Poslechněte si vaši pohádku: Připravím Sama do školy a budu máma na plný úvazek...Proč to dopadlo jinak?
Nelžu! Rok jsem teď byla doma a jako hospodyně, partnerka a matka budu fungovat dál. Nemám práci v rádiu a pracovat budu až večer. Začátek VyVolených se posunul, takže do čtyř, půl páté budu doma.
Bez práce už se vám doma nelíbilo?
Ten rok mi dal hodně. Najednou vidím rozdíl mezi zamilovat se a milovat. Naučila jsem se fungovat doma, dělit se o starosti s partnerem. Smekám před ženskýma, které jsou doma třeba šest, sedm let.
Takže už vám byla doma přece jen dlouhá chvíle?
Ne, je v tom jen ješitnost. Třetí řada, že by byla beze mne? To ne!
Co na to Sam?
Myslel, že když vezmu VyVolené, nepůjde do školy. Těší se sice, ale asi tuší, že školka je školka.
Jak bude vypadat jeho první školní den?
Klasický scénář. Doprovodíme ho do školy, první hodiny jsou společně s rodiči...
Pak půjdete domů a ve čtyři odjedete na natáčení. Nebude vám smutno?
Nebude. Vím, že je o vše postaráno a já prostě jen jdu do práce.
Doufám, že otěhotním
Spoléháte na přítele Jiřího Chlebečka, ale na jaře jste měli krizi. Zaskočil Vás esemeskou, že chce být sám...
Dva nebo tři týdny jsme pak spolu nebyli a tu zprávu jsem mu ještě neodpustila! Ale od té doby je náš vztah jiný. Přestala jsem testovat, jestli mě miluje a Jirka také pochopil, že pokud má starosti v práci, s nimiž nemám nic společného, že není ostuda, abych o tom věděla.
To byla příčina té esemesky?
Ano. Měl problém, chtěl si ho vyřešit sám a reagoval takhle radikálně. Poučili jsme se z toho a jsme vůči sobě otevřenější.
Bude otcem vašeho druhého dítěte?
Možná by se mohla opakovat krásná staročeská situace, že by si mě vzal, když bych byla těhotná.
Miminku se tedy nebráníte?
Jasně že nebráníme, já jsem v tom vztahu hrozně šťastná. Přestala jsem si konečně myslet, že jsem kluk. Začínám se chovat jako ženská, nediktuji věci, jsem vůči chlapům pokornější, nechávám partnera rozhodovat. Dřív se všechno podřizovalo tomu,co řeknu.
Co když otěhotníte teď v čase VyVolených?
To doufám, že se tyhle věci přihodí. Nevolností ani bolesti se nebojím.
Jenže co když by těhotenství ohrozilo vysílání? Na Primě musejí mít docela nahnáno. Kde by sehnali náhradní moderátorku?
Kdybych přišla do jiného stavu a Prima mi řekla: no jo, to ale nemůžeš! Tak už večer nejsem na přenosu.
Řekla byste to, kdybyste v době vysílání otěhotněla?
Ne. S takovou informací mohou ostatní kdykoliv účelově naložit.
Kdybyste v době natáčení musela k lékaři, tak byste raději lhala?
Přehodila bych si lékaře, snažila bych se tím vším prokličkovat.
Jsem závislá na rituálech
Kde máte jistotu, že Jirka je ten pravý?
Najednou přestanou zabírat slova a fungují činy. Umíme se vzácně dělit o povinnosti, to jsou věci, které mě dělají klidnou. Ženský práce ale zůstávají a zůstanou na mně, protože nechci, aby se můj muž cítil zvláštně.
Co si pořídit třeba paní na úklid?
To nechceme.
Nepůsobíte zrovna jako nadšená kuchařka.
Ale já jsem výborná kuchařka! Vařím denně a ráda.
A co žehlení košil?
To je úmor. A já je navíc nechávám přeschnout. Ale maminka mi poradila, že žehlení nejlépe ubývá večer při televizi.
Kdo bude žehlit, když teď budete večer co večer v práci?
Musím žehlit dopoledne, když bude Sam ve škole. Jirkovi bych si nedovolila říct: vyžehli si sám.
Mít pomocnici byste považovala za selhání?
