Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Tereza Maxová: Nového manžela mi shání syn

aktualizováno 
Na Štědrý den udělala radost nejen svému synovi Tobiášovi, ale i dalším stovkám dětí v dětských domovech. Modelka Tereza Maxová. Má za sebou další Vánoce v Africe. Oslavila je tu s celou rodinou. Až na dánského manžela, který ji opustil.

Tereza Maxová | foto: Dalibor Puchta

Tereza Maxová vypadá za každých okolností přirozená. Ať už fotí reklamu na luxusní parfém, rozdává dárky v dětských domovech nebo pije kapučíno v přecpané pražské kavárně a odpovídá na otázky.

„Jestli se někde stydím? Ani ne. Zajdu i do veřejného bazénu. Ať se všichni podívají na mou celulitidu. Kdybych se měla bát přijít mezi lidi, tak dopadnu jako Michael Jackson,“ říká pobaveně.

Když začne vyprávět, téměř není k zadržení. Řekne, který dárek by ji potěšil, ale své přání do nového roku neprozradí. Dokonce nepoví ani to, zda se z Monaka přestěhuje natrvalo do Prahy. Tento rok strávila nějaký čas u své matky v paneláku na Jižním Městě.

„Neplánuju. A chci si taky něco nechat pro sebe. Nejsem nadšená, když se vidím v novinách. Jde mi jen o to, aby se psalo o věcech, které jsou důležitější než můj soukromý život. Třeba o mé nadaci,“ tvrdí.

Během rozhovoru jí na mobil píše monacký princ Albert. Ptá se, jaký pozdrav vymyslel pro její vánoční charitativní koncert zpěvák Bryan Adams. „Prý aby to nenapsal stejně, ale možná ho zatím jen nic nenapadlo,“ žertuje pětatřicetiletá rodačka z Pardubic.

Stále patří mezi nejlépe placené modelky na světě, její nadace brzy oslaví deset let, během nich rozdala více než sto dvacet milionů korun.

Jaký dárek od vašeho syna vás nejvíc potěšil?

Dal mi pokaždé nějaký školkovský výrobek, hlavně výkresy. Nejhezčím dárkem jsou jeho reakce v průběhu Vánoc. Na vánoční besídce hrál Tobík Josefa a zpíval. To jsem si užila.

Jak mu to šlo?

Měl tam herecký výstup, přenesl postýlku s Ježíškem, políbil Pannu Marii a krátce u toho něco povídal. Viděla jsem, že pořád kouká na paní učitelku, jestli to předvádí dobře. Udělal pár chyb, ale já na něj byla samozřejmě pyšná. On je exhibicionista, jeviště se nebojí. Chodí do tanečního kroužku, kde je jediný kluk, takže se o něj holky perou. Navíc vždycky dostane tu nejlepší roli – všichni kolem něj tančí třeba hmyz a on je motýl. A pak vystoupení zakončí zvednutím palce, jako že je jednička.

Je zvyklý na „publikum“, berete ho s sebou do společnosti?

Snažím se oddělovat práci v nadaci a soukromý život. Nejsem moc ráda, ani když se mnou Tobiáš jede na nějakou akci. Spíš ho držím v ústraní. Ale navštěvuje se mnou kojeňáčky a dětské domovy. Když byl poprvé, v roce a půl, byl zaskočený z toho množství dětí. Asi se bál, že ho tam nechám. Držel se mě a brečel. Dnes už je větší, nedávno mu bylo šest, dá se mu leccos vysvětlit.

Když přijde teď do dětského domova, je k dětem přátelský?

On je takový zamlklejší typ. Nejradši si hraje sám, ale k malým dětem se chová jako velký brácha. Má pocit, že by je měl ochránit. Miminku podá dudlíka, pohoupe, pochová. A potom se mě jen tak zeptá: „Maminko, a kdy budeme mít taky takový miminko?“

A co odpovídáte?

Říkám si: „Už tě do toho kojeňáčku radši brát nebudu. (smích) Přicházíš na divné myšlenky.“

Připravujete ho, že se jednou bude muset dělit?

