Černé vlasy, stažené do culíku, jí spadají pod lopatky. Na sobě má krátkou černou košilku se zlatými kroužky. Výstřih téměř nestačí zakrýt její větší poprsí. O své profesi mluví otevřeně a přímočaře.
"Začátky byly hodně těžké. Nevadilo mi to, že do klubu někdo přijde a dívá se na vás jako na kurvu, ale to, jak na vás ten chlap vleze. Začátky jsem obrečela. Dneska si za klientem představím Vina Diesela a hned je mi líp. Nemusím jít s každým, ale kdybych brala jen krasavce, tak si nevydělám," říká.
Večer při testování prostitutekOrganizace Rozkoš bez rizika poprvé do terénu vzala novinářku |
"Člověk se musí hodně přetvařovat. Že nás sex baví, to říkáme chlapům, ale když jich na vás za jednu noc vleze pět, tak se z vás stane frigidka."
Hlavní motivací pro ni jsou peníze. Před Vánoci si dokáže vydělat za tři týdny 40 tisíc korun. Zbytek roku ale už tak úspěšný není a někdy se výdělek pohybuje okolo 10 tisíc.
"Chci pomáhat rodině. Otec je nemocný, matce zůstaly dluhy z podnikání. Moje sestra má dvě malé a byt na hypotéku," vysvětluje. Když pracovala na benzince, vydělávala osm tisíc, z těch by - podle vlastních slov - všechno neutáhla. Na otázku, zda rodina ví, co dělá, zní jednoznačné NE. "Otec by nás zabil a matka by se trápila, že pro nás v životě neudělala tolik, abychom takovou práci dělat nemusely," říká.
O práci ví její sestra. Sama totiž v klubu pracuje. "Když jsem utekla ze Slovenska před svým přítelem, neměla jsem kam jít. Jela jsem proto za sestrou do Tábora. Pracovala tam v klubu," popisuje.
Zajištění rodiny je ale vykoupeno vysokou cenou. "Člověka ta práce změní. Úplně," říká žena. "Mám problém si někoho najít, protože vím, že doma jsou chlapi jiní než tady," říká. Podle ní se klienti chovají jinak v posteli a o svých ženách v klubu nemluví příliš lichotivě. I přesto, že se mladá žena živí prostitucí, nedokáže si například představit, že by její přítel šel do klubu a zaplatil si sex.
"Nikdy bych nebyla s chlapem, který by mě vytáhl z klubu. Vyčítal by mi, čím jsem se živila," mluví o další rovině vztahů a přemýšlí: "Je špatné potkat chlapa a neříct mu, co dělám. Jenže když mu to řeknu, jednou to na mě vykřičí."
A lidská důstojnost? "Časem se člověk naučí nevnímat, co o nás chlapi říkají. Pokud mě někdo urazí, pošlu na něj sestru a ta ho profackuje," směje se mladá žena.
Jenže ne všechno "facky" spraví. "Když jsem pracovala v podniku v Táboře, tak se to o mně vědělo a nikdo mě nechtěl zaměstnat," popisuje problém, se kterým se setkala. "Pokud odejdu z klubu pryč, pak to bude na daleké místo, kde mě nikdo nepozná."