Naprosto. Je to dáno mou drogovou minulostí. Tyhle drobné, běžné úkony mě drží pohromadě.
Víte o tom, že takovým ženám, které vydělávají slušné peníze, starají se o děti a o domácnost se s prominutím říká tažné krávy?
Říkám jim superženy. Já se jen snažím udržet si to, co mě postavilo na nohy, a to je běžná činnost. Ve chvíli, kdy je Samuel pryč a Jirka řekne, tak nevař, už mám nepříjemné pocity. Já mám tyhle práce jako celoživotní berli.
Přece si místo vaření můžete číst knížku...
Asi k tomu musím asi dospět. V tuhle chvíli jsem zřejmě ještě stále závislá na svých rituálech. A jestli mají vymizet, stane se to asi aniž by to člověk plánoval.
Jsem důsledná a chválím
Máte někdy chuť na drogy?
Vůbec. Bylo to dno, kdy jsem se drog nebyla schopná vzdát ani kvůli synovi! Zachovala jsem se jako hyena.
Byla jste sama ze sebe zhnusená?
Určitě.
Jak vás tehdy Samuel přijal?
Krásně. Mámě vděčím za to, že vždycky poctivě držela tu gloriolu maminky. Vzájemnou důvěru jsme pak posilovali tím, že se učil padat mi po zádech volně na ruce. Zpočátku koukal, jestli tam ty ruce opravdu jsou.
Kdy se s vámi poprvé pomazlil?
Mazlit se vůbec nechtěl.
To musí být pro matku hrozné.
Pro narkomanku ne. Mateřské instinkty byly drasticky poničené. Poprvé mě jen letmo pohladil a odešel. On ale nikdy nebyl mazlivé dítě. Raději má pochvaly, kdy cítí, že jsem na něj pyšná. Kdy sám prokáže, že ví, co je správné a co ne.
Kdy jste mu nejvíc ublížila?
Můžu mu ublížit kdykoliv, pokud mu křivdím a vždycky to bude nejvíc. Ale myslím, že jsem mu doopravdy ublížila v prenatálu.
Rodila jste se dvěma gramy heroinu v krvi. Projevilo se to na něm nějak?
Nemyslím si. Hyperaktivní není, nedělá nic bezmyšlenkovitě.
Po porodu jste prý hned utíkala shánět další dávku...
Ne, odjela jsem na dva měsíce na chalupu rozhodnutá, že s tím přestanu a vzápětí jsem nastoupila do léčebny. Sam zůstal u rodičů.
Kojila jste?
Vůbec a byla jsem za to všemi z rodiny kamenovaná. Jenže je ani nenapadlo, že nejsem čistá. Pravdu jsem znala jen já a celé dny přemýšlela, jak a komu to řeknu! Nakonec jsem napsala tátovi do počítače dopis.
Jak zareagoval?
Okamžitě mi vzal všechny věci a řekl, že nastupuji léčbu. O kluka že se postarají a po vyléčení mám u nich dveře otevřené. Do té doby že mi ale doma nikdo neotevře. Jenže pak zemřel, já z léčebny utekla a máma mi otevřela. A začalo to znovu.
Máte jí za zlé, že vás pustila domů?
Kdyby mě tenkrát nepustila domů, mohla jsem možná závislost překonat dřív. Ale nemám jí to za zlé. I ona na to časem přišla a prohlásila: nic mi nevykládej, mě už to nezajímá! Pro mě z toho plyne poučení: vůči Samuelovi bych byla radikálnější, protože to jediný má význam a funguje.
Vzala jste si z výchovy svého otce ponaučení?
Na rozdíl od něj, já Sama chválím. Často a důrazně. To jsi na sebe pyšnej, říkám mu, i když nejde o velké věci, ale třeba o to, že si po sobě poprvé ustlal. Od táty jsem naopak přijala důslednost. Dívám se na něj teď tak, že byl trochu psychopat, ale na druhou stranu vím, že on si mohl dovolit lpět na charakteru a cti, protože sám se podle toho choval. Je mi líto, že se podepisoval na našem sebevědomí, ale to já teď napravím u Samuela.
Mazlení s tátou je zvrácené
Mazlil se s vámi někdy?
Jéžiš to VŮBEC! Já bych ale ani moc netoužila mazlit se s vlastním otcem.