Snažím se ho odmala vést k tomu, že na světě není sám. Loni před Vánocemi jsme probírali hračky a zeptala jsem se ho: „Co dáme dětem?“ Řekl mi, že něco vybere, a když jsem se za několik minut vrátila, na hromádce ležela autíčka bez kol, nějaký plyšák bez ocasu a hračky, které měl uložené celý rok v bedně. Tak jsem mu řekla: „Tobi, takhle ne! Teď vybereš svou nejoblíbenější hračku a tu jim dáme.“ Bál se, že přijde o Game Boye (digitální hry) nebo o svoje přenosné DVD, a tak radši udělal druhý výběr, aby to neprobrala maminka. (směje se)

Myslíte, že je rozmazlený?

Jo, to můžu objektivně posoudit. Je první vnouče, každý se mu snaží všechno vynahradit, protože pořád cestuje a všichni si myslí, že tím nějak strádá. Má dánského tatínka a dánský způsob výchovy je velmi mírný. Za zlou byla vždycky maminka. Myslím si, že děti sice potřebují bezpečí a pochopení, ale i nějaké hranice.

Jaký jste mu koupila nejdražší dárek?

Nekupuju velké hmotné dary, mám pocit, že stejně všechno dostane od příbuzných, a když pod stromečkem rozbaluje už 154. dárek, ani si to nedovede užít. Raději vezmu celou rodinu na cestu spojenou s nějakým zážitkem. Minulý rok jsme strávili Vánoce v Jihoafrické republice, na safari. Předtím jsme byli na lyžích, kde měl syn i překvapení se Santa Clausem. Když byl malý, vzala jsem ho do Disneylandu, ale tam se všeho bál a celý den probrečel. Lekl se i Mickeyho, když ho pohladil po vlasech.

A co si přál k Vánocům? Přece píše Ježíškovi, ne?

Píše Santa Clausovi. On má ty tradice znásobené – rodina jeho dánského tatínka se vždycky snažila udržovat své zvyky, naše zase české. Když jsme byli ve Francii u přátel, slavily se Vánoce zase po jejich.

To je přece všude podobné – pohodová atmosféra a dárky...

V Dánsku se tancuje kolem stromečku, dárky nosí Santa v pytli, jí se kachna plněná švestkama. My máme zase kapra ve vaně a Tobík má štěstí, že pozná všechno.

Co jste objevila na jeho přání Santovi?

Teprve nedávno se naučil písmena a píše v angličtině. Uznává velkého hrdinu Jacka Sparrowa z filmu Piráti z Karibiku, takže si přeje nějaké postavičky, sbírá figurky zvířátek a filmových hrdinů. Všechny je vozí s sebou, když cestujeme. Kdekoli je – v restauraci, na letišti nebo v letadle – rozestaví si je a hraje s nimi příběhy. Všechny je má pojmenované. A sám si vypráví: Tenhle bydlí v nebi a má létacího koně... A když k němu přijdu, že chci být třeba sněhulák, jestli si s ním můžu hrát, tak mě vůbec nevnímá. Má svůj svět, obrovskou fantazii a vytváří si vlastní hry a příběhy. Nikdo další nezná pravidla. Zvířátka má podle nějakého klíče vystavená do řady. Běda, když mu je přehodíte, on to hned pozná.

Co mu spolehlivě udělá radost?

Nejradši je, když mu dáte euro. Jde do automatu a vytáhne si tam tu největší kravinu: třeba žvýkačku nebo hopíka. Pak to rozdává celé rodině. Nebo miluje kindervajíčka, protože tam vždycky najde překvapení. Česky tomu říká odměnka. Nedávno jsem mu koupila společenskou hru. Jedna se jmenuje Nešťourej se v nose a druhá Dávej bacha! Děti se tam učí pravidlům společenského chování zábavnou formou. To ho baví. Místo pohádek poslouchá raději příběhy ze života – třeba o tom, jak jsem byla malá.

Kolika lidem jste letos koupila vánoční dárek?

Jsem systematická Panna. Měla jsem seznam a škrtala, abych na nikoho nezapomněla.

