"Velkou část života žijeme se zapnutým autopilotem. Děláme různé věci, chodíme na různá místa, jíme různá jídla, aniž bychom vědomě přemýšleli o tom, co děláme nebo proč to děláme. Starosti jsou do značné míry přesně takové," upozorňuje ve své knize Jak si nedělat starosti britský kouč Paul McGee.
Dělat si starosti podle něj není naše vědomé rozhodnutí, ale může se z toho stát zvyk. "Ve skutečnosti se můžeme kvůli něčemu cítit ustaraně a úzkostlivě, přitom ani nemusíme vědět proč," tvrdí. "Když ale příčiny svých starostí vynesete na povrch, máte lepší šanci se s nimi vypořádat."
Vyberte si z následujících pěti možných důvodů obav a stresu ty, které jsou pro vás charakteristické, a zkuste se na své strachy podívat zvenčí. Možná zjistíte, že nejsou zas tak děsivé...
1. Někdy nás baví dělat si starosti
Většina z nás nesnáší nudu a rutinu, a tak hledáme vzrušení či napětí, kde se dá. I proto jsou tak oblíbené telenovely nebo detektivky - vtahují nás do děje a nabízejí nám pocity, které v běžném nudném životě postrádáme. Někdy ale chceme být "v hlavní roli", a tak se začneme stresovat a na své starosti upozorňujeme okolí.
"I když se to odehrává spíše na úrovni podvědomí, starosti jsou pro některé lidi náplní života a zdrojem dramatičnosti," připomíná kouč. "Někteří lidé hledají vzrušení v lunaparku, jiní provozují extrémní sporty a jiní mají nešťastnou schopnost změnit nějakou maličkost v tragédii."
Nesmíme ale zapomenout ani na biologické příčiny. Hormony adrenalin a noradrenalin, které jsou uvolňovány nadledvinkami ve chvíli, kdy cítíme stres, nás mohou stimulovat a dodat nám pocit nově nabyté energie či dokonce síly.
2. Bát se změny je lidské
Charles Darwin pronesl jednu nesmírně důležitou myšlenku: "Nepřežívá ten druh, který je nejsilnější, ani ten nejchytřejší, ale ten, který nejlépe reaguje na změny."
Každý z nás se se změnami vypořádává jinak a mnozí raději léta setrvávají v nesnesitelném vztahu nebo neutěšené práci jen proto, že se bojí toho, že by to jinde mohlo být ještě horší.
Dělat si starosti s tím, jestli mě nevyhodí z práce či jestli budu mít na složenky nebo hypotéku, ovšem nepatří do kategorie iracionálních obav nebo dramatických "scének". To je náš každodenní život.
Podle Paula McGee mají staré pořádky jakousi atraktivitu. "Žijeme ve 21. století a tempo změn může být zničující," říká. "A i když občas toužíme po vzrušení a láká nás vše nové, na starém a známém je cosi nesmírně útěšného."
3. Já na to nemám
Někdy nás stresují i docela obyčejné situace jen proto, že se na ně necítíme. Většina z nás má ráda věci pod kontrolou, a tak se obáváme pustit se do něčeho, co jsme ještě nikdy nedělali a o čem nevíme, jestli na to máme.
"V tom případě je pocit napětí a nejistoty zcela přirozený a normální," podotýká autor. Podle něj je nával úzkosti zcela přirozenou reakcí, pokud čelíte situaci, se kterou nemáte žádnou předchozí zkušenost, a máte jen malé či žádné ponětí o tom, jak se s ní vypořádat.
Sám prý kdysi prožil horké okamžiky v zaměstnání, kde se mu nedařilo a připadal si naprosto neschopný. Ulevilo se mu teprve tehdy, když dal výpověď. "Někdy vám přiznání porážky může ve skutečnosti otevřít dveře k úspěchu někde jinde," podotýká.
4. Co můžu dělat?
Čím menší máte nad situací kontrolu, tím větší si budete dělat starosti. Vzpomeňte si jen, když jste spěchali na důležitou schůzku a autobus měl zpoždění, když jste objednali tchyni drahý dort k padesátinám a cukrářce se moc nepovedl...
"Všichni milujeme pocit, že máme věci alespoň částečně pod kontrolou. Což může vysvětlovat fakt, proč si většina z nás vybírá čísla do loterie sama, než by si je nechala přidělit náhodně počítačem," upozorňuje kouč. "Žádný rozdíl v tom ve skutečnosti není, ovšem když ta čísla vybíráme sami, máme větší pocit kontroly nad svým osudem."
5. Záleží na hodnotách i výchově
Každý ovšem neprožívá svůj život v každodenních obavách a stresech, co bude. Záleží totiž hodně na našich hodnotách a na tom, co je pro nás důležité. Takže by se vlastně dalo říct, že lehkomyslní lidé to mají snazší.
Jenže máte-li někoho rádi, stěží si o něj nebudete dělat starosti. Starostlivost je totiž jedním z hlavních projevů lásky. Nic se ale nesmí přehánět.
7 dobrých radjak na starosti
|
"Třeba láska rodičů k dětem je pochopitelná," říká McGee. "Když ovšem neustále připomínáte svému 49letému synovi, aby se teple oblékl, protože je venku chladno, nejspíš jste už překročili hranici běžné starostlivosti."
Jak budeme reagovat na okolní svět také velmi výrazně ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstáme, a lidé, kteří nás vychovávají. Jako děti totiž jejich chování bezvýhradně přejímáme a nezpochybňujeme. K tomu dochází až mnohem později, ale pak už může být docela těžké zbavit se zažitých stereotypů.
"Pokud máma, táta nebo jiný pečovatel vnímají svět jako nepřátelské místo, není příliš pravděpodobné, že by malé dítě reagovalo slovy: Klid lidi. Moc se koukáte na zprávy. Vemte si pivko, dejte si voraz, zahrajem si kulečník," míní kouč. I proto podle něj stojí za to zvládnout svůj stres. Pomůžete tak nejen sobě, ale také svým dětem.
