Jak vypadal váš diář před dvěma roky?
Paradoxně to není tak velká změna, jak se může zdát. Teď je moje práce pestřejší, ale co se týká vytížení, energie a únavy, je volnější. Dříve jsem dřela víc, jenže to tak nebylo vidět.
Když jsem si zadala vaše jméno na internetu, před dvěma roky nevyjelo téměř nic. Nyní stovky odkazů a fotek.
Taky zírám. Ze sedmdesáti procent vůbec netuším, že se o mě někde píše. Najednou někdo úplně cizí zakládá mé internetové stránky. Už mi i známí říkali: Ty jsi teď děsná hvězda. Jenže já to tak silně nevnímám. Je to souhra okolností. Právě jde Pojišťovna štěstí, k tomu pořad Clever. Zároveň dávají každý týden StarDance, k němu běží každý den upoutávky. Takže lidé pak mají pocit, že mě pořád všude vidí.
Tak co jste dělala před dvěma roky?
Přes den jsem zkoušela, večer hrála v divadle. Průměrně sedmnáct představení měsíčně. K tomu jsem dělala tajemnici uměleckého souboru v Divadle pod Palmovkou. Pracovala jsem šestnáct hodin denně včetně víkendů. Ležela na mě veškerá odpovědnost za plán divadla a jednotlivá představení. Zase jsem se slušně naučila s počítačem.
Jak jste se k té práci dostala?
Z divadelního platu se neuživíte, tak jsem svého času roznášela pivo v hospodě U Bubeníčků. Byla jsem tam normálně zaměstnaná. Byli na mě moc hodní a tolerantní k divadelním představením. A protože v hospodě je ve finále úplně jedno, jestli jste nebo nejste nějaká hééérečka, naučila jsem se tam pro změnu docela slušně točit pivo. Když z Palmovky odešla tajemnice, nabídli mi, ať to zkusím. Že energie na to mám dost a můžu si aspoň vydělat pod stejnou střechou, kde hraji. Navíc v čase povodní, kdy nějaký čas byl velmi netradiční provoz, bylo potřeba někoho, kdo chod divadla, kolegy a celkový provoz dobře zná. Původně jsem nastoupila na zkoušku, než se někdo najde. Byly z toho tři roky.
Netlačím na pilu, raději si počkám
Seriál Pojišťovna štěstí byl zlom? V těch prvních dílech se tam vaše postava letušky jen občas mihla.
Důležité bylo, že nešlo o epizodku. Jak jste epizodka, je to v háji.
Co to znamená?
Postava se nerozvíjí. Zahrajete a v dalších dílech se objevíte maximálně tak, že „jdete na kontrolu k doktorovi“. Když jde o seriálovou roli, je předpoklad, že ji scenáristé rozepíší. Mně to tak vyhovovalo. Ráda začínám z mála, učím se v závětří. Když na člověka najednou spadne velká role, cítí velkou odpovědnost. Je na něj upřena pozornost, může snadněji podlehnout ostychu. Pak často není schopný naplno ukázat, co v něm je. Když dostávám příležitost po kapkách, osměluji se. Přestanu se kontrolovat, jak vypadám, jak působím, postupně se více a více soustředím na samu podstatu své profese.
Kdy vám došlo, že pro vás Pojišťovna může znamenat velkou změnu?
První známky se objevily po veřejné projekci prvního dílu. Po krátkém společenském rozhovoru se mi hned následující den ozvala paní Šmuclerová s jistou moderátorskou nabídkou. Nemohla jsem v tu dobu přijmout. Z časových důvodů to prozatím nešlo skloubit s prací tajemnice a s rozezkoušeným muzikálem Pokrevní bratři, ale od té chvíle jsem skrytě byla přítomna v televizi Nova.
Co se dělo dál?
Asi rok vůbec nic. Pak volali už s konkrétní nabídkou. Její výsledek znáte. Clever s Milanem Šteindlerem. Řekli, že by to mohlo být přesně pro nás. Myslím, že se vždycky spíš vyplatí netlačit na pilu než o něco horečně usilovat. Když má člověk oči dokořán, věci přicházejí, jak mají.
Dělají se na moderátory pořadů castingy podobně jako na herecké role?
Já osobně tedy žádným celonárodním kolem neprocházela. To snad z počátku jsem se účastnila nejrůznějších konkurzů, nejen moderátorských. Čím jsem starší, tím méně mě baví čekat, až přijdu na řadu jako třistapadesátá devátá, vyfotí mě jako vězně zpředu a z boku a slíbí, že se ozvou. Na konkurzy chodím, jedině když jde o film. To je zajímavější. V létě jsem například měla štěstí točit v mé milované francouzštině dialog s herečkou Veronique Genet, která hraje komisařku Julii Lescautovou. To je skvělá zkušenost.