Řádově?

Mám rozvětvenou rodinu a hodně přátel. Nejbližší jsem vzala na koncert Bryana Adamse v Praze, bylo nás tam tak 40. Prostě Hujerovi. Padesát dárků určitě a další pro děcka z domovů. Kdysi jsem dostávala balíčky hlavně já, přitom jsem nakreslila výkres, koupila mýdlo s jelenem nebo živé květy. Teď se to obrátilo.

Pamatujete si, co jste dostala jako patnáctiletá?

Tenkrát jsem si přála lyže, přezkáče a dobrý vázání. Šmejdila jsem doma a objevila jsem místo markera jen gertsche, a to jsem byla docela otrávená. Chtěla jsem mít na vázání taky tu moderní patičku.

Vy jste nechtěla hezké oblečení?

Ne, vždy jsem byla praktická. Když jsem něco chtěla, vydělala jsem si na brigádě. Za oblečení neutrácím moc ani teď. Hlavně to musí být něčím originální a pohodlné.

Co jste si letos přála od Ježíška?

Taky nějaké překvapení. Všichni se mě ptají, co potřebuju. Objednala jsem si nějaké filmy a knížky, takže jsem předem věděla, co pod stromečkem najdu. Bohužel.

A co vás příjemně překvapilo?

Od bráchy jsem dostala originální dar – kupon, na kterém bylo napsáno: Na jeden den ti pohlídám Tobíka. Úžasný dárek vymyslela má teta. Dala mi kroniku naší rodiny s fotografiemi a příběhy. Děda byl pokladnice příběhů, dožil se 92 let a zažil první i druhou světovou válku, prošel koncentračním táborem. A na všem si našel něco pozitivního. To je báječná vlastnost. V každé době dokázal být šťastný. Mluvil několika cizími jazyky.

Vyrazil po roce 1989 do Evropy?

To ne. Ale když jsem měla prvního francouzského partnera, tak rodině překládal a byl na to pyšný. Dědouškům z protifašistického odboje zase nosil moje booky plné fotek a chlubil se, že to je jeho vnučka Teruška.

Vánoce jste už podruhé oslavila v Jihoafrické republice. Loni jste se tak prý vyhnula přípravě štědrovečerní hostiny, kterou dělávala vaše matka nebo rodina manžela.

A teď to tak je zase. (smích) Ale už mám aspoň recept na bramborový salát.

A zkoušela jste ho?

Ne, ale řízky už jo a povedly se. Upeču bábovku, umím zelňačku a guláš. S tím jsem byla vždycky v Monaku za hvězdu. Všechno tam dělají lehoučké na olivovém oleji. Tož já jsem tam dala hroudu másla. Cukroví peče maminka a paní Poděbradská, která mi někdy pomáhá s Tobíkem. Ta má krásný maličký kousky. S tím těžko můžu soupeřit. Svýma usmolenýma rohlíčkama nikoho neokouzlím.

Nepřemýšlela jste, že zůstanete přes svátky v Praze?

Když už bychom měnili plány, tak by asi zůstalo u Monaka. Taky si dovedu představit oslavy u přátel na Moravě: se slivovičkou a s dobrou moravskou kuchyní. O Vánocích mě někdy přepadne taková melancholie. Když třeba zemřel dědeček a najednou tam bylo o jednoho míň, přišlo mi to smutný. I letos tam jeden člověk z rodiny chyběl.

Myslíte vašeho muže. Ale ten s vámi nebyl na Štědrý večer už loni.

Ano. Takže radši jedu někam daleko a slavím s lidmi, které mám ráda.

Tobiáš se vás neptá, kde je táta?

Oni si udělají Vánoce předčasně, vídají se. Tyhle dnešní děti jsou kosmopolitnější, my jsme vyrůstali s večerníčkem, Sandokanem a se svými tradicemi. Byli jsme zalezlí doma a jednou za deset let jeli do Jugoslávie. Tobiáš je vlastně všude doma, všude se přizpůsobí, mluví několika cizími jazyky. A že rodiče bydlí odděleně, je bohužel dnes docela běžná věc.

