Babička výkrmná
Kategorie babiček, které v útlém dětství milujeme a v pubertě nenávidíme. Ony totiž mohou za veškeré tukové zásoby našeho těla. Své jistoty čerpají u řezníka, Magdaleny Dobromily a v růžolících tvářích blízkých. Vaří každému, na co má chuť. Jejich svíčkovou, ořechový dort či vánoční cukroví si člověk pamatuje až do smrti a není na světě boha, který by jejich umění vůbec mohl překonat.
Samy mívají zdravou chuť k jídlu, nesnášejí náhražky a kvalitu kuchyně měří na počet sněděných knedlíků a množství smetany. Ostatní k jídlu pobízí, a to i záludně větami typu: „Vypadáš nezdravě, musím si tě vykrmit.“
S nástupem libida jsme však konfrontováni i s negativními důsledky jejich podvratné činnosti a na naše námitky ohledně obsahu či množství jejich porcí není brán zřetel. Často v sobě tato kategorie skrývá podkategorii babiček pohádkových, která je zásobena množstvím knih, časopisů a příběhů a je ochotna vyprávět a číst až do posluchačova naprostého vyčerpání. To jsou babičky, které rodinnou historii umí přetlumočit tak, že vám Jiráskův F. L. Věk i příběhy markýzy Angeliky přijdou jako velmi slabý odvárek.
Babička starostlivá
Na první a často ještě druhý pohled vypadají jako dar seslaný z nebes. Samy se aktivně nabízejí na hlídání, nosí navařená jídla. Když přímo u vás hlídají vnoučata, mimochodem vyžehlí všechno prádlo, umyjou okna a zaštupují punčocháče. Před každým víkendem nabízejí, že si děti odvezou k sobě.
Postupem času se jaksi automaticky předpokládá, že o volných dnech jsou vnoučata u prarodičů, a když je hodláte ponechat doma, musíte to řádně zdůvodnit. Stejně tak najednou zjišťujete, že celou režii vaší domácnosti přebrala babička, která se montuje rovněž do zařízení vašeho bytu. Pak se jednou na stole objeví její ubrus, na oknech její záclony a z vaší domácnosti se stává dislokované působiště té její.
Babička motorová
Zatímco tato babička za rok vyráží dvakrát k moři, nevadí jí dlouhá cesta vlakem ani autobusem, tamní pobyt si zpestřuje cykloturistikou nebo aerobikem, v zimě sjíždí české i alpské svahy a má cukání si k sedmdesátinám přát seskok padákem, vy jste ráda, když se vám v sobotu podaří doplazit se s dětmi do kina.
Babička je ten, kdo vaše děti učí plavat, lyžovat, jezdit na kole, bruslit. Neexistuje, aby víkend či týden strávený s vnoučátkem prolebedila doma na gauči. Výlety, akce, adrenalin – to je její.
Její čas je drahý, protože řadu svých činností musí dopředu plánovat, takže vnoučata zařazuje pěkně do plánu celoročních akcí. Na nějaké spontánní příhody není zařízená. Děti pobyty u ní milují a omezená doba jim nevadí, většinou se vrací šťastné, leč vyčerpané.
Babička stínová
Jako mají ministři své stínové protějšky v opozici, tak někteří rodiče mají své stínové suplenty. Tato babička vypomůže vždy, když je třeba. Nevadí jí totální narušení vlastního programu, když vnouče náhle onemocní nebo na vás spadne kontrola. Jejím mottem by mohlo být zapomenuté heslo pionýrů „Vždy připraven!“.
Pokud je povolána do služby, přispěchá, obstará, nakrmí, převlékne, ale hlídá si, aby „mladým“ nelezla do jejich soukromého zelí. Ti občas že hrají, že si o vše musí říct, ale na druhou stranu si jsou dobře vědomi toho, že kombinace maximální podpory s minimálním vměšováním je cenné zboží.
Babička vteřinová
Tyto babičky často prosazují, aby jim vnoučata říkala jménem, veřejné přiřazení k prarodičům jim přijde jaksi nemístné. Nepatří mezi citově zvlášť angažované prarodiče, jejich ideální představa návštěvy u dětí je taková, že políbí vnouče, které se poté odebere do svého pokoje tiše si hrát, zatímco ona s jeho rodiči vypije kávu a probere divadelní derniéry i měnící se premiéry.
Když už si jednou za čas vnouče sama vezme ven, pak to většinou obnáší návštěvu divadla či dětského filmu (často narušenou překvapením buď z nehorázné ceny, či nehorázného chování špatně vychovaného vnuka) a následný pobyt v cukrárně. Domů dítě vrací zcela na pokraji svých sil.
Babička hrabavá
Babička, u níž má dítě dlouho dojem, že její ruce jsou hliněné. Tak často se totiž hrabe ve svých záhoncích a truhlících. Má nejčervenější jablka, nejsladší jahody a největší brambory. Svůj čas řídí podle zahrádkářského kalendáře – kdy je třeba sít, sázet, sklízet, zazimovat.
Na dovolenou nejezdí, protože na zahrádce je jí nejlíp a ještě by špačci orvali třešně. Trochu klidu by zdánlivě mohla mít se začátkem zimy, ale pak je potřeba hrabat listí, přikrývat chvojím růže a odhrabovat sníh. Zbytek topné sezony věnuje zálibnému kochání se v katalozích zahradní techniky a nejrůznějších semen. Sní o značkové kose, výkonnější sekačce a vlastní rukou vyhrabaném jezírku.
Z pohledu ne zahrádkáře to může vypadat jako velká otrava, ale tyto babičky bývají vzdělané amatérské bioložky. Děti se díky nim naučí nejen mít rády přírodu, ovoce a zeleninu, ale i rozpoznat většinu flóry a fauny příslušného zeměpisného pásu.
