Industriální a netradiční prostředí staré tovární haly ladilo s některými modely a doplňky, zatímco s jinými se dostávalo do zajímavého kontrastu.
K vidění tak byly nejen extravagantní modely, ale i netradičně pojaté šperky, zejména brože a náušnice, které se těšily velkému zájmu návštěvnic a návštěvníků karlínské haly. Aby ne, vždyť pomocí šikovně umístěné brože nebo zajímavých náušnic můžete vrátit styl svým obnošeným a okoukaným modelů, včetně těch nejnudnějších košil a sak.
maratonVíkendového módního maratonu se zúčastnilo na 80 módních návrhářů a návrhářek, tvůrců šperků a dalších módních doplňků, stejně jako designérů a dalších umělců. |
Mnoho tvůrců se věnovalo také taškám, nejen kabelkám (Mars, Nika 77, playbag...), ale i ekologickým nákupním taškám a síťovkám (Lucila Taschen). Většina autorů navíc uvedené materiály a techniky překvapivě kombinuje.
I příznivkyně a příznivci sportovnějšího stylu si mohli nakoupit u stánků nabízejících oblečení klasičtějšího střihu, ale s originálními, občas i lehce šokujícími motivy a výšivkami. Například kolekce s motivy psů s lidskými těly nebo kolekce zesměšňující církev, politiky nebo populární osobnosti.
Vyrobila jsem si vlastní tričko
Někteří autoři vyzývali své zákazníky, aby zapojili vlastní fantazii a tvořivost. Mohli si vyrobit vlastní placku, šperky z korálků nebo si potisknout tričko motivem podle svého výběru, dokonce i vlastní návrh.
Rozhodla jsem se vystřihnout si motiv z nabídnutých archů a natisknout ho na vybrané tričko z ekologické bavlny. Sedla jsem si tedy k archům a vybrala žlutý motiv, který jsem opatrně vystřihla. Pak jsem podle instrukcí hostesky narovnala na podložku tričko a umístila vystřižený motiv, triko jsem pak zakryla papírem. Slečna mě navedla, jak na triko překlopit lis a jak dlouho mám počítat.
Snažila jsem se být trpělivá, ale asi jsem svých 15 vteřin odříkala moc rychle, protože jsem musela ještě chvíli vyčkat. Pak jsem mohla odklopit lis, odstranit ochranný papír a zvědavě jsem odkryla podkladový papír potisku. A povedlo se: na mém novém zeleném tričku svítil žlutý motiv, který jsem tam (téměř) sama umístila. Není to sice žádné umělecké dílo a nemůže se porovnávat s tím, co se prodávalo kolem, přesto ho budu nosit s radostí a vědomím, že je mým dílem.
Po chvíli procházení mezi jednotlivými stánky jsem uvítala i bar uprostřed haly, kde jsem stejně jako ostatní návštěvníci poseděla, nabrala novou energii a znovu se vrhla do víru originální módy. Oslnila mě široká nabídka originálních ručně šitých tašek, kabelek i obalů na notebooky. Ty byly, stejně jako další zboží, v mnoha cenových kategoriích od těch levnějších až po unikátní kousky, které mohly dosahovat ceny kolem dvou až tří tisíc korun.
Modely na přehlídce předváděly i kamarádky návrhářů
Módní přehlídka začala, jak už bývá zvykem, s mírným zpožděním a kolem pódia uprostřed haly postávalo mnoho nedočkavých diváků. Když se konečně rozsvítila světla, na pódium vtančila Petra Púčiková se svým performance tancem ve stylu indonéských tanečnic.
Následovaly kolekce, často minikolekce o pěti kouscích. O co menší byla kolekce, o to víc se tvůrci snažili prezentovat ji neotřelým a zábavným způsobem. Modelky, v mnoha případech kamarádky autorů, po pódiu vesele poskakovaly a tančily, jiné byly roztomile nesmělé, zatímco někteří tvůrci vsadili na minimalistický pohyb i mimiku.
Přehlídku ukončila performance Lindy Mikoláškové, při které polonahé slečny namalované stříbrnou barvou tančily v bizarních kovových maskách. Dění na pódiu bylo v některých chvílích velmi extravagantní, celkově ve mně ale zanechalo velmi dobrý dojem a častokrát mě zaskočila vynalézavost a vtip návrhářů a návrhářek.