Jste také z rozvedené rodiny a měla jste mužský vzor v dědečkovi. Co Tobiáš?

On určitě vzhlíží ke svému otci, říká mu Dedíček, a u nás v rodině zase k bráchovi. Ten teď taky čeká rodinu, takže Tobík už nebude sám, nastanou pro něj krušné časy. I pro mě, protože si nedovedu představit, že bude brácha chtít moji mamku taky na hlídání. Ale těch vzorů je víc. Když byl Tobiáš malý, nastoupil do mezinárodní školky, kde si oblíbil ředitele Selbieho. Když jsem mu něco řekla, tak mi anglicky odpovídal: But mistr Selbie said... (Ale pan Selbie řekl...) Tobíka si získal hlavně tím, že s ním jednal s klidem, to maminka na něj někdy doma zvýší hlas. Kvůli němu dokonce Tobiáš začal hrát fotbal.

Jaký má vztah k monackému princi Albertovi, se kterým se přátelíte? Bere ho jako kamaráda?

On to moc neřeší. Princ Albert a jeho přítelkyně Charlene naučili Tobíka potápět. Nemohla jsem ho dostat z vody. Jednou na to bude určitě rád vzpomínat.

A co ho naučil Bryan Adams?

Hrát na harmoniku.

Hledá vám ženicha?

Nabízí mi ty svoje vzory. Třeba mistra Selbieho. (smích) Mého bratra. Spidermana, Supermana a Jacka Sparrowa. Samé dobré partie. A taky říkal, že by si mě vzal sám, ale že jsem na něj moc stará a že bychom se nemohli líbat. Tak to vidíte.

Jaký by měl být váš partner?

Tak já bych brala něco mezi Jackem Sparrowem a Supermanem. Charizma prvního, nadpřirozené vlastnosti druhého.

Měl by to být zase sportovec, cizinec?

To jsem nikdy neměla jako podmínku. Líbí se mi muži, kteří mají pro něco vášeň, protože pak ji mají i pro mě. Chtěla bych kreativního, rovnocenného partnera, ale to neznamená, že musí vydělávat moc peněz. Člověka, který vás bere se vším všudy, dokáže vás respektovat a vy si ho můžete vážit. Takového, který se dokáže vypořádat s částečnou ztrátou soukromí, nebere vážně bulvár a důvěřuje vám. A taky občas dokáže být ten druhý – netrpí, třeba když si ho na nějaké akci novináři nevšímají, chápe, že na něj v tu chvíli nemáte čas. Zní to jako klišé, ale pro mě je nejdůležitější tolerance. Když láska vyprchá, musí tam něco zůstat.

Tenhle rok byl pro vás rokem návratu domů. Jaký by měl být ten, který přijde?

Když bude tak dobrý jako letošní, nebudu se zlobit. Hlavně, abychom byli zdraví. Není to fráze. Nedávno mi při focení spálili ostrým světlem rohovku a byla jsem dva dny skoro slepá. Zrušila jsem práci a byla odkázaná na pomoc druhých. Nevěděla jsem, kdy je noc a kdy den. Nic příjemného.

Co vás čeká příští rok?

V soukromém životě se nechám překvapit, doufám, že příjemně.

Tobiášovi musíte najít školu, že?

Už chodí do mezinárodní školy, má za sebou první třídu.

Dáte ho do školy v Česku?

Uvidíme. S takovými otázkami na mě nechoďte. (směje se) Nerada plánuju.

Chcete být častěji v Praze, nebo v cizině?

Stále žiju v Monaku, ale budu tady určitě častěji. I proto, že jsem se tu stala tváří jedné kosmetické firmy. A hlavně kvůli mé nadaci – máme desáté výročí.

Budete hledat další finanční dary?

Nejen to, chceme, aby se lidi dozvěděli, že tady v Česku máme problém. Nechtěli bychom jen pomáhat materiálně, ale změnit tady ten systém, který dává přednost ústavní péči před náhradní rodinou. Chceme postupně dostat děti z ústavů, založit profesionální pěstounské rodiny jako třeba ve Švédsku. Víc investovat do vzdělání, obrátit se na evropské fondy. Začít zkrátka lobbovat za změnu.

