Letos maturuje na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze – obor tvarování dřeva a řezbářství. Plánuje studium restaurátorství nebo psychologie na FFUK v Praze.
Rodačce z Písku je osmnáct, ale své dny tráví buď se dřevem pod rukama nebo s rybářským prutem či závažíčky v ruce. Od jara do podzimu ji o víkendech téměř nepotkáte jinde než na závodech.
Kterými slovy bych tě vystihla?
Trpělivost a vytrvalost.
Kdy a proč jsi se začala věnovat rybolovné technice?
Do kroužku mě v roce 1999 přivedl starší bratr, protože prý potřebovali posílit o holku. On původně začínal v kroužku rybářství, ale po třech letech se pak víc začal věnovat rybolovné technice. Musím přiznat, že mě to tak rok vůbec (ale opravdu strašně moc) nebavilo. Ale když už jsem se na to dala, nemohla jsem couvnout. Bratr byl hodně sveřepý, a tak jsem vydržela. Díky němu začal rybařit i náš děda.
Jaké to bylo poprvé?
Dostala jsem do ruky prut a závaží. Nejdřív mi tedy vysvětlili, jak prut držet a jak vést zátěž, a pak jsem už sama zkoušela házet na terče. Stála jsem a házela.
Kolikrát týdně jsi měla tréninky?
Oficiálně dvakrát až třikrát týdně po třech hodinách. Když mě to začalo bavit, trénovala jsem i pětkrát šestkrát týdně po pěti hodinách. Měla jsem cíle a za těmi jsem šla. To, že jsem se zlepšovala, bylo pro mě velkou motivací.
Jak takový trénink probíhá?
Učíme se teorii - jak uchopit zátěž, jak držet prut, kudy vést pohyby – jak a proč házet zprava, zleva, přes ruku…U dálkových hodů je hodně důležité vybrat si techniku „na tělo“, naučit se ji a taky záleží na výběru prutu, zda měkký nebo tvrdší. A pak se strefuješ na terče. Stojíš a házíš. Občas popojdeš jinam a zase házíš.
Dá se vytrénovat trpělivost?
Určitě ano, ale to já nepotřebovala. Mě to začalo šíleně bavit.
Sportovala jsi před tím a čím se udržuješ ve formě nyní?
Před tím jsem nic v takovém rozsahu nedělala. Teď musím posilovat ruce a břicho, protože u dálkových hodů je potřeba se do toho opřít. Trénuji sílu a švih.
Proč se o tomto sportu moc neví?
Málokdo u toho vydrží. Je to náročné na trpělivost – vytrvalost. Člověk je u toho taky dost sám.
Chodíš na ryby?
Musela jsem je začít chytat, ale nikdy to nebyl můj sen. Co největšího jsem chytla, byl snad kapr.
Jakou souvislost má rybolovná technika s rybářstvím?
Rybolovná technika je sportovní závodní disciplína. Ta v sobě zahrnuje celkem devět disciplín, které jsou všechny odvozeny od standardního rybaření jako např. muškařství, kde jsou hody zleva, když je přívlač – což je důležité, když se chcete trefit do místa, kde tušíte rybu, nebo plavaná. Ženy většinou soutěží v pětiboji, muži v sedmiboji a dvě zbývající tzv. „multi“ disciplíny jsou určeny zejména pro mořský rybolov. Nejběžnější jsou disciplíny zátěžové (hody zátěží na terč a dálku) a disciplíny muškové (hody muškou na terč a dálku). U žáků se ještě zkouší teoretické znalosti a chytání ryb – říká se tomu Zlatá udice.
Kdy jsi poprvé vyjela na závody?
V roce 2001 jsem začala soutěžit v kategorii žáků v halových závodech. Pak mě po dvou letech přijali do juniorské reprezentace. To mě „nakoplo“. Následovaly nominační závody, ze kterých jsem už pokračovala třeba na mistrovství republiky. Tam se soutěží v pěti disciplínách zvlášť a mně šly hodně terče. Díky tomu jsem se i navzdory věku umístila v kategorii seniorů. Státní trenéři si totiž vezmou rozpis všech účastníků závodu a udělají výsledky nezávisle na věku, ale hledí na výkony - výsledky.