Jak se herečka, která moderuje skvěle sledovaný pořad na Nově, stane moderátorkou velké show na České televizi? Pamatuji si sobotu, kdy oba pořady běžely současně a vy jste byla hlavní tváří obou konkurenčních stanic. To není problém?
No pro mě ne. Živě je jen jeden. Kdyby byly oba, to by byl asi problém!
A Nova v tom problém nevidí?
To fakt nevím. Ale nemyslím si. Oba jsme s Milanem herci, on ještě režisér, já zase moderátorka. Pracujeme na nejrůznějších místech a nejsme smlouvou exkluzivně zavázáni. Byli jsme osloveni na jeden konkrétní pořad, tak nemyslím, že by zásadně vadilo, když se člověk živí i jinde. Navíc si myslím, že pestrost a rozdílnost pořadů může získat pro ten který pořad nové diváky.
Měl Marek Eben možnost výběru, kdo s ním bude StarDance moderovat?
Dokonce jsem slyšela, že právě on vyslovil mé jméno... Ale třeba mi jen lichotili, aby mě lapili.
S kterým ze svých parťáků si v moderování lépe rozumíte, s Markem Ebenem, nebo s Milanem Šteindlerem?
Když oni si jsou svým způsobem tak podobní!
Podobní? Neznám odlišnější typy mužských.
Vizuálně jistě. Ale jak si mám jinak vysvětlit, že si s tak odlišnými typy přirozeně dobře rozumím? Oba jsou velmi inteligentní, citliví. Anebo je ta podobnost v mých očích, tak je totiž oba vnímám. Vadí mi, když se kolem Marka Ebena vytváří klišé, že je nějaká zvláštní bytost, která mluví přehnaně kultivovaně. On také dokáže říct lecjaké peprnější slovíčko, jenže na rozdíl od mnoha jiných ho umí říct krásně, kultivovaně a na správném místě.
Napadá mě ještě jedna podstatná změna, ke které ve vašem životě v poslední době došlo. Najednou většina časopisů rozebírá vaše soukromí. Čtu, že jste rozbila vztah ředitele Divadla Pod Palmovkou, že s ním čekáte dítě, že se na vás kolegyně zlobí, že...
Bohužel nejsem ten pravý, kdo začne špínu na mě navezenou vehementně shazovat, vysvětlovat podrobnosti a omlouvat se.
Co z toho je tedy pravda?
Ano, přihodilo se mi to, co prožilo nespočet jiných lidí. Můj partner má z bývalého vztahu dvě děti. Ale ten vztah skončil už dříve. Teď jsme spolu.
V rodině jsme samé ženské
Ze čtyř dcer Petra Kostky a Carmen Mayerové jste jediná, která hraje?
Ano, jediná. Rodiče patřili k těm hercům, kteří děti od profese zrazovali. Čím jsem starší, tím více je chápu.
Měl táta v rodině s takovou převahou žen nějaké slovo?
Umíte si představit, že bych teď odpověděla, že neměl? Samozřejmě že měl. I když býval asi často pryč. Hodně hrál, točil. Ale já nikdy nepocítila, že by nějak chyběl nebo se nestaral. Vnímám dětství jako velmi harmonické. Jistě zásluhou obou rodičů se k nám prostě to neharmonické nějak nepropracovalo. Kromě mamky a mých tří sester s námi svého času žila i naše španělská babička. Když jsem byla malá, měla jsem také chůvu, která prakticky byla členem rodiny. I náš pes byl fenka. Dodnes, když se sejdeme, baby silně převažují. Jen sestře Zuzaně se narodil syn, vedle něj mají rodiče čtyři vnučky.
Vaše rodinné vztahy jsou složité. Všechny sestry nejsou vaše vlastní?
Táta měl z prvního manželství dvě dcery, máma jednu. Já jsem společná. Sestry z tátovy strany žily se svou maminkou, jenže pak se stalo to neštěstí.
Co se stalo?
Zemřela. Nešťastná náhoda. Nehodí se o tom mluvit.
Vaše maminka byla hodně mladá, když najednou musela zvládnout tak velkou rodinu.
