Otázkou to všechno začíná. Když padne: "Vezmeš si mě?" nebo "Budeme spolu bydlet?" začíná partnerské dobrodružství, jehož nevyzpytatelnost před nás staví jednu výzvu za druhou, a kdo se neptá, ten se nic nedozví! Jednotlivé dotazy jsme obodovali, podle míry vytočivosti protějšku.
Za 1 bod: Kde máme máslo?
"Cizinec volá místní velení, cizinec volá místní velení. Kde tady, v prostoru, kde jsem v životě nebyl, skladujete máslo, u kterého se nedá předpokládat, že potřebuje být v chladu, tudíž nemohu sám ani náhodou odhadnout, kde se skrývá? Navíc se stále přemisťuje, takže jeho lokalizace není možná ani na základě předchozí zkušenosti."
Promiň, cos říkala? |
Zhruba něco podobného proběhne hlavou ženě, jejíž partner stojí uprostřed kuchyně a bezradně pátrá po základní potravině. Vědci se ještě neshodli na tom, z jakého důvodu někteří muži, kteří jsou schopni objevovat světadíly a nacházet v džungli ztracená mayská města, vykazují v kuchyni orientační smysl opilého papouška. My drobné podezření máme. Když totiž sledem otázek: kde je máslo - kde je chleba - kde máme nůž donutíte ženu vstát a vše vám ukázat, je také dost pravděpodobné, že vám chleba namaže a ještě přidá šunku, okurku a pivo.
Za 2 body: Co je s tebou?
Ty už zase jíš? |
Samozvané psycholožky a rodinné terapeutky z donucení, to jsme my. Ženy pozorují své muže mnohem více než je tomu naopak. A vidí-li, že jsou zasmušilí, chtějí vědět proč. "Je ti něco? Něco v práci? Něco s autem? Něco se mnou?" Z jeho strany to vypadá jako obtížný vodopád slov, ale je mi líto, zastaví ho jedině přijatelné vysvětlení. Čím déle odkládá partner odpověď, tím více narůstá v jeho ženě představa, že v práci uřízl šéfovi hlavu, autem sjel do lomu a zítra se stěhuje k té čůze z prvního patra, co chodí vynášet smetí v župánku pod zadek.
Za 3 body: Nemůžeš si na chvilku sednout?
Muži se tak ptají ve chvíli, kdy je věčné pobíhání jejich žen vyrušuje z klidu a mají podivný pocit špatného svědomí, který by se dal vyřešit jedině tak, že by vstali a pomohli s úklidem. Tudíž je snazší pokusit se přimět ženu usednout, nejlépe ještě s dodatkem: "Mě to tvoje kmitání znervózňuje."
Proč není nakoupeno? |
Ženy se ale nerodí s touhou kmitat každou vteřinu svého života, sbírat rozházené věci a umývat ty špinavé. Jenom nám schází schopnost odpočívat, když se v zorném poli nachází nějaká práce, která čeká a čekat nepřestane.
Za 4 body: Co spolu pořád řešíte?
Tato otázka je kladena oboustranně. U mužů vyjadřuje údiv nad tím, proč žena telefonuje kamarádce, se kterou právě strávila víkend na chalupě a se kterou půjde nejpozději do dvou dnů na kafe. U žen je to nepochopení základní mužské touhy probírat v pánském kolektivu záležitosti tohoto světa od situace v Libyi po hospodářské vyhlídky firmy, kde pracují. Vzájemné pochopení je nasnadě - my všichni si v jednopohlavních kolektivech odkecáváme témata, která doma řádně přetřást nelze. A odpovídat popravdě se ani nesnažte. Je to nebezpečné, kontraproduktivní a druhou stranu to vlastně moc nezajímá.
Za 5 bodů: Ty nevidíš ten nepořádek?
