Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Souzvuk duší

  0:35aktualizováno  0:35
Zpívá se o něm v zamilovaných písničkách, píše se o něm v románech a mnohé z nás o něm sní, když se v noci nebo ve dne cítí samy. Já jsem souzvuk duší prožila třikrát a věřte nebo ne, ani jednou to nebylo o lásce...

Irena Fuchsová | foto: Pavel Nesvadba

Opravdový souzvuk nás nepotkává často. Ale když nás potká, nezapomeneme na něj. První souzvuk mě potkal v roce 1955. Bylo mi pět let a byla jsem v Janských Lázních. Rok předtím jsem dostala dětskou obrnu - očkovat proti ní se začalo bohužel až o pár let později - a tak jsem tady strávila několik měsíců, na které bych nejradši zapomněla.

Mám vlastně jenom dvě hezké vzpomínky. Na můj první souzvuk a na maminku, když za mnou přijela a já ji v tmavé chodbě objala a ona krásně voněla.

Každou noc jsem brečela. Nejenom já. Někdy se ve dveřích pokoje objevila sestra, zvedla ze mě deku, otočila ji, hodila ji zpátky a odešla. Brečela jsem dál, s tím rozdílem, že jsem teď u obličeje měla šňůrky, kterými se povlečení zavazovalo. Šňůrky byly vždycky rozvázané. Přestala jsem brečet a zkoušela jsem je zavázat. A tak jsem se po nocích naučila zavazovat tkaničky. Vlastně to byl od té sestřičky dobrý fígl...

Jednou jsem seděla na chodbě a zavazovala si boty. Sice tím svým zvláštním způsobem, ale drželo to! Kolem mě běhal nějaký kluk s rozvázanými botami. Pak se zastavil a koukal na moji levou nohu, která byla slabší než pravá. Usmál se. Když jsem si boty zavázala, sedl si vedle mě a rukama, které byly pokroucené, ukázal na své rozvázané boty a na mé zvláštně zavázané tkaničky. Usmál se podruhé. Přikývla jsem a taky jsem se usmála. A pak jsem mu boty zavázala. Seděli jsme potom vedle sebe a koukali na své zavázané boty. Měli jsme souzvuk.

Už nikdy mě pak rodiče do lázní nedostali a mně chyběla konfrontace s postiženými, i když jsem si to neuvědomovala. V sedmnácti mě pozval domů na návštěvu kluk o pár let starší než já, měl také obrnu a chodil jako kachna. Jeho mamince jsem se líbila. Myslela si, že to dáme dohromady. Tehdy jsem prožila druhý souzvuk.

Poprvé jsem s někým mluvila o tom, jaké to je, když na nás zdraví civí, vzpomínali jsme na lázně, ukazovali si svoje nohy, smáli jsme se, jak se on snaží donést kafe na tácku, aby ho nerozlil. Nedali jsme to sice dohromady, ale nikdy na tenhle druhý souzvuk nezapomenu. Byl zvláštně očistný. Pomohl mi, abych o pár let později mluvila o svých problémech se zdravými...

Na třetí souzvuk jsem si musela počkat až do roku 2001. Sešla jsem se tehdy se svým nakladatelem (o kterém jsem v té době ještě nevěděla, že se stane mým nakladatelem) a poprvé v životě jsem mluvila o svém psaní s někým, koho to zajímalo, kdo mluvil stejnou řečí a poslouchal mě tři hodiny!

Nelituju, že mé souzvuky jsou zatím jenom tři. Mám je v paměti, jsou krásné, pomáhají mi a nikdy na ně nezapomenu. Ale kdyby se dávaly za souzvuky zlaté medaile, dostal by ji ten, o kterém mi před lety vyprávěla kamarádka.

V září v roce 1998 se psalo v MF DNES na třech stránkách o týraných ženách. Bylo tam všechno. Konkrétní příklady týraných žen, typy násilníků, telefony, kam se může týraná žena obrátit, návody, jak se má chovat, co si má s sebou při odchodu z domova vzít. Všechno tam bylo. Moje kamarádka se s podobným článkem setkala poprvé.

Měsíc jí trvalo, než strávila skutečnost, že její situace není výjimečná. Že takových žen, jako je ona, jsou tisíce. Že to není ona, kdo by se měl stydět za to, že ji její manžel, středoškolský profesor, zamkne na balkoně, protože koupila housky, na kterých nebyla sůl. Že takových kreatur, jako je její manžel, kterého žáci obdivují a kolegové respektují, jsou mezi námi tisíce.

Když tohle všechno strávila, přišla za mnou a vyslovila to poprvé. "Jsem týraná žena." Pak mi ukázala stránky MF DNES, které už byly neustálým čtením skoro nečitelné. "Otevřelo se mi okno z vězení," řekla. Za další měsíc vytočila telefonní číslo ROSY. 602 246 102. Ozvala se jí Zdena Prokopová.

A tehdy, v listopadu 1998, došlo k souzvuku, kterému bych dala zlatou medaili. "Já mám problém… muž mě týrá… fyzicky i psychicky… jsem s ním patnáct let, máme dvě děti a je to čím dál horší…" řekla moje kamarádka do telefonu a celá se třásla. Odpověděl jí příjemný hlas Zdeny. "Jsem moc ráda, že jste nám zavolala… můžete mluvit?" V tu chvíli kamarádka věděla, že zavolala na správné číslo. "Ano, teď můžu. Ale kdyby přišel, tak to položím a zavolám jindy…" Chcete vědět, jak to s mou kamarádkou dopadlo? Prý je Zdena Prokopová anděl. A andělé jsou kolem nás proto, aby nám pomáhali… P. S. A telefonní čísla mají pořád stejná.

Autorka Irena Fuchsová je kolínská spisovatelka. Napsala (zatím) sedmnáct knih, jejichž tituly shodně začínají slovem Když... Takzvaně civilním povoláním je suflérka neboli nápověda. Po dlouhých letech v kolínském divadle přešla do Prahy a nyní podpírá paměť hercům Činoherního klubu. Je vdaná, má syna a dceru a čtivé internetové stránky www.kdyz.cz.

 

 

 

 

 

Autoři:




Nejčtenější

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní...
Modelky představily nejnovější kolekci návrhářky Vivienne Westwoodové

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní přehlídka Vivienne Westwoodové. Dámské a pánské modely z kolekce na podzim a...  celý článek

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Další z rubriky

Sedět jen doma? Kdepak, stále víc seniorů i na Vysočině bude aktivních.
Ve stáří nebude jen hůř. Osm pozitiv, která nás s věkem čekají

Bude už jen hůř, hekáme s přibývajícím věkem. I když žijeme pořád stejně, najednou nás bolí záda, koleno, kyčel a písmenka u návodů jsou čím dál rozmazanější....  celý článek

Klidnou dovolenou bychom si přáli všichni, někdy se ale promění v noční můru.
Slibovali ráj, bylo to peklo. Co dělat, když na dovolené přijde problém?

Jste na dovolené a místo odpočinku se každý den nervujete s tím, že je něco špatně? Na nedostatky upozorněte hned na místě. Když nedojde k nápravě, reklamaci...  celý článek

(Ilustrační foto)
Orgasmus někdy předstírá většina žen. Z nudy, ale i z lásky

Mezinárodní den orgasmu, který připadá na 8. srpen, je původně brazilským svátkem, který má být oslavou tělesného potěšení. Jenže řada žen si této radosti v...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.