Podle toho, jak a co děti kreslí, se můžeme dozvědět, co se

Podle toho, jak a co děti kreslí, se můžeme dozvědět, co se | foto: Profimedia.cz

Tenká čára = nízké sebevědomí. A co ještě vyčtete z dětské kresby?

  • 33
První obrázky našich dětí většina z nás pečlivě chrání a uschováváme coby rodinné stříbro. Co na tom, že maminku tam představuje chumel čar nakulato a tatínka chumel čar našišato? Dětská kresba má však mnohem širší význam.

Mnozí psychologové dávají například do souvislosti první dětské "čmáranice" s prvními krůčky, obojí zpravidla přichází do dvou let věku. A stejně jako se vám konečně vzpřímený potomek bude nadšeně rozebíhat do všech koutů bytu, nastane divoké pré i pastelkou po papíru.

Dítě nadšeně čmárá všemi směry, aniž by tužku vůbec aspoň na chvíli zvedlo. Podle odborníků bývá již toto stadium velmi důležité a může leccos odhalit z povahy malých autorů. Ti spokojenější například kreslí silné čáry a snaží se jimi pokrýt co nejvíce místa, zatímco ti zatím nevyrovnaní tužku brzy odhodí.

Obrázek jako komunikační prostředek

"Kresba dítěte vyjadřuje v mnoha směrech jeho prožitky ve vnitřním světě," tvrdí psycholožka Ilona Špaňhelová. "Často se jejím prostřednictvím dozvídáme, co dítě nejvíc baví, co má rádo, co všechno se odehrává v jeho fantazii, z čeho má radost, z čeho má strach, jak vidí svoji rodinu…"

Zkrátka malování je skvělý komunikační prostředek: kresba může pomoci, cítí-li dítě něco, co neumí vyjádřit, ale je též jazykem, který dítě používá, i když už bez problémů hovoří či píše.

Dětské malůvky tak často hrají důležitou roli při psychologických vyšetřeních a "diagnostice" z kresbiček se věnuje řada odborných příruček.

Vezměme si například jen už tu zmiňovanou čáru, co všechno dokáže podle některých znalců prokázat. Dítě, kterému chybí sebedůvěra, je ustrašené a má zábrany, kreslí tenké, lehce naznačené čáry, obrázek často předělává a někdy si pomáhá pravítkem. Oproti tomu silné čáry, dokonce až trhající papír, kreslí děti se sklonem k agresivitě. Vyrovnané děti obvykle mívají sílu čáry pod kontrolou. Kresbička často přeškrtávaná a gumovaná může poukazovat na autorovu nízkou sebedůvěru nebo snahu potlačit to, co by mohlo vyjít najevo.

Co prozradí dům?

Obrázek domu patří tradičně k nejčastějším dětským výtvorům. Jeho kresba nám prý také může napovědět mnoho o osobnosti a charakteru dítěte. Ať již tomu uvěříme či ne, někteří odborníci si myslí následující:

Co prozradí obrázek postavy?

  • Hlava - příliš velké hlavy, které malují starší děti, mohou být patologickým příznakem. Výrazně malé hlavy často kreslí dětí depresivní a ty se sklonem nepřikládat důležitost vlastní osobě či trpící pocitem méněcennosti.
  • Uši - dítě, které touží po vědění, je kreslí velké.
  • Ústa - postavy bez úst svědčí o neschopnosti komunikovat, může se za nimi ale také skrývat něco, o čem se nemluví nebo nesmí mluvit.
  • Nahota - kreslí-li dítě nahé postavy do sedmi let, je to zcela normální. Od deseti už by ale měly být postavy oblečené.
  • Teplé šaty - v sobě podle některých odborníků skrývají zvláštní význam - představují nutnost chránit se před citovým chladem. Dítě, které kreslí samo sebe ve větším množství teplých šatů, může být depresivní a cítit se nemilované.

Je-li dům umístěný uprostřed výkresu, má otevřená okna a několik dveří, vypovídá o autorovi živém a otevřeném. Je-li však dům malý s malinkými či zcela chybějícími okny a větší část papíru je nevyužitá, může to poukazovat na určitý problém: mezi šestým až osmým rokem nesmělost a připoutanost k matce, u starších dětí pak pocit méněcennosti a osamění, v pubertě uzavřenost a citlivost.

Pokrývá-li dům naopak celý papír, dokonce tak, že se tam některé jeho části ani nevejdou, je podle odborníků velmi pravděpodobné, že malý kreslíř touží po projevech lásky. Domy připomínající zámky vyjadřují touhu po ideálu, domy nehezké až odpudivé mohou psychology přivést k myšlence, že se dítě cítí pod nátlakem rodiny a touží po větší svobodě. V každém věku pak je osamělý, nepřístupný dům bez dveří či obehnaný příliš vysokým plotem znakem nezdaru a prohry.

Tajemství ukryté ve větvích

Mnohé dokáže vypovědět i kresba stromu. Podle grafologa Maxe Pulvera symbolizuje levá část papíru minulost, egoismus a pouto k matce, pravá strana pokrok, altruismus a pouto k otci. Vyplývá z toho například, že dítě, které nakreslí strom na pravou stranu papíru, je orientováno k pokroku a má dobrý vztah k otci. Nakreslí-li však strom výrazně vlevo, směřuje spíš k egoismu, strachu z budoucnosti a připoutanosti k matce.

Každé poškození kmene nebo větví je známkou nějakého traumatu v minulosti. Čím výše na kmeni se nalézá, tím kratší doba od něj uplynula. Strom široký dole ukazuje na materiálně založené dítě. Směřuje-li naopak strom především nahoru, dítě bude založené duchovně a mysticky. Co vy na to?

Černá může být i dobrá

Tradičně širokou vypovídající hodnotu mívají barvy a jejich používání. Bývá obvyklé, že jasné, teplé barvy svědčí o vyrovnanosti, zatímco tmavé barvy ukazují na tendenci ke smutku, úzkosti, případně na odpor k někomu nebo něčemu. Výrazná převaha bledých odstínů pak může poukazovat na citovou nevyrovnanost či špatný zdravotní stav.

Extrovert používá mnoho barev, zatímco introvert nebo člověk se zábranami se omezuje na jednu či dvě barvy. Depresivní osoby malují ve smutných, ponurých odstínech. Děti trpící depresí mají ve svých obrázcích nejen značné množství tmavých barev, ale jejich kresby bývají podle psychologů často malé a většinou umístěné na papíru vlevo dole.

"Někdy se v kresbě opravdu odráží psychický stav dítěte," doplňuje Ilona Špaňhelová. "Je důležité, aby rodič či odborník, který se dostává do kontaktu s dítětem, znal všechny okolnosti, které se týkají života dítěte. Například čtyřleté dítě, které maluje všechno černě, může být velmi pozitivně naladěné, směje se, má se dobře a vyrůstá v harmonickém prostředí. Kreslí černě třeba jen proto, že je dominantní typ a chce, aby jeho obrázky všichni dobře viděli…"