V pátek večer vznikl v pozdějších hodinách problém s osvětlením, kdy toho návštěvníci po setmění, kromě nasvícené módní přehlídky a performance, moc neviděli. To jim ale nezabránilo v bujaré zábavě a tanci pod taktovkou DJs z baru Wakata ještě dlouho po půlnoci. Pořadatelé to ale do druhého dne napravili, zprovoznili tovární osvětlení a v sobotu milovníci módy mohli potěšit své oči až do večerních hodin.
Model Lenky Valevské z její černobílé kolekce
co je code:modeDříve Prague free fashion weekend: prezentace nezávislé módní tvorby. Návrháři, šperkaři a obchodníci na jednom místě. Code:Mode je zřejmě největší akcí tohoto druhu v Praze, rozhodně ale není jedinou. Nejen v hlavním městě můžete v poslední době zaregistrovat vznik občasných trhů, blešáků a bazarů, na které si často najdou cestu právě mladí módní tvůrci, třeba proto, že mnoho z nich recykluje materiál a tvoří tzv. vintage styl. Od svého začátku v roce 2006 prošlo vývojem, modely i autoři jsou vyspělejší a je jich víc. Zájem narostl i ze strany zákazníků. Podle Veroniky Pacíkové, která na organizaci spolupracuje s Jovankou Vlčkovou a Jolanou Teuberovou, jsou dámy s letošním ročníkem spokojené: "Letos akce nabrala mnohem masovějšího charakteru a návštěvnost se velmi zvýšila. Odhadem bylo na pátečních a sobotních přehlídkách víc než tisíc lidí a stovky jich proudily během časných raných hodin až do večera mezi stánky. Spokojenost s akcí je tedy z našich řad vysoká a obdobně reagovali i prodejci, kteří prodali většinu svého zboží." |
Kdo nemá jelena, jako by nežil
Právničky, podnikatelky, herečky, studentky. Ty všechny nosí jelení šperky od Barbory Lacové, která na veletrhu mladých návrhářů Code Mode představila svou novou kolekci.
Její úspěch začal před pěti lety a vlastně náhodou. "Měla jsem mediální agenturu a s tehdejší kolegyní jsme se rozhodly vytvořit originální PF pro naše klienty. Agentura měla v logu jeleny, takže jsme k novému roku rozeslaly brože ve tvaru jelenů. Koženku jsme tenkrát stříhaly manikúrními nůžkami," směje se úspěšná designérka.
"Okolí z jelenů bylo nadšené a pár obchůdků s módou o ně projevilo zájem. A tak to začalo," popisuje Barbora, která se vzdala pořádání reklamních akcí a nyní vyrábí několik stovek originálních jeleních šperků měsíčně. Na plný úvazek.
I když má už tři zaměstnance, stále jeleny vytváří i ona sama. "Pracuji od devíti do devíti. Je to pro mě taková meditace. Lidé mi často popíšou, jak by si šperk představovali, ale i tak do toho vždycky dám něco ze sebe. Když jsem se zpočátku rozhodla věnovat jelenům naplno, bylo to dost náročné. Občas jsem byla na pokraji sil, ale časem se to zlepšilo," popisuje návrhářka, která téměř nedokáže uspokojovat poptávku.
"Měla jsem různé nabídky ze zahraničí, z Japonska, ale já chci, aby to zůstalo v komorním stylu. V tom je celý jejich vtip, že každý kus je originál. Žádnou velkovýrobu neplánuji," říká a dodává, že ani jiný tvar by ji tak nebavil a u jelenů už zůstane. "Jeleni nemají žádné hranice," popisuje vystudovaná ekonomka, která je šperkařský samouk. "Vůbec bych tehdy neřekla, že se to takhle rozběhne."
Okolí ji plně podporuje. "Táta by asi zpočátku výhrady měl, přece jen je to něco jiného než kariéra ekonomky. Ale věřím, že kdyby viděl ten zájem, přijal by to. Bohužel se toho nedožil. Máma je z jelenů nadšená, i když se kvůli nim moc nevidíme," popisuje Barbora, která teď vyrábí mexické jelení náušnice. Objednal si je u ní pro manželku herec Petr Vacek. "Jeleny kupují mladí i starší. Často je vidíte i na právničkách nebo manažerkách, které mají předepsaný oděv a chtějí se nějak odlišovat."
Jelen ozdobený jahodami (uvnitř je schovaná nákupní taška)
