"Mami, neviděla jsi někde tu čokoládu, co jsem dostal od babičky?" zeptal se mě nedávno večer syn. "Ne, nikde. Máš si na svoje věci dávat pozor," odvětila jsem já, přestože jsem dobře věděla, že jsem ji včera sama snědla. Celou. Jasně že si má na svoje věci dávat pozor. Pohodil ji v obýváku na stůl, pak na ni zapomněl a teď, zrovna když si vyčistil zuby, by si ji dal. To přeci nejde. Jenže já, místo abych to všechno takhle hezky vypočítala a vysvětlila, jsem mu ji sebrala, snědla, pak zapřela, a ještě ho neprávem obvinila.
Svým vlastním dětem lžeme z mnoha důvodů - ze studu, strachu, zoufalství, únavy, stresu, pohodlnosti i snahy dítě ochránit. Občas se alespoň zpětně cítíme provinile, ale druhý den si klidně vystřihneme nějakou jinou nepravdu. Je to ale vážně takový problém? Taková jedna malá, nevinná lež?
"Principiálně se prostě nelže," říká pražská psycholožka Ilona Špaňhelová. "Chceme, aby dítě bylo pravdivé k nám a nebálo se nám říct, že má nějaký průšvih. Jenže s lhaním je to tak, že se nakonec pravda vždycky ukáže. Akorát že dítě k ní může přijít úplně blbým způsobem, anebo se dozví jenom část pravdy. A pak je těžké zpětně cokoliv vysvětlovat. Každou takovou konfrontací dítě ztrácí důvěru v nás rodiče." To samozřejmě žádný z rodičů nechce, ale čas od času si nedovedeme pomoct nebo nevíme, jak z dané situace vybruslit. Zkusíme vám předložit ty nejčastější rodičovské lži a tip, jak se jim příště vyhnout.
|
NEMUSÍTE ŘÍKAT CELOU PRAVDU, KDYŽ... * ... jsou ještě malé: * ... je kolem moc lidí: * ... věříte v něco neověřitelného (třeba v Boha): |
"Nemám v puse čokoládu"
Je to lež ze špatného svědomí. Přichycením při špatnosti se prostě bráníme tím prvním, co nás napadne. Jenže občas nám ta vlastní nepravda dokáže pěkně zkazit chuť čokolády ještě se rozplývající na prolhaném jazyku. V těchto situacích často lžeme nejenom proto, že nechceme "být přichyceni", ale i ze strachu, že pravda by nám zkomplikovala život. Vždyť když přiznám, že se večer cpu čokoládou, jak přesvědčím dítě, že by to dělat nemělo?
Tip pro příště: "Mám čokoládu, měla jsem na ni chuť. Je mi jasné, že ty by sis dal taky, ale už máš vyčištěné zuby. Tak víš co? Zabalíme ti jeden čtvereček na ráno s sebou do školy."
"Ne, ten džus ti nekoupím, nemám s sebou peníze"
Toto je lež-zkratka. Nechce se nám vysvětlovat, že domů je to jenom kousek a že pospícháme, protože ještě musíme uvařit večeři a udělat úkoly. Ze stejného důvodu dětem tvrdíme, že psa doma mít nemůžeme, protože je táta na něj alergický, nebo že počítač do dětského pokoje nepořídíme, neb na něj nemáme peníze. To všechno má většinou úplně jiné vysvětlení, které se nám buď zdá komplikované na vysvětlování, anebo se nám vysvětlovat právě teď nechce.
Tip pro příště: "Nechci ti ten džus koupit, protože potřebujeme být rychle doma, napiješ se tam." Jak to ale jednou řeknete, musíte na tom trvat a ustát i případnou následnou scénu. Pokud to zakážete, ale pak vám dojde, že vás čeká ještě skoro půlhodinová cesta domů a že dítě vážně může mít žízeň, pak vyřčené klidně vezměte zpátky.
"Páni, to je nejhezčí obrázek na světě"
Láskyplná lež, která udělá radost. "Proti tomuto typu lhaní bych byla nejméně, ale stejně si myslím, že se mu dá krásně vyhnout. Tím, že budu mluvit výhradně za sebe. Protože se může stát, že přestože my dítě pochválíme za nejkrásnější obrázek, paní učitelka třeba vyzvihne dílko jiného dítěte. Dítě si pak nebude jisté, které z autorit má tedy věřit," vysvětluje Ilona Špaňhelová.
Tip pro příště: "Mně se tvůj obrázek líbí ze všech nejvíc."
