Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bílá plomba není pro každého, nejlepší je zlatá, tvrdí stomatolog

  0:14aktualizováno  0:14
Světový den ústního zdraví připadá na 20. března a podle prezidenta České stomatologické komory Pavla Chrze je nejlepší oslavou objednat se ke svému zubnímu lékaři na preventivní prohlídku. „To proto, že prevence je nejlepší způsob, jak o zuby nepřijít,“ říká prezident Komory.
Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Nově zvolený prezident České stomatologické komory Pavel Chrz

Nově zvolený prezident České stomatologické komory Pavel Chrz

Tvrdíte, že potíže, kterým nemůže zabránit správná prevence, má jen minimum lidí.
Dokazuje to celá řada studií. Samozřejmě to platí za podmínky, že zub je zcela zdravý. To znamená, že není porušena například sklovina. A tím se dostávám k tomu, že skutečně existují závažná onemocnění, která ovlivňují zdraví zubů. Nedá se přesně říct, u kolika procent lidí za zdraví zubů může takové vážné onemocnění, jestli je to pět nebo deset procent, to bychom trochu spekulovali, ale určitě jich není víc než deset procent.

Jaká jsou to onemocnění?
Představme si nejdřív, jak vzniká zubní kaz: na zubu se usadí povlak, který je ihned osázen bakteriemi. Ty se živí z tohoto povlaku a současně produkují kyseliny, které naleptávají zubní sklovinu a vzniká zubní kaz. A k vaší otázce, jaká onemocnění ovlivňují zdraví zubů? Například v případě dědičné méněcennosti skloviny, která pak méně odolává vnějším vlivům. Další nemocí bývala třeba křivice – rachitis. V takovém případě docházelo k poškození zárodku zubu, na zubech byly hnědé skvrny a byla poškozena sklovina, takže tam snadněji vznikaly zubní kazy. Dalším závažným onemocněním, kdy dochází snáze ke vzniku zubního kazu, je snížená tvorba slin buď z důvodu onemocnění slinných žláz, nebo jako následek ozařování při léčbě nádorového onemocnění, kdy ozařováním dochází k poškození slinných žláz a tím ke snížení tvorby slin. Nedostatečné množství slin je také důvodem zvýšené kazivosti zubů. Ale za normální situace, u lidí bez těchto nemocí, skutečně platí: na čistém zubu kaz nevznikne.

Takže jde spíš jen o výmluvu, že špatné zuby mám třeba po mamince?
Nikdo nemůže říct, že kazivost zubů má dědičný původ. Jestli něčí maminka měla ve čtyřiceti prázdnou pusu, tak to neznamená, že potomci na tom budou stejně. Jde mnohem spíš o dodržování správných hygienických návyků. Stejně tak neplatí mýtus, že každé narození dítěte znamená pro matku ztrátu jednoho zubu. Ne. Je pravda, že v těhotenství nastávají bouřlivé hormonální změny. A v jejich důsledku někdy i k tomu, že zduří dásně. Ty jsou pak citlivé a ženě je nepříjemné, že dásně krvácejí a tak hygienu „odflákne“, protože to bolí a krvácí. Tím pádem ovšem vzniká ideální prostředí pro vyšší kazivost zubů.

Proto mají těhotné ženy nárok na častější prohlídky u zubaře?
Ano, ale prohlídka samotná nic nevyřeší, je potřeba zjištěný kaz co nejdříve ošetřit. Takže ani v těhotenství, když žena nepodcení hygienu, a malé kazy se včas ošetří, tak žádný zub neztratí.

Stravovací návyky v tom roli nehrají?
Samozřejmě hrají. Hygiena je důležitá, ale když člověk celý život pije jen slazené nápoje, tak to jistě nepřispěje k zdravým zubům. Nebo znáte výraz „medové zoubky“?

Ne. Co to je?
To je důvod, proč jsem pomalu označován za nepřítele včelařů. Už jsem to několikrát řekl veřejně: když jsem začínal jako zubní lékař na vesnici, tak mi do ordinace chodily maminky s dětmi, které měly místo řezáků pouze díru. To proto, že aby dítě spalo, tak maminka vzala dudlík, namočila ho do medu a dítě spokojeně usnulo. Současně ale docházelo k totální destrukci zubů. A to všechno říkám přesto, že med je jinak jistě velmi zdravý, obsahuje řadu prospěšných látek a coby k biopotravině se k němu jako sladidlu dnes zase lidé čím dál víc vracejí.

