Kým se cítíte být více – Pražačkou, nebo Ostravačkou?
V Praze mám trvalé bydliště, žiju tady, jsem Pražačka, ale s duší Ostravačky.
Co udělá s devatenáctiletou holkou přestěhování do Prahy?
Noční život velkoměsta mě nijak zvlášť neodrovnal, protože jsem přišla z domova už docela vybouřená. Rodiče byli ve výchově poměrně liberální, oba pracovali do večera, tak jsem byla brzy samostatná a zodpovědná. V sedmnácti osmnácti jsem si pubertu odbyla doma, takže v Praze mě pak už nic nepřekvapilo. Samozřejmě se tu konaly večírky, které skončily nad ránem, ale Ostrava v tomto směru za Prahou rozhodně není v ničem pozadu. Možná naopak. Žádná Stodolní ulice tady zatím není.
Mejdany generace Aňi Geislerové a Taťány Vilhelmové byly vyhlášené. Vzpomenete si, kdy jste naposledy propařila celou noc?
Na Silvestra. Po sedmi letech jsem nikde nehrála, tak jsme s přítelem odjeli do Liptovského Mikuláše ke kamarádům. Vylezli jsme na Velký Baranec, což byl zážitek, protože na vrcholu byly skutečně kruté podmínky. S pomocí kamarádů, maček a cepínů jsme je ale zvládli. Čekala jsem, že si dám šampus a půjdu spát, ale nakonec jsme vydrželi do tří do rána. A asi před měsícem za mnou přijely kamarádky z Ostravy a zůstaly jsme na kulečníku zhruba stejně dlouho. Takových dnů je ale čím dál méně. Nevím, čím to je, ale dřív mi nedělalo problém vydržet na tahu do rána, pak jít do školy, na zkoušku a večer odehrát představení. Dnes už se z podobných oslav vzpamatovávám několik dnů.
VIZITKA* Zuzana Kajnarová (27) se narodila v Ostravě. |
Je to tak. A s ním přichází i zodpovědnost. Když mám dnes představení, nedovolím si být v nepohodě, navíc vím, že po tahu celý den nebude stát za nic, což mi přijde škoda. V hospodách už nevydržím dlouho také proto, že mi od té doby, co jsem přestala kouřit, začal vadit kouř.
Stala se z vás, kuřačky, militantní nekuřačka?
To vůbec ne, jen mi vadí hospody, kde je kvůli kouři bílo a nedá se tam dýchat. Když jsou dobře odvětrané, sedím ráda v kuřácké části, jsou mnohem živější než ty nekuřácké.
Proč jste přestala kouřit? Bylo to novoroční předsevzetí?
Kouřila jsem někdy od šestnácti a kdysi dávno jsem si řekla, že přestanu. Ale pořád jsem to odkládala, přitom jsem věděla, že mi kouření nedělá dobře. Slyšela jsem, že lidé, kteří ho přijali, nevadí jim fyzicky ani psychicky, můžou kouřit celý život, přitom jim nic nebude. Zatímco lidé, kteří ví, že by kouřit neměli, ale dělají to dál, onemocní. Možná na tom něco je. Když jsem začala chodit se svým přítelem, který také kouřil, vyhecovali jsme se, že s tím přestaneme. Budou to dva roky a zatím jsem si nezapálila.
Jak jste přečkávala abstinenční příznaky?
Nejhorší byl první týden. Zrovna jsem byla v Ostravě u maminky. Dostavila se opravdová krize, byla jsem přecitlivělá a neustále jsem se pozorovala, co to se mnou dělá. Pocit, že něco nesmím, byl strašný. Po týdnu jsem se z hysterie uklidnila, po měsíci začalo přibývat dnů, kdy jsem si na cigaretu nevzpomněla. Zjistila jsem, že si nesmím říkat, že nemůžu kouřit, ale že nemusím. Jsem ráda, že jsem se zbavila pocitu závislosti. To pro mě na kouření bylo nejhorší.
Jste ve stálém divadelním angažmá. Není i tohle jistý druh závislosti?
Do jisté míry je určitě příjemnější být na volné noze, můžete si vybírat, ale měla bych strach, že bych nedostávala tolik divadelních pracovních nabídek, takové hezké role, jaké mám dnes. Seriály i dabing jsou příjemné, ale divadlo by mi chybělo. Jsem ráda součástí kolektivu, když mám zázemí, své místo. Když jste na volné noze,nic z toho nemáte jisté.