Myslíte, že to jednou dotáhnete na prezidentku České republiky, jak vám prorokoval zpěvák Bryan Adams?

To je takový fór. Převzal to od zahraničních fotografů, kteří mi říkali „Czech president“. Pořád jsem totiž mluvila o Praze, její historii, o pivu, o kremžské hořčici a Studentské pečeti.

Program už máte. Kdyby byla přímá volba, šla byste do toho?

Pak bych mohla snáze ovlivnit změnu zákonů. Ale byla by to ještě větší ztráta soukromí, další zápřah, měla bych ještě míň času na Tobiáše.

Takže?

Jsem apolitický člověk. A víte, co by řekli lidi? Že jsem se zbláznila.

Nadaci pomáhá i princ
I monacký princ Albert a režisér Miloš Forman gratulovali modelce Tereze Maxové k 10. výročí její nadace. Na slavnostním večeru v Národním divadle před dvěma týdny zazněl ze záznamu jejich osobní vzkaz. Zpěvák Bryan Adams jí pak zazpíval Happy birthday. S ním Nadace Terezy Maxové spolupracuje víc než rok, podílel se na náramkovém projektu Fashion for kids a je čestným členem výboru nadace, pro pomoc opuštěným dětem. Pod patronátem má přes 200 kojeneckých ústavů a dětských domovů v Česku, za 10 let rozdala víc než 120 milionů korun. Příští rok se nadace díky monackému princi Albertovi stane součástí otevíracího ceremoniálu formule 1 v Monaku. „Oslovil dvanáct žen. Princeznu Stephanii či Sarah Fergussonovou a mě zvolil za Lady May. Květen bude ve znamení pomoci českým dětem,“ říká Maxová. „Princ ví, jak to u nás vypadá. Byl se podívat v pražských dětských domovech a viděl, co pro děti děláme. Poznal, že jsme parta nadšenců, kteří se snaží změnit svět k lepšímu. Kvůli formuli se do Monaka sjedou lidé z celého světa a je to velká možnost, jak prezentovat tuto problematiku.“
www.nadacetm.cz
Autoři:




Nejčtenější

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Chrissy Teigenová (Beverly Hills, 26. února 2017)
Chrissy Teigenová: Kvůli dalšímu umělému oplodnění končím s alkoholem

Modelka Chrissy Teigenová (31) prozradila, že se dostala do stádia, kdy byla závislá na pravidelné konzumaci vína. Denně si dopřávala několik skleniček a...  celý článek

Ilustrační fotografie
Aktovka musí sedět přesně, těm na kolečkách se vyhněte, řekla odbornice

Nemoci pohybového aparátu v posledních letech trápí stále více školáků. Důvodem je i špatný výběr školní brašny. "Správná taška by měla na dětských zádech...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Nafukovací lehátko ve tvaru plameňáka je "must-have" sezony.
Plameňáci ovládli léto, ale ikonami jsou už šedesát let

Luxusní šaty a šperky, obyčejná trička z řetězců, neonové lampy a nafukovací lehátka mají letos jedno společné. Vládnou jim plameňáci. Kýčovití, přesto...  celý článek

Další z rubriky

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Katherine Heiglová (Los Angeles, 16. září 2014)
Bála jsem se, že neshodím 23 kilogramů z dob těhotenství, říká Heiglová

Herečka Katherine Heiglová (38) v těhotenství přibrala necelých 23 kilogramů. Původně si myslela, že nepřekoná hranici 15 kilo, ale nakonec to bylo přes...  celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech. Jak ale sama Paris Jacksonová (19) říká,...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Na unavenou pleť i zvýraznění tváře. Rozjasňovač umí zázraky
Na unavenou pleť i zvýraznění tváře. Rozjasňovač umí zázraky

Pořídit je můžete v pudru, tubě i v peru a pokud víte, jak je správně nanášet, dokáží vaši tvář opravdu zkrásnět. Přesto... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.