Třicet šest procent z dotázaných spí odděleně navzdory tomu, že žijí v páru. A jen osm procent lidí je ochotno sdílet s partnerem stejnou peřinu.
"Můj manžel spí sám, já ležím v pokojíčku s naší dcerou, která nechce spát sama od doby, kdy jsem musela na operaci," říká osmadvacetiletá Monika ze severní Moravy.
Martin Zaplatílek ze společnosti Focus potvrzuje, že právě malé děti ložnice rodičů mnohdy oddělí. Další skupinou jsou senioři, kteří chtějí mít v noci klid. Výzkum však může být mírně ovlivněn i tím, že někteří lidé, kteří stálého partnera mají, spí sami nedobrovolně. "Například proto, že společné bydlení teprve plánují," říká Zaplatílek.
Spát pod společnou peřinou je v Česku podle průzkumu naprostá výjimka. Zřejmě proto, že chování člověka ve spánku nebývá právě ohleduplné. "Člověk bez vědomé kontroly se může chovat sobecky," vysvětluje si odpor lidí ke společné dece psychiatr Cyril Höschl.