Vyrůstala jste v Ostravě, po gymnáziu jste se přestěhovala do Prahy. Umíte si představit, že byste nežila ve městě, ale třeba někde na venkově?
Moc ne. Mezi ranní zkouškou v divadle a večerním představením je moje práce nepravidelná. Jsou dny, kdy se od rána do večera nezastavím, ale jsou i takové, kdy mám mezi jednotlivými povinnostmi dvě tři hodiny volno. Vyhovuje mi, že si v pauzách můžu dojít domů a něco tam udělat. Kdybych bydlela za Prahou, strávila bych většinu volna na cestách. Hodně kolegyň a kolegů tak žije, ale já si to zatím nedovedu představit. Doma v Ostravě jsme bydleli ve městě, ale měli jsme chalupu, kam jsem jezdila moc ráda. Teď vyrážíme s přítelem na chalupu jeho rodičů. Přijde mi to jako ideální řešení.
Potřebujete mít na chalupě určitý komfort, nebo můžete být i na takové, kde není elektřina ani voda?
Na naší chalupě v Beskydech sice je elektřina, ale voda ne. Nevadí mi mýt se venku, ani v zimě, nevadí mi, že se k ní nedá zajet autem, že si všechny věci musíte odnosit na zádech. K životu nepotřebuju žádný luxus, ale pobyt v takovém místě je přece jen náročnější. Nedá se tam být dlouhou dobu.
Řekla byste o sobě, že jste rozmazlená?
Mohla bych žít skromněji. Uvědomuju si to, tak se snažím tomu nepodléhat.
Čím se nejčastěji rozmazlujete?
Nákupem dobrých a kvalitních věcí. Raději si koupím lepší šunku než laciný salám, kvalitní tričko nebo boty, v poslední době se rozmazluju také vínem. Hodně jsem se o něm dozvěděla od otce mého přítele. Připlatím si za něj, i když vím, že to ještě nemusí být záruka kvality.
Váš přítel je herec Roman Říčař. Rozmazluje vás i on?
Rozmazlil mě v tom, jak se může chlap k ženě chovat. V něčem je to úplně normální mužskej. Nepovídá si se mnou o mých pocitech, někdy mu vyčítám, že by mohl být citlivější, ale vlastně je nesmysl něco takového po mužích chtít. Oni takoví nejsou. Na druhou stranu jsem žádného takového muže, jako je on, nikdy předtím nepotkala. Mám pocit, že si mě váží, respektuje mě, nesnaží se mě předělat.
To vaši partneři předtím dělali?
Měla jsem pocit, že musím být lepší, že se musím tvářit lépe, mluvit lépe, nebyla jsem sama sebou. Nebo zase naopak oni nedostačovali mým nárokům. Teď je to vyvážené. On mě bere takovou, jaká jsem, a já se k němu snažím chovat stejně.
Máte pro potřeby svěřování se se "zásadními" ženskými problémy vytvořenou záchrannou síť kamarádek, když vám k těmto účelům nefunguje přítel?
Mám samozřejmě pár skalních ženských duší, jako je sestřenice nebo nejbližší kamarádky, kterým bych se nebála svěřit cokoliv. Ale na běžné problémy krásně funguje babinec v naší divadelní šatně. Mám to ráda, všechny se tam známe dlouho, takže když přijdu a postěžuju si, okamžitě dostanu spoustu rad. Kolegyně mi umí nabídnout řešení. Jedna vezme kyvadlo a hned ví, co dělat, a co ne. Mám ráda i chlapskou společnost, ale s nimi si musíte povídat o jiných věcech než se ženami. Nebaví je řešit vztahové problémy. Oni jsou ve své podstatě velmi přímočaří, což není špatně, naopak. Jsou jedineční v jiných ohledech, ale empatičtější jsou určitě ženy.
Svěřujete se tatínkovi?
Některé věci nemůžete svěřit žádnému chlapovi. Na určitý druh problémů jsou jen ženy.
Je primátorem Ostravy. Probíráte spolu politiku?