Dřív bylo vidět mnohem víc lidí ve středním věku s vyndavacími zuby, to dnes není, nebo je to dáno tím, že si pořizujeme spíš kvalitní implantáty?
Je pravda, že dřív nebylo až tak vzácné, když člověk ve čtyřiceti letech měl zubní náhradu. To bylo ale proto, že lidé opravdu podceňovali návštěvu u zubních lékařů. Pravda, ono jich dřív ani tolik nebylo, většinou to byli dentisté, kteří dost podceňovali zubní hygienu, o které se nehovořilo tolik, jako dnes. Rozhodně se ani nepoužívaly správné kartáčky a techniky čištění zubů.

Jak to myslíte?
No, používalo se jen to, co bylo v obchodech, a to byly zubní kartáčky připomínající spíš „rejžák“. A zubní pasty, které obsahovaly mnoho abrazivních látek, takže při čištění zubů se sklovina spíše poškozovala. Mnoho lidí dalo na babské rady a čistilo si zuby jedlou sodou. Nebo existoval takzvaný „zubny parašok“, což byl opravdu zubní prášek, který se k nám dovážel z Ruska, kartáčkem se do sáčku poťukalo a člověk si mohl čistit zuby. To ale těžce poškozovalo zuby i dásně okolo. Byly to všechno věci, jimiž se spíš daly vycídit hrnce než efektivně a správně čistit zuby. Ačkoliv se to nezdá, zubní sklovina odolává mnoha vlivům, ale při soustavném špatném čištění dojde k jejímu poškození třeba i zubním kartáčkem. S tím už se dnes naštěstí většinou nesetkáváme. Dnes už potkat někoho, kdo má ve čtyřiceti letech celkové náhrady zubů, je výjimečné a většinou jde o sociálně hodně slabé skupiny lidí.

V čem mají dnes Češi rezervy?
Rozhodně v přístupu k dentálním hygienistkám. V zahraničí je běžné, že je navštěvují běžně i rodiny s dětmi. Zubní lékař vám sice také může vysvětlit správnou techniku čištění zubů, ale rozhodně při současném nedostatku zubních lékařů obtížně hledá dostatek času. Dentální hygienistka zná veškeré správného čištění zubů a mnohdy dokáže pacienta lépe motivovat k dodržování správné hygieny a stravovacích návyků. A platí tady, že co se zamešká v mládí, tak se pak těžko dohání, takže brát dítě k dentální hygienistce od malička rozhodně není špatná investice.

Když můžeme stav svého chrupu sami ovlivnit, proč není péče o zuby vyčleněna ze zdravotního pojištění, tak jako si platíme sami třeba právě ty dentální hygienistky?
No, to by se nám zubním lékařům líbilo! Jenomže to nechtěl dopustit stát. Domnívá se, že by to vyvolalo politické a sociální otřesy. My jsme se opakovaně snažili přesvědčit zodpovědné politiky, od ministrů, přes poslance i senátory, že by bylo velmi žádoucí, aby plomby a následky neošetřených zubních kazů byly vyřazeny ze zdravotního pojištění. A snažili jsme se to i sociálně zmírnit - tedy nechat vyjmout z pojištění jen skupinu ekonomicky aktivních obyvatel, tedy mezi 18 až 65 lety. Do osmnácti vás dítě nebo dorostenec přeci jen tolik neposlouchá, a nad 65 let zase nejsou pacienti příliš ekonomicky silní. A samozřejmě by ošetření zubního kazu a jeho následků bylo hrazeno z veřejného pojištění i těm pacientům, kteří mají závažné onemocnění způsobující vyšší kazivost zubů. Před třemi lety s naším názorem souhlasilo i ministerstvo zdravotnictví, exministr Leoš Heger si to vzal za své, ale náš názor bohužel neprošel v tehdejší koalici. A dnes, když o tom mluvíme třeba s ČSSD, tak o tom nechtějí ani slyšet. Jenomže jejich představa je zcestná: zubní lékař dostane za plombu na pojišťovnu zaplaceno
242 korun. To nepokryje ani polovinu režie spojené s ošetřením a na vyšší úhradu nejsou ve zdravotním pojištění peníze. Proto je z důvodu skoro stoprocentního ovlivnění vzniku zubního kazu a nedostatku financí ve zdravotním pojištění nutné jeho léčbu vyčlenit.