V jakých kategoriích se soutěží?
Žáci (chlapci, dívky do 15 let), Junioři (chlapci, dívky do 18 let), Senioři (muži, ženy starší 18 let).
Jak se soutěže hodnotí?
Každá disciplína je hodnocena bodově. Například v jedné disciplíně je třeba deset nebo dvacet hodů na terč, všechny pokusy se zhodnotí a výsledný součet se oboduje. Kdo má nejvíce bodů, vyhrává.
Kolik se průměrně hází?
Ženy většinou házejí kolem 60 metrů se zátěží ve tvaru kapky, která váží 7,5 gramu, muži tak kolem 65 metrů. Tady se nehází na cíl, ale klasicky v kruhu – kdo dohodí nejdále.
Kde se konají závody v rybolovné technice?
Na hřištích, na zelené trávě.
A jaké používáš vybavení?
Speciálně upravené pruty, aby měly větší dynamičnost a lépe odpalovaly, muškařskou mušku bez háčku, několik závaží, také na dálkové disciplíny potřebujeme vždy nové vlasce. Základní prut na terčové disciplíny stojí odhadem dva tisíce korun, ale jsou i okolo pěti tisíc a výš. V mužských disciplínách jsou pak požadavky na kvalitní pruty v ceně i dvaceti tisíc korun. Ale při správném zacházení a dobré údržbě vydrží docela dlouho.
Co míváš na sobě?
Předepsaný je sportovní oděv, takže nosím cokoliv pohodlného. Na zahraniční závody máme dres reprezentace.
Dodržuješ před závody nějaký rituál?
Ani ne. I když poslední dobou, když jedu z Písku na závody, mám štěstí na černou kočku. Když ji vidím, vyhraji. Zatím to sedí. Kolegové ale například nosí šátky nebo používají stejnou zátěž, se kterou vyhráli jiné závody.
Podporuje tě rodina?
Určitě ano, hned od začátku. Pomáhají mi například jak skloubit závody se školou, protože mnohdy začínají již od pátku. Kupují mi vybavení, které není zrovna levné.
Je rybolovná technika atraktivní pro diváky?
Ti se na závodech většinou nudí. (smích) A po celém světě stejně.
Kolik sportovců v rybolovné technice je v reprezentaci České republiky? A kdo u nás patří ke špičce?
Češi jsou v tomto oboru opravdu výborní, celosvětově na vysoké úrovni. V reprezentaci jsou tři ženy a šest mužů. Náš nejlepší sportovec v rybolovné technice je sedminásobný mistr světa Patrik Lexa. Jeho otec býval státním trenérem, a tak měl opravdu důslednou přípravu. Každý den běhali, posilovali, trénovali. To se mu teď vyplácí. Patří mezi světovou špičku.
Připravuje se reprezentace ještě jinak než v domácích klubech?
Každoročně jezdíme na soustředění. Většinou se konají v místě bydliště státního trenéra, ale vždy je to v České republice, nejčastěji v Českých Budějovicích nebo v Plzni, a trvají týden.
Jaký máš vztah se svým trenérem? Myslíš, že je výhoda, že tvůj trenér není nikdo z rodiny?
V našem píseckém oddílu máme všichni společně dva trenéry: otce a syna. Otec zajišťuje kompletní servis okolo závodů – kam pojedeme, financování - a syn nás po závodech vozí, trénuje a radí nám v těch praktických věcech. Od loňského roku ale s trenérem příliš dobrý vztah nemám, protože mne v jedné disciplíně na mistrovství světa kvůli němu diskvalifikovali. Přišla jsem tak o 100 důležitých bodů. Mojí chybou na tom bylo, že jsem si po něm nezkontrolovala prut, který mi připravil. Ten byl totiž o dva centimetry delší, než je povoleno.
Je v tomto sportovním odvětví možné srovnat výkony mužů a žen?
Srovnatelné výkony jsou v disciplínách terčových (v nich je možné získat nejvíce 100 bodů), v dálkových vyhrává mužská síla – tam jasně muži převažují.