Nemáme na to čas. Rodiče se rozvedli. On má novou rodinu, malé děti, práci, tak se vídáme málokdy, ale dříve jsme se o ní hodně bavili.
Jaké je to pro dospělé dítě, když se jeho rodiče rozvedou?
Nevím, jestli bych rozvod vnímala jako malé dítě jinak. Nezažila jsem to. S bratrem jsme byli dospělí a nebyli doma, takže jsme neprožili tahanice o děti, rozbité talíře a jiné podobné věci, o kterých je občas slyšet. Ale ani tak rozvod rodičů není nic příjemného.
Pátrala jste po tom, proč se rodiče rozešli?
Zajímalo mě to, ale zjistila jsem, že dítě nikdy nevidí vlastní rodiče objektivně.
Už víte, koho budete volit?
Ne, je to těžké. Tolik se o politiku nezajímám, neorientuju se v ní, abych mohla přesně říci, že tahle a tahle strana udělala ty a ty kroky, proto ji volit budu, nebo nebudu. Soudím podle současné situace, sympatií, zběžných vědomostí o jednotlivých politicích a krocích stran v minulém volebním období. Kdybych věděla víc, snáz by se mi rozhodovalo. U nás bohužel není žádná politická strana, která by ostatní převyšovala. Mám pocit, že jsou si podobné, ne třeba v programu, ale v lidech, kteří je ve vrcholné politice zastupují, v jejich přístupu k práci a způsobu uvažování. Je to sice dost otřepaná fráze, ale myslím, že našim politikům chybí morálka.
Otec sociální demokrat tedy automaticky neznamená, že budete volit tuto stranu?
Ne, kdybych mohla volit v Ostravě a podpořit svého otce, tak to udělám, protože věřím, že je to dobrý politik a dobrý člověk. Dokud jsme žili dohromady, měl to poctivě hozené, politiku dělal z přesvědčení, ne pro peníze, pro slávu. Za tu dobu, co spolu nežijeme, se určitě nezměnil a věřím, že ho politika nesemlela. Teď mám trvalé bydliště v Praze a nevím, proč bych měla volit sociální demokracii, když ji tady nezastupují lidé, se kterými bych se ztotožňovala.
Pochybujete někdy i o své práci?
Nevím, jestli kdybych se s dnešní zkušeností měla znovu rozhodovat, na jakou školu půjdu, tak by to byla DAMU. Dnes už vím, co všechno tahle práce obnáší, tak pochybuju.
Proč?
Něčím je ta práce krásná, ale to, kdy je opravdu krásná, to přichází málokdy. Herectví je závislé na řadě okolností. Nikdy nemůžete sama ovlivnit výsledek, to mi nejvíc vadí. Můžu se například dokonale připravit na roli, ale nakonec může být film sestříhán tak, že se sebou nebudu spokojená. V divadle je to podobné, vždy jste jen spoluautorem, součástí celku. Moje práce mě uspokojuje, dělám ji naplno, ale stejně mám pocit, že kdybych někomu zachránila život, bude to cennější.
Kdybyste se tedy znovu měla rozhodnout, jakou profesi byste si vybrala?
Nelituju toho, co dělám, ale dovedu si představit, že bych se věnovala více jazykům, vycestovala bych, abych měla víc zkušeností ze světa. Tohle je věc, která se mi už asi nepovede. Uvědomuju si, že kdybych na nějakou dobu odjela pryč, ztratila bych kontakty, těžko bych se vracela zpátky a našla si stejnou práci.
Ztratila jste někdy sebevědomí?
Nevěřím si bezmezně, často o sobě pochybuju, ale nikdy jsem v takovém stavu nebyla dlouhodobě. Sebevědomí musíte mít v každé profesi, ale v herectví mnohem víc, protože je na něm založeno. Když vám nikdo půl roku nezavolá a nedostanete roli, nesmíte se sesypat. Vyrovnat se s neúspěchem, stejně jako s tím, že svoji roli nemůžete stoprocentně ovlivnit sama, není lehké. Jako žena mám v tomto výhodu. Myslím, že ženy se vyrovnávají s jakousi průměrností, s tím, že jsou součástí celku, mnohem lépe než muži. Oni potřebují spasit svět, udělat dílo, které ho změní. V tom mají ženy víc pokory.
