Rozhodně ne. Naopak: terapeut se žádné klientky nesmí dotknout, ani když je po čertech svůdná a vypěstovala si k němu citový vztah, nazvaný Freudem přenos. Porušení tohoto tabu je terapeutovým těžkým selháním.
Člověk se diví, co z něho leze
Klient leží na pohovce a říká, co mu slina na jazyk přinese. To jsou ony volné asociace, které inspirovaly tvorbu surrealistů. Na kanapi postupně slábnou podvědomé obrany. Člověk se sám diví, co to z něho leze. Nebo také mlčí.
Analytik mu sedí za hlavou, aby ho nebylo vidět.
Klienti se postupně propracovávají proti proudu času až ke svým raným vzpomínkám. Mluví také o svých snech, denních i nočních. O některých z nich by se ve slušné společnosti vůbec nezmínili.
Má moje mladá vedoucí vši? Chtěl bych to prozkoumat, ale vidím, že si ji vede nějaký člověk s vyholenou hlavou a roluje přitom jazyk dolů jako můj otec, když zuřil. Ona mě bere za loket, zda bych s ní nešel na meruňkové knedlíky. „Já vši určitě nemám,“ chlubí se člověk s holou lebkou a odjíždí na zelenobílé tříkolce. Atd. atd.
Na konci hodiny psychoanalytik provádí shrnutí toho podstatného, co pacient prozradil, interpretuje významné sny. Stane se také, že pacient nebo terapeut nejsou ve formě a během sezení se nic důležitého neobjeví. Přichází i haló-efekt, kdy se člověk na kanapi domnívá, že všechno pochopil, ale je úplně vedle.
Přesto pacient doufá, že po několikaleté analýze lépe porozumí sám sobě, jeho duše se trochu vyčistí a přerovná. Na kanapi také získá zralý náhled na své vztahy, což mu umožní spokojeně žít téměř v nezměněných podmínkách. Snad také zmizí neurotické potíže, které se u něj projevují jako příznaky tělesné choroby.
Co se zdálo Erbenovi?
O tom, že sny v sobě občas skrývají zásadní výpověď, je lidstvo přesvědčeno odedávna. Snářů bylo vydáno bezpočet.
Freud přišel s tím, že jde o projevy nevědomí, do nichž se v symbolech kanalizují emoce, které si člověk nedokáže nebo nechce připustit. Něco podobného se děje, když člověku ujede jazyk a dojde k freudovskému přeřeknutí. „Ale vůbec ne, mně to nehodí,“ ujišťuje vás známý, když chce říct, že mu nevadí vaše návštěva.
Své sny si lidé zapisovali i jako kuriozity bez hlubšího smyslu. Například Karel Jaromír Erben se celý život choval jako vzorný a poslušný syn a manžel. Jistě by nepřipustil, že ho tíží složitý vztah k matce.
Zapsal si však sen: „V neděli 21. července, okolo čtvrt na sedm, čta si v občanském zákoníku, s knihou v ruce jsem usnul... Vtom tu zazní shůry z plamene píseň, zpívána hlasem hrubým a břískavým (grell), a nevím, jak mi napadlo, jako by to kníže pekelný sám zpíval. Píseň byla krátká, já však si z ní jen začátek pamatoval: (Tempo a la marcia) Hoj, to jsou moje neozvané hlasy, Ty první - poslední na tomto světě.
A jak tuto stojím, rozjímaje, trna, ďábelský smysl její, zahlédnu podle sebe státi matku svou, která mi cosi velmi přikazovati se zdála, já pak ji naproti tomu velmi snažně prosil, aby mne ještě nechala.“ Na takovém snu by si psychoanalytik smlsnul. Dá se také spekulovat, že by si léčbou básníka slušně vydělal. Erbenova doba však Freuda ještě neznala.
Od sexu k agresi
Vídeň Sigmunda Freuda byla spoutána puritanismem. Tato situace vtiskla psychoanalýze svou pečeť. Freud viděl potlačovaný pohlavní pud za každou poruchou a bývá často pasován na otce sexuální revoluce.
Doba se však změnila. Sex dnes není žádné tabu, stačí se podívat na televizi. A pravidla sexuálního chování jsou hodně volná, obzvlášť v Česku.
Neztrácí za těchto okolností freudistická psychoanalýza smysl?
Pražský psychoanalytik Jiří Šimek říká: „Freud vysvětlil pacientovi, že může sexuálně žít. Ten to udělal a byl šťastný. Takové případy jsou dnes vzácné. Přibylo však pacientů, kteří do snových symbolů i bdělých fantazií halí potlačenou agresi. Tomu je třeba terapii uzpůsobit, neboť psychoanalýza má pacientovi pomoci žít v době, do které se narodil.“
Pomalu a těžce
Terapeuti se psychoanalýzou živí. Výcvik trvá sedm až deset let, má přísná a složitá pravidla a stojí spoustu peněz. Ze všeho nejdřív musí uchazeč absolvovat vysokoškolská studia psychologie či psychiatrie. Jen u výjimečných osobností povoluje Česká psychoanalytická společnost výjimku.
I tak je to pracná a nákladná záležitost. Heslo doby však zní: Snadno a rychle. Noví adepti se mezi psychoanalytiky nehrnou. Frčí třeba kineziologie či rodinné konstelace - novější metody, které nevyžadují vysokoškolské vzdělání a jejichž kurzy připomínají svazácké školení či Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Na některých lze terapeutický glejt získat i během týdne.
O serióznosti se tu moc mluvit nedá. Metody, jako jsou kineziologie či rodinné konstelace, však klientům slibují nevšední zážitky. Exkurze do vlastních minulých životů, hlasy dávno mrtvých předků, obcování s vesmírnými energiemi, trans všeho druhu...
Slibují také rychlou úlevu od obtíží. Kdo by takovému lákání odolal?
Nic takového psychoanalýza nenabízí. Člověka, který se ji rozhodl podstoupit, čeká zdlouhavá piplačka, těžká práce s minimem vzrůša.
A tak je vlastně malý zázrak, že se psychoanalýza pořád provozuje, i když není vůbec akční. Lepší důkaz, že Sigmund Freud porozuměl fungování lidské duše, snad ani nelze podat.