Ale dcery se rády mazlívají s tatínky...
Když vidím Jirku mazlit se s Diankou, koukám na to jak na zrůdné zjevení. Přijde mi to i zvrácené. Táta to nedělal. Jen abych vám ho vykreslila, já třeba stála v obýváku, on prošel kolem, dal mi záhlavec a řekl: Co ty tady stojíš? Ale řekl to s láskou, jako by chtěl říct, já tě mám tak rád, ale tahle slova mu nešla přes pusu.
A co vy a Sam? Mazlíte se?
Rozhodně se s ním nechodím mazlit. Občas přijde, ale ne že by se po mě plazil, ale položí si hlavu, je rád, když ho pohladím po vlasech a je v tom moře citu. Někdy za mnou ráno vleze do postele a povídáme si. A tam cítím, že je mezi námi nádhernej vztah, ale opravdu to není "válení sudů". Ale ani já jsem po nějakém mazlení nikdy moc neprahla.
Změnil se syn, když má teď o tři roky starší sestru?
Je do Dianky zamilovanej. Řekl jí to, ale ona ho odbyla. Plakal. Spíš než sestra ho změnila přítomnost chlapa. Má teď svého hrdinu, s nímž se ztotožní.
Je váš přítel na Sama přísný?
Jejich vztah prochází vývojem. Nejdříve příkazy vycházely jen ode mě, on se přidával postupně. Na rozdíl ode mne ale třeba vůbec nezvýší hlas a Sam ho respektuje. Teď jsme spolu vyřešili, jak dát Samovi najevo, že jeho oblíbené figurky stojí peníze.
Co jste vymysleli?
Dali jsme Samovi šanci si na ně vydělat. Pomáhá doma a začalo ho to bavit. Myje a utírá nádobí, luxuje, je za to pochválenej a ještě sbírá body. Za prázdniny už má 350 korun. Prvního září má svátek, tak ho teď připravujeme na to, že si hračku půjde sám vybrat, sám si ji zaplatí. Má svůj cíl a jde za ním - to je ostatně jeho povahový rys.
Psychologové tvrdí, že jedna nevhodná věta může dítěti zničit sebevědomí, třeba na celý život.
Souhlasím. Táta mi jednu řekl větu, na kterou v životě nezapomenu: nejsi hezká, měla bys být aspoň chytrá. Trefil se do věku, kdy jsem o sobě pochybovala a ta jeho pravda byla tehdy tak krutá!
Kdy jste si přestala myslet, že jeho věta platí?
No...já v tom jedu pořád. Teď si ale uvědomuji, že možná předvídal, protože se cítím svobodnější, že nemusím řešit takové povrchní věci, jako jsou módní trendy.
Ani teď v záři reflektorů, si nebudete připadat sexy?
Já spíš budu doufat, jestli z pod té vrstvy makeupu vůbec dokážu vykouknout ven.
Jste se Samem domluvená, že mu z obrazovky občas zamáváte?
Nic takového pěstovat nebudu. Rozhodně se na VyVolené dívat nebude, protože bude vstávat do školy.
Šoubyznys už nesnáším
Co dál po VyVolených? Zase přijde pohádka o mamince na plný úvazek?
V šoubyznysu nemůžu zestárnout. Byla bych nešťastná. Už vidím kam to směřuje: nemusíte nic umět, stačí, když budete dobře vypadat a naučíte se pár vět. Ztrácí se řemeslo, a to všude. Chtěla bych zpátky první republiku.
To nepůjde, co s tím?
Po třetí řadě bych si chtěla udělat maturitu a pak jít na práva. Sešla jsem se už s ředitelem gymnázia a zjišťovala, zda by mi mohli něco uznat z učiva na konzervatoři. Měla bych individuální plán, ale nechci nic ošidit.
Myslíte, že mezi právníky je lepší svět?
Nehledám lepší svět, ale něco, o čem může člověk říct ještě v padesáti: já to umím. A je jedno jestli má 70 kilo a vyražené zuby. Mně by stačilo, kdyby mi dobře fungoval mozek a kdybych do něj ještě narvala nějaká fakta. Zatím vstřebávám samé nepodstatné informace, které už třeba ani zítra nejsou pravda. Zůstává jen to, co se děje v rodině, protože to pravda je.