Ano, bylo jí kolem pětadvaceti a najednou se starala o čtyři děti. Pokaždé, když si vzpomenu, co v té době máma, táta a sestry musely prožívat, připadá mi všechno ostatní malicherné. Muselo je to stát hodně energie a síly, ale vybudovali rodinu, která má dodnes pěkné vztahy. I když jsme každý namíchaný úplně jinak, vycházíme spolu báječně.
Kde se ve vaší rodině vzala španělská babička?
Máma o tom umí vyprávět daleko lépe než já, tak jen stručně. Babička se tady provdala a třicet let žila v Trutnově. Tam se narodily i její dvě dcery. Až když vyrostly, vrátila se do Španělska. Když byla tam, stýskalo se jí po Čechách. Když byla tady, vzpomínala na moře.
Jezdili jste za ní?
Za komunistů ona problém přijet neměla, ale my jsme se za ní dostali jen občas, a ještě musel jeden člen rodiny zůstat doma jako záruka. Po revoluci byla už hodně stará. Přemluvili jsme ji k prodeji penzionu, který měla na Ibize, a přijela. Žila s námi až do své smrti, ještě téměř osm let. Pamatuji si, že mě maminka vždycky posílala k babiččině posteli, abych jí četla horoskopy. Měla je moc ráda. Upravovala jsem je, aby měla dobrou náladu. Když psali, že dnes má mít špatný den, četla jsem, že dnešek je mimořádně skvělý. Hned byla spokojenější.
Nahá fotka? Tvrdé poučení.
Když jsme u těch rodinných vztahů, co táta říkal na vaši nedávno zveřejněnou nahatou fotku v novinách?
Hned telefonoval. Smál se. Říkal, že jsem tam nádherná a že je díky mně konečně známej.
Takže pohoda. A já četla, že se kvůli jejímu otištění zlobíte.
Rozčilila jsem se strašně. Ta fotka je krásná, jenže já se tak nechala vyfotit na kalendář. Netušila jsem, že se objeví v bulvárních novinách, kterým se vyhýbám, kudy můžu. Ačkoli chápu, jak úsměvně to po uplynulém měsíci musí působit. Bylo mně to líto, hlavně kvůli rodičům.
Dobře, ale když to táta vzal statečně, tak v čem je problém? Nezlobte se, ale když se nechám fotit, počítám s tím, že fotka vzniká proto, aby se na ni lidé dívali.
Naprosto s vámi souhlasím. Na tuto se mělo podle dohody dívat pět set lidí, a to pěkně prosím v kalendáři (o kalendáři více ZDE). Jistě uznáte, že je značný rozdíl mezi malou umolousanou fotografií na podivném papíře v podivných novinách s naprosto nesouvisícím vymyšleným článkem a mezi kalendářem šperků. Jde o princip. O dohodu, o fotografickou etiku. Nikoli o stud a nahotu. Lidé si teď řeknou: Jo, holka se nechala vyfotit a pak dělá, jako že nechtěla. Nesmysl. Chtěla, ale prestižní fotograf porušil dohodu.
Ta zněla, že fotka je výhradně pro kalendář?
Ano. Tím, že se objevila v bulváru, devalvovala svou hodnotu i naše jména. Nesnáším, když lidé nedrží slovo.
Může se vůbec moderátorka nejsledovanější show na veřejnoprávní televizi vyfotit nahá?
Akt není porno. Lidské tělo je krásná záležitost a komunistické tmářství je doufám už alespoň v tomto ohledu minulostí.
Jak jste se z této zkušenosti poučila?
Zase mi došlo, jak jsem úžasně naivní, jak pořád ještě dost slepě důvěřuji. Ale už víc než dřív umím být po takovém spálení nesmlouvavá. Samozřejmě každá zkušenost vás posune a poučí. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem pořád ještě dost mladá, a doufám, že mi střípek té upřímné naivity zůstane uchován. Říká se totiž, že stárnutí je ztráta ideálů. Já jich ještě stále spoustu mám. A nestydím se za to.
|
Tereza Kostková v pěti bodech. 1. Narodila se 14. června 1976 hercům Carmen Mayerové a Petru Kostkovi. 2. Po střední pedagogické škole vystudovala vyšší hereckou školu. 3. Začínala v angažmá v Divadle v Chebu, pak přešla do Divadla Pod Palmovkou. 4. Je tváří nadačního fondu Veselý senior, který se zaměřuje na problémy starých lidí. 5. Je svobodná, žije s Petrem Kracíkem, ředitelem Divadla Pod Palmovkou a jak veřejně přiznala, čeká s ním dítě. |