Proč tak chrápeš? |
Muži prý mají vyšší "práh bolesti", co se čurbesu týče. Devětatřicetiletá Yvonase o tom dokonale přesvědčila, když se vloni vracela domů po odpočinkovém pobytu v porodnici a poněkud s obavami otvírala dveře bytu, kde byl manžel týden sám s pětiletým synem. Obavy byly na místě. Z předsíně vedla průchozí stezka lemovaná špinavým oblečením k lednici, do koupelny a k manželské posteli, kde novopečený dvojnásobný otec spal i se synkem, který se sám v pokojíčku bál. Počet krabic od pizzy navršených na lednici přesně odpovídal počtu dnů, po které nebyla Yvona doma, a v pračce seděl nacpaný plyšový obrmedvěd politý polévkou.
Za 6 bodů: Proč jsi mi to nepřipomněla?
Zapomínání na některé rodinné události, jako jsou kromě dětských zkoušek i oslavy narozenin, výročí, návštěvy příbuzných z daleka nebo dlouho slibovaná výpomoc se stěhováním nebo sekáním dříví – to je vůbec taková pánská specialita. Veslo v podobě povinnosti pamatovat si všechny podobné marginálie většinou zůstává v ruce ženě. Nebo u vás dokáže z hlavy vysypat narozeniny tchyně, datum školy v přírodě a termín příjezdu sestřenice z Moravy manžel? V tom případě gratuluji - jde o záviděníhodnou kuriozitu.
Kam jsi mi dala ponožky? |
Ve zbylých 99 % domácností má žena v hlavě přecpanou kartotéku, a zapomene-li muž na nějakou povinnost či výročí, je to vina správkyně kartotéky. Přičemž má muž kliku, že jde o virtuální složky, a nelze jimi nikoho majznout po hlavě.
Za 7 bodů: Po kom to dítě je?
Otázka nadužívaná oběma pohlavími. Většinou ve chvíli, kdy se společný potomek projeví jako zpovykaný pacholek (což má zcela jistě po manželovi) nebo zabejčený Pan Chytrý (a to zase bývá po manželce). Je to dotaz víceméně řečnický, protože ten, kdo ho položí, už má velmi přesnou představu o odpovědi, kterou také pronto dodá. Pokud nepochází zlotřilá vlastnost přímo od druhého rodiče, je jasně vystopovatelná ke členu jeho rodiny a je buď vrozená, nebo způsobená staletími špatné výchovy.
Za 8 bodů: Jak se na to můžeš dívat?
Kdyby se kompatibilita partnerů ověřovala před sňatkem takzvaným televizním testem, při kterém by se zkoumalo, jestli by si snoubenci vybrali večer stejný program v televizi, zřejmě by počet sňatků u nás klesl blízko k nule. S výjimkou párů, které nevlastní televizi žádnou, nebo mají dvě.
Proč mě nikdy neposloucháš? |
Nevím, jak to probíhá v jiných rodinách, ale u nás se s blížící se osmou hodinou odstartuje hra na schovávanou. Schovává se dálkové ovládání od televize. Žánrový boj je u nás jasně vymezen: já chci detektivku nebo seriál a manžel touží po reality show Postav si vlastní motorku nebo dokumentu Cokoliv o Hitlerovi a jeho současnících. Protože jsme poměrně mírumilovní jedinci, většinou se během týdne vystřídáme.
Nedá se to ale úplně nazvat výhrou, protože to automaticky znamená, že se dívá (nebo alespoň pokukuje) i ten druhý. A je jen otázkou času, kdy padne otázka z mezititulku: "Jak se na tohle můžeš dívat?"
Za 9 bodů: Kolik to stálo?
To je hokej? Který jsou naši? |
Zrada jménem společné hospodaření činí někdy z nákupů věcí pro radost v párovém životě hru na špiony. Muži pašují mezi své nářadí třetí vrtačku a ženy ušmudlávají nové boty, aby se vyhnuli diskusi na téma, kolik vrtaček asi tak potřebuje člověk, který stejně dva roky nepřivrtal skobu na obrázek, a kolik bot je schopná unosit žena vlastnící jeden pár nohou a dva plné botníky.
Závěrem k manželským otázkám: zvídavost je hezká věc, ale někdy jsou nejlepší ty otázky, které nepadnou. A to i tehdy, vezmete-li si dokonalého Pištu Hufnágla.
