Štěpánka HilgertováNarodila se před 48 lety v Praze. V dětství dělala gymnastiku a lyžovala, od dvanácti let se věnuje vodnímu slalomu. Je naší nejúspěšnější závodnicí v historii.
|
Kombinace manželství a vztah svěřenkyně-trenér jim svědčí. Ona se pod jeho vedením i v osmačtyřiceti letech stále drží na světové špičce, skvělý je i jejich partnerský vztah.
„Dokonce mám pocit, že naše manželství je čím dál hezčí,“ říká v rozhovoru pro magazín Ona Dnes. Není to však automatické, za vším je pořádná porce dřiny. „I my jsme se museli na začátku soužití hodně učit. Manžel studoval, závodil, a když přijdou dva lidi domů unavení, jednomu se dařilo, druhému ne, nebo se nedařilo oběma, je těžké udělat si pohodu, k tomu zvládnout domácnost a všechno okolo toho. Bylo to náročné, hodně nám sice pomáhali rodiče, ale záleželo hlavně na nás, jak si to mezi sebou poskládáme,“ vzpomíná na začátky manželství.
Přišly i krize, umocněné tím, že jsou neustále spolu. Jak je možné, že v době, kdy se více než polovina manželství rozpadá, to jejich vydrželo? „Podle mě naprostý základ byl v tom, že ani jednoho z nás v koutku duše nenapadlo, že by to nebylo napořád. Prostě jsme se vzali a musíme spolu vycházet tak, aby nám spolu bylo co nejlépe. Tohle bylo motto našeho manželství a funguje nám to dodnes,“ říká Štěpánka Hilgertová.
Podstatný prý je i fakt, že jejich manželství nefunguje na principu soupeření, kdy jeden musí zvítězit a ten druhý prohrát.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor se Štěpánkou Hilgertovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes
„Nikdy jsme si silovým způsobem nevymezovali role, kam až jeden druhého nechá zajít nebo kam se nechá vmanévrovat. Jasně, nevědomě jsme si asi i ubližovali, protože jsme neuměli vycítit, co ten druhý potřebuje, jak se cítí, s čím na něj můžete, ale nebylo to úmyslné vymezování pozic. Uvědomovali jsme si, že když tomu druhému bude dobře, tak i mně s ním bude dobře,“ říká Štěpánka Hilgertová, které po šesti olympiádách za sebou letos nejede do Ria.
„Nedosáhla jsem sice na svůj tajný sen, i když jsem si uvědomovala, že jet posedmé na olympiádu není sen příliš reálný. Ale zároveň jsem měla pocit, že jsem obstála se ctí,“ vzpomíná na letošní duben, kdy se rozhodlo, že na olympiádu nepojede.