Kolik partnerů jste za svůj život vystřídala?
To vás na mně nejvíc zajímá? Opravdové partnery dva. Jinak jsem se sexem začínala dost pozdě. Nejprve jsem žila ve dvou manželstvích, v prvním pět a ve druhém třináct let, potom jsem léta nechtěla muže ani vidět, ale posléze se mi to podařilo dohnat. (smích)
Proč jste se rozhodla seznamovat přes internet?
Protože roky běžely a já byla stále víceméně sama, i přesto, že jsem měla vždycky dobré přátele. Děti už vyrostly a postupně se osamostatnily.... Nebyla jsem ještě stará a toužila jsem – asi jako každý savec – po lidských dotycích, po společnosti. Chtěla jsem zažít ještě něco příjemného.
Kolik mužů jste poznala přes internet?
Osobně asi tak třicet, to však neznamená, že i intimně...
Jak vás režisérka přemluvila k natáčení? Jste exhibicionistka?
Nemusela mě přemlouvat. Od mládí jsem chtěla hrát ve filmu sama sebe. Jiný by mě tak nezahrál, lépe řečeno, nevystihl. Možná jsem trochu exhibicionistka, například mi nedělá problémy tancovat sama v sále nebo se nechat fotografovat. Nikdy jsem se ale nepředváděla nahá, ani na koupališti. V podstatě jsem stydlivá.
Jak jste přesvědčovala chlapce, aby s vámi natáčeli? Přes internet se většinou seznamují spíše plašší typy...
Přes net se seznamují nejrůznější typy, ale na můj inzerát, v němž jsem zdůraznila, že nehledám machovské typy ani svalovce, zareagovali opravdu hlavně plašší typy. Jen dva z účinkujících byli z internetu, které se nám podařilo přesvědčit, že to bude zábava. Trochu se samozřejmě zdráhali, co na to poví jejich okolí. Ostatní jsou neherci či amatérští herci.
Jací muži se seznamují na internetových seznamkách?
Na net-e je celá řada možností a kategorií, kam se lidi mohou přihlásit. Seznamka Azet je na Slovensku údajně jedna z nejnavštěvovanějších, takže se tam hlásí tisíce lidí nejrůznějšího charakteru.
Nakolik je film upraven oproti realitě?
Měli jsme napsaný scénář, kterého jsme se s režisérkou Zuzou Piussi jen volně držely. Spíš jsme se od něho jenom odrážely a inspirovaly se kromě jiného i mými prožitými zážitky. Často jsme je ale přetvořily a zabudovaly jsme do scény i věci, které se ve skutečnosti nestaly, ale mohly se stát, anebo se staly podobně. Víc scén se točilo s neherci a s jejich souhlasem jako dokument. Jako že se události právě dějí.
Máte děti? Jak jsou staré? Jak se dívají na Váš film?
Mám dvě děti - z každého manželství jedno, třiatřicetiletého syna a šestadvacetiletou dceru. Napřed nebyl ani jeden z nich zrovna nadšen, že chci točit takový film. Od začátku jsem s nimi o všem mluvila, protože spolu máme navzájem úplně otevřený super vztah. Hotový film se jim ale nakonec velmi líbil.
Jaké byly reakce vašeho okolí na Slovensku?
Film hráli zatím jen v rámci festivalu Febiofest v kinech po celém Slovensku. Hlavní slovenská premiéra bude prý až na podzim. Diváci mě však mohli vidět v rozhovorech ve slovenské i české televizi anebo na internetu v traileru z filmu a slyšet v rozhlase. Mnozí čtenáři reagovali v diskusích k mým rozhovorům o filmu v různých časopisech a novinách. Musím říct, že reakce jsou většinou velmi pozitivní, což mě těší. Nejvíc mám radost, že se lidé v kině dobře bavili a že film rozproudil vášnivé debaty na internetu, hlavně mezi mladými. Myslím, že to je známka toho, že mnohé oslovil, že otevřel víc problémů, o nichž lidé přemýšlí. A to byl náš cíl. Myslím, že český producent filmu Čestmír Kopecký měl na to dobrý čuch. Proto si náš scénář vybral. Jsem hrdá, že se do toho s námi pustil tak uznávaný producent, jako je on.
"Babička" Tamara Archlebová (uprostřed)
Žijete stále stejným stylem života?
Jasně. V podstatě se nic nezměnilo. Odpovídám teď trochu víc na různé otázky, ale dělám to ráda, protože všecko se nedalo říct v jednom filmu. Mám díky tomu šanci doplnit některé věci. I když film je už hotový a těžko něco dodatečně dovysvětlím. Mimochodem, chystám další.
ČTĚTE RECENZE |
Netoužíte po stálém partnerovi? Nebojíte se, že jej může film odradit?
Žiji v podstatě dál sama, zatím mi to celkem vyhovuje. Jsem velmi společenský tvor, často se chodím bavit, ale ráda si vychutnávám i samotu a ticho. Nenudím se. Moji rodiče ještě žijí, navštěvuji je tak často jak můžu, a snažím se být co nejvíc také s mými dětmi a s nádhernými vnoučaty, osmiletou vnučkou a o dva roky mladším vnoučkem. Jsou moje největší radost.
Souhlasila jste s názvem filmu "Babička"?
Napřed se mi nelíbil, ale časem jsem si na něj zvykla.
Změnil film nějak váš život?
Ani ne, ale vystoupila jsem z anonymity, "vybarvila" jsem se. S rizikem, že mě lidé buď přijmou takovou jaká jsem, anebo ne. Trochu mám pocit, že mě hodně z nich pozoruje. Setkávám se s usmívajícími se tvářemi mladých, ale určitě se setkávám i s nepřejícími pohledy. Překonávala jsem v sobě velké vnitřní boje. Teď jsem si trochu oddychla. Neudělala jsem film proto, abych na sebe upozornila, ale z vnitřní potřeby vyslovit některé věci o životě, o sobě, o společnosti.
