bít svou ženu, trápit dítě či nadávat babičce, že překáží. A snad se také naučíme dívat se kolem sebe a být připraveni jednat, když vidíme, že se někomu v našem okolí děje bezpráví. I kdybychom se stokrát mýlili – možná na naši pomocnou ruku někdo čeká.


Domácí násilí 2007

UDOBŘILI SE. NAPOŘÁD?
První z případů, kdy byl v praxi použit zákon o vykázání ze společné domácnosti, skončil happy endem. Petr a Jaroslava Gillovi z Jirkova k sobě našli cestu poté, co díky desetidennímu vykázání Petr pochopil, že svou ženu buď přestane bít a zůstane s ní a s rodinou, nebo bude muset odejít úplně.

VRÁTIL SE A ZABIL JI
Zákon o vykázání nepomohl devětatřicetileté ženě ze Želešic. Syřan Fahed Muhammad se navzdory vykázání vrátil do bytu své družky. Policie jej znovu odvedla, přestože se schovával za gaučem. Muhammad se ovšem vrátil potřetí a ženu ubodal.

JEDINÁ VYKÁZANÁ
Dvaatřicetiletá Jaroslava Matějková je zatím jedinou ženou, které byl na deset dní zakázán vstup do společné domácnosti. Svého druha napadala opakovaně, vykázána byla ale až poté, co jej honila po bytě s nožem v ruce a vyhrožovala mu, že ho zabije. Dnes spolu pár znovu žije.



Možná se to děje i u vás v domě

Víte, jak rozpoznat oběť domácího násilí? Jak s ní komunikovat, jak jí pomoc a na koho se v případě potřeby obrátit?

1. JAK DOMÁCÍ NÁSILÍ ROZPOZNAT?
Nejen podle modřin či křiku. Modřiny se dají skrýt a křik svést na "italské manželství". Násilí je nerovnováha moci: jeden v páru je omezující, v "italském manželství" se žena muže nebojí. Týraný člověk se partnera bojí.

2. JAK NABÍDNOUT POMOC?
Mluvte s možnou obětí. Ptejte se, jestli je u nich doma všechno v pořádku. Řekněte, že slýcháte hluk a křik, a opakujte, že jste připraveni pomoci. Můžete oběti dát i kontakt na nejbližší poradnu.

3. NA KOHO SE OBRACET?
Na policii. A to ve všech případech přímého ohrožení. Pro radu se spojte s některou z organizací, které se domácím násilím zabývají. Poradna je i ZDE.

4. DOMLUVTE SI SIGNÁL
Měl by sice být dostatečně nenápadný, aby si agresor neuvědomil, že jde o volání o pomoc, ale zároveň jasně rozpoznatelný.

5. NESTYĎTE SE JEDNAT
I kdybyste měli způsobit svým oznámením "falešný poplach", udělejte to. Lepší je desetkrát se splést, než jednou prošvihnout šanci někomu pomoct.


Důležité kontakty

PORADNA PRO TÝRANÉ ŽENY: www.idnes.cz/tyranezeny
ROSA, tel. 602 246 102, www.rosa-os.cz
ŽIVOT 90, tel. 222 333 500, www.zivot90.cz
INTERVENČNÍ CENTRA,www.mpsv.cz
SOS Centrum Diakonie ČCE, tel. 222 514 040
STŘEDOČESKÝ REGION, Azylový dům pro matky s dětmi Jasmínová 35, Praha 10, tel. 272 657 059
JIHOMORAVSKÝ REGION, Domov sv. Markéty, Staňkova 47, Brno, tel. 541 240 087–8
VÝCHODOČESKÝ REGION, Velká 7, Hradec Králové, tel. 495 221 810, 777 737 611
SEVEROČESKÝ REGION, Jungmannova 23, Liberec, tel./fax 485 108 782
SEVEROMORAVSKÝ REGION,Domov sv. Zdislavy, Kapitolní 14, Ostrava-Zábřeh, tel. 599 527 494
ZÁPADOČESKÝ REGION, Domov sv. Anežky, Svobodova 14, Karlovy Vary, tel. 353 565 113, 608 484 254
JIHOČESKÝ REGION, Občanské sdružení RYBKA, Komenského 73, Husinec, tel. 388 331 274, 723 981 614


Jména osob z uveřejněných příběhů jsou změněna. Odborná spolupráce Zdena Prokopová, Rosa a Jan Lorman, Život 90.

Autoři:




Nejčtenější

Nicole Kidmanová (Beverly Hills, 6. února 2017)
Nechci tajit svůj věk, jsem na něj pyšná, říká padesátnice Kidmanová

Herečka Nicole Kidmanová letos oslavila padesátku. Za svůj věk se nestydí a na rozdíl od jiných hereček na rovinu říká, kolik je jí doopravdy let. Je prý...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Pubertální dcera se chová, jako by se jí netýkala menstruace

Moje dcera se chová, jako by neměla žádnou menstruaci a vůbec se jí to netýkalo. Když se snažím zavést na to hovor, otočí hlavu a ignoruje mě. Čtenářka Ina...  celý článek

ilustrační snímek
Jak vybírat porodnici? Rozhoduje nabídka péče, zázemí i pocity rodičky

Pražské maminky to musí řešit relativně brzy a zapsat se do porodnice již v prvním trimestru, s výběrem porodnice si ovšem láme hlavu většina nastávajících...  celý článek

Ilustrační fotografie
Letní lásky? Pozor na pohlavně přenosné nemoci, které způsobují neplodnost

Ze vzrušující známosti na jednu noc se může stejně tak vyklubat i závažný zdravotní problém v podobě pohlavní nemoci s potenciální hrozbou neplodnosti. Než se...  celý článek

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Veroniky: Přítel je jak zpomalený film, do všeho ho tlačím

S přítelem Tomášem žiju už rok. On je naprosto spokojený, já naštvaná, otrávená a znechucená. Takhle jsem si náš společný život nepředstavovala. Všechno je na...  celý článek

Ilustrační fotografie
Typologie osobnosti: užitečná informace, nebo nesmysl?

Je to velmi lákavé: uděláte si test, zjistíte, jaká jste osobnost, a objasní se vám taje vašeho chování, kterým jste dosud nerozuměli – a současně se dozvíte,...  celý článek

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Nejen sluncem políbená. Bronzer zeštíhlí a vymodeluje obličej
Nejen sluncem políbená. Bronzer zeštíhlí a vymodeluje obličej

Bronzer není jen pro ty, kterým se sluneční paprsky úspěšně vyhýbají. Kromě expresního opálení vám tohle jedinečné líčidlo pomůže zeštíhlit a vymodelovat tvář. ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.