Nejdříve mi kontroloval mobilní telefon a volal na všechna čísla, která mi volala, aby zjistil, s kým mluvím. Neměla jsem co skrývat, tak mi to přišlo směšné.
Pak mi začal vytrhávat telefon, aby zjistil, s kým mluvím aktuálně. To už mi začínalo vadit. Doprovázel mě na schůzky s kamarádkou, aby viděl, že se sejdu opravdu s ní. To zase vadilo mým kamarádkám. Pomalu jsem neznala nic jiného než práci a pak honem domů, abych nepřišla se zpožděním. Ani nakupovat jsem nemohla jít sama.
Trochu jsem se s tím smířila a říkala si, že mám pozorného muže, který se o mě bojí. Aspoň mi pomáhal s nákupy. Nedlouho na to jsem přišla do jiného stavu a měla to být dvojčata. Manžel rozhodl, že tři děti stačí, a donutil mě jít na potrat. Od té chvíle se ve mně něco zlomilo a já už s ním nemohla spát. Manžel přitvrdil v útocích a pak to došlo tak daleko, že mě v noci vzbudil, namířil mi lampičku do obličeje a nutil mě, abych se přiznala, že někoho mám.
Začínala jsem být zoufalá. Způsobil mi i problémy na pracovišti. Vyhrožoval mému mladému kolegovi, že ho zabije, když zjistil, že si tykáme. Snažila jsem se být milá, vařit mu jen oblíbená jídla, udělat, co mu na očích vidím, ale spát jsem s ním nechtěla. Pro něj to byl důkaz.
Jeho poslední kousek se odehrál loni na podzim, když si vzal dovolenou, aby mě mohl sledovat 24 hodin. Celý den proseděl v autě před mou prací a čekal, až půjdu domů. Všem kolegům, známým a kamarádkám jsem pro smích. Dělají na mě vtipy po celém pracovišti. Muži se mi vyhýbají, aby nezavdali příčinu k žárlivosti. Někteří mě litují. Co mám dělat?
Odejít od manžela a dát se rozvést?
Konečně mu nasadit parohy, aby měl důvod k žárlení?
Odejít z práce a zůstat doma, jak si to manžel přeje?
Vyhledat odbornou pomoc?