Jaký je tvůj rekord?
V dálce 69 metrů a muškou to bylo 51 metrů.
Máš u nás konkurenci?
V juniorkách jsou vždy tak tři až čtyři soupeřky na evropské úrovni, takže tady se prosadit pro mě nebyl a není až takový problém. V seniorkách je to mnohem těžší. Za prvé jsou ty ženy „vyházenější“ a za druhé jsou na nich znát roky zkušeností. Ale těch úplně nej tam taky není moc – tak kolem čtyř.
Jaké jsou vztahy mezi soupeřkami?
Když jsem byla v juniorkách, tam kromě německých soupeřek jsme se mezi sebou bavily. Skvělý je to se Slováky, Poláky. V seniorkách jsem nová, to jsem se hlavně rozkoukávala co a jak. Na větších závodech při rozlučkovém banketu se ale všichni bavíme se všemi. I když někdo neumí jazyk, domluví se. Obecně je atmosféra mezi námi příjemná.
A co osobní vztahy mezi sportovci a sportovkyněmi v rybolovné technice?
Od jara do podzimu mohou (musí) trávit víkendy společně – najít si někoho „z branže“ je tedy to nejlepší řešení, jak předejít krizi ve vztahu, protože tento sport zabere opravdu spoustu času. Můj vztah vydržel rok a půl…
A jaké to je na závodech v zahraničí? Liší se nějak od českých?
Většinou ty zahraniční trvají déle, protože jsou disciplíny rozloženy zhruba po dvou – po třech na jeden den. U nás se během soboty projedou disciplíny všechny.
Kde se ti nejvíce líbilo – dobře soutěžilo?
Určitě v Irsku, protože celé závody byly výborně připravené. Byli jsme na zámečku a soutěžili na golfovém hřišti. Taky mne bavilo, že nám v rámci doprovodného programu nabídli poznávací výlety. Zajímavé bylo i Švédsko, Slovinsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Německo…
Které úrazy vás ohrožují asi nejvíc?
Časté jsou záněty šlach na rukách. Zejména v letní závodní sezoně je to nápor.
Řeší se v této sportovní oblasti doping?
Ano. Nesmíme používat podpůrné léky ani být pod vlivem alkoholu. Většinou procházíme dechovými testy právě na alkohol. Na zahraničních vyšších soutěžích je kontrola dopingu ale mnohem důslednější než u nás.
Setkala jsi se s „naschvály“?
Ani ne. Spíš „okoukáváme“ novinky ostatních. A to jak nové techniky, tak značky vybavení. Co se osvědčí, zkoušíme taky.
Dá se tento sport dělat na profesionální úrovni?
Věnovat se jen rybolovné technice asi nestačí. Všichni buď studujeme, nebo normálně chodíme do práce. Na delší závody si kolegové paradoxně musí brát dovolenou.
Které profesi se věnuje tvůj bratr?
Ten zůstal v oboru, vystudoval rybářskou školu.
A proč jsi se ty rozhodla studovat uměleckoprůmyslovou školu?
Na základní škole jsme měli dřevořezbu povinnou a mě to velmi bavilo. (Tereza chodila do základní školy Waldorfské pedagogiky v Písku) Nejvíc mne baví řezat cokoliv ze dřeva, dokud to nenabere tvar.
Doporučíš tento sport jednou svým dětem?
Určitě ano. Nebudu je samozřejmě nutit, ale předpokládám, že to budu dělat dál i s dětmi. Spousta kolegyň s tím nemá problém a své děti na tréninky i závody s sebou vodí nebo je rovnou zapojují.
A který titul ti ještě chybí?
Ráda bych vyhrála Světové hry, to je obdoba Olympiády. Na ty ale nenominuje český rybářský svaz, ale světová organizace pro rybolovnou techniku. Na to ještě musím počkat.
| Jen za loňský rok získala Tereza Havelková celkem 8 zlatých, 15 stříbrných a 4 bronzové medaile. Tereza je nejúspěšnější závodnice nejen v ČR, ale i ve světě. |