Mnozí zubní lékaři říkají, že amalgám, je dnes už materiál pro zdraví pacienta škodlivý.
To není až tak úplně pravda. Je fakt, že amalgámy hrazené z pojištění nejsou super kvalitní, ale netvrdil bych, že poškozují pacienta. Problém je spíš s časem: jestliže vím, že mé náklady se pohybují v průměru kolem 25 korun za minutu práce a dostanu zaplaceno za tuto plombu 242 korun, tak se vám můžu věnovat jen necelých 10 minut. Za tuto dobu ale nikdo nedokáže plombu udělat. To znamená, že něco musím šidit. To není jen o materiálu. Lékaři, kteří tvrdí, že amalgám je škodlivý, a dávají svým pacientům jen bílé plomby, by také měli říct to B: že jsou situace, kdy je bílá plomba nevhodná. Kromě toho také nevíme, co bílé plomby z umělé pryskyřice udělají do budoucna, zda na ně nevzniknou třeba alergické reakce.

Amalgámy tedy nikdy nevymizí?
Mezinárodní konference v Japonsku skončila konstatováním, že by se používání amalgámu kvůli obsahu rtuti mělo z důvodu ochrany životního prostředí velmi omezit. A někdy v budoucnu by se měl přestat používat úplně. Jenomže zatím ještě nemáme materiál, který by jej dokázal plně nahradit. Samozřejmě, nejlepší náhradou by byly výplně ze zlatých slitin. Ale to je co do poměru ceny ve srovnání s amalgámem asi jako škodovka a mercedes.

Mluvilo se dlouho o tom, že je nedostatek zubařů. Už se situace zlepšila?
Pokud se dalších pět let nezmění počet přijímaných studentů ani počet těch, co přicházejí do praxe - neodejdou-li ti noví houfně třeba do zahraničí - tak by za pět let měla být situace skoro vyřešena. Říkám skoro, protože problém teď už spíš je v tom, že zubní lékaři nejsou rovnoměrně rozvrstveni po republice. Jsou místa, kde je vyloženě „přezubařováno“. Jsou to především velká města Olomouc, Hradec Králové, Brno, Plzeň, kde sídlí lékařské fakulty a studenti chtějí po škole zůstat tam, kde studovali. A nechce se jim sto kilometrů na venkov třeba do pohraničí, protože mají pocit, že právě ve velkém městě jim pšenka pokvete nejvíc. Přitom to není pravda.

Kdo může poradit pacientovi, kam jít reklamovat práci zubaře? A co když ten ji neuzná?
To je jako v případě reklamace na jiné zboží. Reklamace probíhají prostřednictvím toho, kdo mi tu věc prodal, v případě zubních lékařů, kdo mě ošetřil. Tedy jestliže se mi nevhojí implantát, či poškodí zubní můstek, tak musím za tím, kdo mi to vyrobil. A dotyčný zubní lékař je povinen se reklamací zabývat, a buď ji uznat, nebo ne. Specifické je to u implantátů. Tam totiž může snadno dojít k tomu, že pacient s ním zachází, jak by neměl. Každý, kdo implantáty nějakou dobu zavádí, klade vždy pacientovi na srdce: máte sice v ústech železo, ale o to je potřeba se také starat. Choulostivé místo je tam, kde implantát prochází dásní. Jestliže si toto místo pacient nebude čistit, tak se tam udělá zánět, implantát se uvolní a vypadne. Když pacient neposlechne a nečistí a za půl roku přijde s tím, že implantát vypadl, tak pak takovou reklamaci nelze uznat.

Co říkáte na tento konkrétní dotaz pacienta: lékař při zhotovení implantátu poškodil vedlejší zub, ten pak opravil, ale po pacientovi chtěl tu práci zaplatit. To smí?
To je samozřejmě nesmysl. Jestliže jako lékař něco zvrtám, tak bych se měl pacientovi omluvit, vše napravit, a to bezplatně. Stát se může cokoliv, ale je potřeba s pacientem komunikovat. Může třeba prasknout zubní protéza. A těžko říct, zda proto, že upadla do umyvadla, nebo proto, že byla špatně zhotovená, a proto se zlomila v puse.

A co když nevím, jestli jsem jako pacient v právu? Mám šanci se nějak domoci spravedlnosti?
Když je pacient nespokojen s tím, jak lékař vyřídil jeho reklamaci, má možnost se obrátit na Českou stomatologickou komoru, kde v rámci šetření případ posuzuje znalec.

Vrtání zubu očima zubaře:







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.