Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. "Pro někoho je totiž mnohem jednodušší o všechny věci přijít a začínat od nuly, než se tím vším harampádím muset probírat," zdůvodňuje toto pořekadlo psycholožka Anita Michajluková.
Staré věci zabírají místo novým zkušenostem
Podle psycholožky cítí spousta lidí při stěhování jako velkou zátěž právě ten rozhodovací proces, vyhodit, či nevyhodit? Zvlášť mají-li problém se něčeho vzdát a je jedno, zda z nostalgie nebo šetrnosti. "Avšak vzdáním se něčeho starého děláme místo nejen novým věcem, ale i novým zkušenostem."
Ale ten starý klobouk přece opravdu budu potřebovat za pár let na maškarní, že? A tak pro jistotu stěhujeme do nového domova i nepotřebné věci. Bohužel takové hromadění zbytečností nám podle Anity Michajlukové jen zmenšuje životní prostor, a to jak na fyzické rovině, tak na rovině duševního rozletu. "Navíc je to zbytečné plýtvání úložným prostorem," tvrdí psycholožka.
Třídění vzpomínek jako malá psychoterapie
Stěhování je podle ní proto taková inventura a tak trochu psychoterapie v jednom. "Všechno, co vezmeme při balení do ruky, v nás evokuje vzpomínky. A ne vždy příjemné," popisuje psycholožka průběh takové stěhovací revize vlastních vzpomínek a zkušeností. A stejně jako k věcem se prý můžeme zachovat ke svým pocitům, které vzpomínky vyvolají. "Můžeme o nich přemýšlet, jak s nimi naložíme: zda si je nechat, rozloučit se s nimi, odložit je," uvádí Michajluková.
Statistika stěhování:V roce 2009 se v České republice přestěhovalo celkem 233 262 lidí (a to bez započtení stěhování uvnitř Prahy). Zdroj: ČSÚ |
Zdaleka ne každý se prý při stěhování do tak velkého třídění a vlastní psychoanalýzy pustí. Někdo bez nějakého hlubokého prožívání všechno jen nahrne do krabic a přestěhuje, pak možná nikdy nevybalí. Samotné stěhování nám podle psycholožky tak navíc dokonale ukáže i to, co k životu opravdu potřebujeme, nebo o čem si to jen myslíme. "Zpravidla zjistíme, že žít se dá s daleko menším počtem věcí, než obvykle máme," podotýká psycholožka.
Třicetiletá Romana z Prahy se stěhování nemohla dočkat. "Těšila jsem se, jak si s přítelem zařizování nového, lepšího a hlavně našeho vlastního domova opravdu užijeme," popisuje svou nedočkavost po změně. Místo toho byl však její partner ze stěhování čím dál nervóznější a vůbec se mu do něj nechtělo. "Všechno jsem nakonec balila sama, včetně jeho věcí," popisuje Romana.
Zato samotného převážení krabic a nábytku se zhostil její přítel. "Aby měl stěhování co nejrychleji z krku, nacpal všechny krabice bez ladu a skladu do garáže," vzpomíná. "A veškeré vybalování nechal zase na mně," stěžuje si po měsíci života v krabicích už také otrávená Romana.
Sníte o zařizování vašeho nového společného hnízda a váš partner po změně netouží? Stěhování je zkouška vztahu. (Ilustrační snímek.)
Tento příklad však není podle psycholožky Michajlukové nijak výjimečný. "Ženy mívají většinou ke stěhování systematičtější přístup a máme i menší svaly, tak býváme těmi, kdo skládají věci do krabic a pamatují si, kde co je," popisuje Anita. I zabydlovací tendence se podle ní obvykle připisují spíše ženám. "Máme potřebu udělat to kolem sebe hezké, a tak nás ty krabice mnohdy štvou dřív než muže," dodává.
Fyzicky silnější muži jsou podle ní zase důležití při přemisťování již sbalených věcí. "Ale existují i páry, kde to může být úplně naopak," tvrdí.
Každý ať dělá, co nejlépe umí
VizitkaPsycholožka Anita Michajluková (36) se věnuje rozvoji osobnosti. Klientům pomáhá v Praze a Kladně. Dále působí jako psycholožka v Montessori klubu při mateřské školce. |
"Nejlépe zkrátka funguje, chopí-li se každý činnosti, ke které je o něco lépe vybavený než jeho partner," popisuje psycholožka. A to nejen při stěhování.
Jinými slovy, má-li někdo chuť při stěhování velet, ať velí, kdo lépe udržuje přehled o tom, kde co je, ať se na to zaměří, komu nevadí celý den chodit po schodech nahoru a dolů, ať nosí, a kdo umí vytvářet systém, ať určuje, kam která krabice přijde. Pak je podle Anity Michajlukové velká šance, že stěhování proběhne hladce. A to přesto, že se ho třeba bojíme více než požáru.
Někdo se na změnu těší, jiný se bojí
Nechuť či obava ze stěhování pramení především z našeho přístupu ke změně, kterou stěhování bezesporu je. "Zatímco jeden změnu vítá, druhý bere změnu jako nutné zlo," uvádí psycholožka.
A tak není divu, že Romana s radostí pořizuje nové věci a plánuje, jak si nové bydlení uspořádají s přítelem podle svých potřeb. Zatímco on se změnám spíše brání a chtěl by mít vše jako ve starém bytě. Tím ale podle psycholožky rozhodně nevyužije toho potenciálu, který se mu stěhováním nabízí: "Vyjet ze zaběhaných kolejí, pokud nevedou tam, kam chceme jet."