"Pepíkova maminka není tlustá"
Ale je, a vy to dobře víte. Vaše dítě přesně popsalo, co vidí, vy s tím souhlasíte, ale stejně lžete. Protože podobné pravdy jsou společensky nepřijatelné nebo přinejmenším nepříjemné. "Děti jsou v předškolním věku prostě přímé a asertivní a my to v průběhu let vlastně uhlazujeme. V těchto situacích musíme dítěti vysvětlit, že jednak to třeba někteří mohou vidět jinak a za druhé, že podobné věci mohou ty dotčené osoby mrzet," říká psycholožka.
Tip pro příště: "Ano, má pár kilo navíc, ale každému se líbí něco jiného a třeba se tak cítí dobře. Raději to neříkej před Pepíkem a jeho mámou, mohli by z toho být smutní."
"Vydrž, za chvilku to přestane bolet"
Dítě je vyděšené, zoufalé, něco ho třeba bolí nebo má strach z toho, že bolest přijde. Naše lež je má uklidnit, utěšit. "Neměli bychom dětem slibovat věci, které nedokážeme ovlivnit a zaručit, že budou pravdivé," říká Ilona Špaňhelová.
Tip pro příště: "Já ti to pofoukám a přeju ti, aby to co nejdřív přestalo bolet."
"Dárky nosí Ježíšek"
To je přeci úplně nevinná, hravá lež, u níž stejně počítáme s tím, že jednou bude odhalena. "Přestože se mnou 99 % rodičů nebude souhlasit, tak já bych s lhaním nesouhlasila ani při této přiležitosti. Záleží podle mého na tom, jaká ta rodina je. Pokud jde o křesťanskou rodinu, pak bychom měli dítěti vysvětlit, že dárky pod stromečkem oslavujeme narození Ježíše," oponuje psycholožka. Jenže pro řadu z nás Vánoce nepředstavují oslavu narození Božího syna, ale rodinný svátek pohody a hojnosti. A navíc nechceme přijít o ten fascinovaný pohled dětí před rozzářeným stromečkem obsypaným dárky. "V tom případě radím, abyste rozhodně vyšli s pravdou ven předtím, než to za vás udělá někdo jiný," radí Špaňhelová.
Třeba při nástupu do školy potomkovi vysvětlete, že Vánoce s Ježíškem dobrodincem jsou vlastně taková hra, kterou spolu hrají děti i dospělí každý rok a většinou se neomrzí. Pokud máte ještě mladší dítě, můžete to starší do "rodinného spiknutí" zapojit.
Tip pro příště: Pokud u vás dárky dále bude na Vánoce dávat Ježíšek, dobře je schovejte. Ať si na sebe past z přichycení při lži neupletete sami.
"Ne, s tatínkem jsme se nepohádali"
Pohádali, ale myslíme si, že by to dítě nemělo vědět, aby nedošlo k nesprávným závěrům. Jako že to mezi námi třeba neklape. Ale dítě většinou není hloupé a hluché. "Měli bychom dítěti vysvětlit, že na různé věci mají lidi různé názory a občas si je vzájemně vysvětlují. A třeba i nahlas. Že takové vyjasňování je pro vztah občas důležité," říká Ilona Špaňhelová. "Zároveň by ale dítě mělo vidět, že jsme se usmířili."
Extrarada: Toto jsou situace, kdy se nejdřív vyplatí zeptat dítěte, proč se vlastně ptá. Jeho otázka může mít úplně jiný důvod, než my se domníváme. My si můžeme myslet, že se nás ptá, protože večer slyšelo náš malý slovní souboj s manželem, ale ono je zmatené kamarádem, jehož rodiče se rozvádějí, a on mu tvrdí, že se hádají úplně všichni rodiče. Pak rozhodně není na místě vyjasňovat konflikt, který dítě ani nevnímalo, ale spíš rozebrat, proč se někteří rodiče rozcházejí, a vysvětlit, že nás se to netýká.
Tip pro příště: "Pohádali je možná silné slovo, ale řešili jsme s tátou věc, na kterou jsme oba měli trochu jiný názor."
Nikdy dětem nelžete, když...... se budete rozvádět, když někdo z rodiny umře, když dítě onemocní a když je adoptované. Zakázané lži jsou ty, které mají dlouhodobý dosah, často se týkají vztahů. 1. Partnerské krize a rozchody 2. Smrt 3. Vážná nemoc dítěte 4. Adopce |
