Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Tereza Boučková: Maminka trpí Alzheimerem, ale musím myslet i na sebe

  0:49aktualizováno  0:49
Toužila být herečkou, na DAMU ji ale nepřijali kvůli otci disidentovi. Nedařilo se jí otěhotnět a režim jí znemožnil léčení. Vlastní syn se jí narodil tři roky poté, co s manželem adoptovali dva bratry. Ti jim později udělali ze života peklo. A ani teď si spisovatelka Tereza Boučková nevydechne. Stará se o maminku, která trpí Alzheimerem.

Tereza Boučková | foto: Ondřej KošíkMF DNES

Čtěte v pondělí

Tereza Boučková

Velký rozhovor s Terezou Boučkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Kvůli nemoci jste se ocitla před dilematem mnoha lidí, kteří chtějí pomoci rodičům, na druhou stranu je péče natolik vyčerpávající, že ji přenechají ústavům. Zvažovala jste druhou variantu?
Dokud to půjde, budu se snažit mámě pomáhat, aby mohla zůstat doma. Ona je tam se svým kocourkem spokojená a teď je i hodná. Má dobré sousedy, denně za ní chodí její o dvacet let mladší přítel. Nechci pomlouvat ústavy, určitě je řada těch, kde se o staré lidi dobře starají, ale je to pořád ústav. Stará se tam o vás personál, je to cizí prostředí. Máma je totálně závislá na kocourkovi, toho si do ústavu nemůže vzít. Kdybychom ji od něho oddělili, nepřežila by.

Ústav vylučujete?
Neříkám nekompromisní ne. Pokud by se její stav radikálně zhoršil, nezvládla bych to. Taky musím myslet i na sebe. Zní to drsně, ale člověk si musí nastavit hranice, za které nepůjde, aby to nebylo sebedevastační. I já mám právo prožít ty poslední roky, kdy ještě leccos můžu aktivně dělat, dobře.

Fotogalerie

Péče o člověka s touto nemocí v domácím prostředí ale není jednoduchá.
Tu samou nemoc měli i rodiče mámy. Babička se v poslední fázi hrozně trápila, pořád hledala svoji maminku. Utíkala z domu, ztrácela se nám. Moje máma už se o sebe nepostará. Není schopna sama brát prášky, neumí si nic uvařit, respektive jsme jí museli všechny spotřebiče schovat, protože by uhořela.

Tereza Boučková

  • Tereza Boučková (59) je dcerou spisovatele Pavla Kohouta a Anny Kohoutové, asistentky režie. Má starší sourozence Ondřeje a Kateřinu.

  • Vystudovala gymnázium, na vysokou školu nebyla kvůli otci disidentovi přijata.

  • Pracovala tak jako uklízečka, pošťačka, domovnice, balila gramofonové desky...

  • Rok před revolucí jí vyšla první kniha Indiánský běh, na její motivy později napsala scénář pro televizní film Zemský ráj to na pohled. Je také autorkou scénáře k filmu Smradi

  • Její nejprodávanější knihou je Rok Kohouta (2008) s téměř 60 000 prodanými kusy. Na podzim jí vyšla kniha Život je nádherný.

  • Je podruhé vdaná, s manželem Jiřím adoptovali dva romské chlapce, bratry, poté se jim narodil vlastní syn.

Jak to řešíte?
Platíme její sousedce, která mámě ohřívá jídlo, dává kocourkovi, nosí jí večer prášky... Vy si sice můžete koupit službu roznášení prášků na sociálním odboru, ale večer je nikdo nenosí. Přitom ty, které zpomalují Alzheimerovu nemoc, se musí brát právě večer. Bohužel stát dělá všechno pro to, abyste se k příspěvku na péči, díky kterému můžete nemocnému spoustu věcí zaplatit a péči si ulehčit, nedostali. Úředníci si hledají důvody, proč vám ho nedají. Zajímavé ale je, že kdybychom mámu dali do ústavu, tak ten si ze dne na den zařídí ten nejvyšší příspěvek, co lze získat. My jsme i na ten nejnižší dosáhli, až když sestra najala právníka.

Vaši sourozenci žijí v zahraničí. Neštve vás, že jste tady na všechno sama?
Tyhle pocity jsem si zakázala.

Takže tam ale byly.
Samozřejmě. Někdy jsem měla pocit, že by mohli přijet častěji a víc se zapojit. Ale žijí daleko. Něco jsme si vyříkali, něco jsem v sobě potlačila. Snaží se pomoci, ale jsou tu minimálně. Abych nepodléhala některým nepříjemným pocitům, řekla jsem si, že se přece o maminku starám taky kvůli sobě. A fakt je, že nejvíc se o ni zatím stará její dávný přítel. On mámě vrací ty roky, kdy o něj pečovala a dělala mu zázemí. Přitom by už dávno nemusel. Velmi ho obdivuju.

Lékaři tvrdí, že Alzheimer do pár let bude velmi rozšířené onemocnění. Donutila vás situace s maminkou přemýšlet o vlastním stáří?
Myslím na to neustále. Pořád řeším, co mám dělat, abych do toho nespadla, protože jediné, co se o nemoci ví, je, že má i genetické dispozice. Ale moje máma to taky řešila, strašně se té nemoci bála a pak propukla a nemohli jsme ji vůbec dostat k doktorovi. Pamatuju si, jak kdysi tvrdila, že než žít tak, jako ke konci žili babička s dědou, spáchá sebevraždu. Taky si to někdy říkám. Ale potíž je v tom, že u Alzheimera nepoznáte, že už to začalo. Je to plíživý proces.





Hlavní zprávy

Recept: jablkovo–ořechový koláč
Recept: jablkovo–ořechový koláč

Zdravá rychlovka pro celou rodinu.




Curaprox CS 5460 Ultra Soft 3 ksCuraprox CS 5460 Ultra Soft 3 ks

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.